Pod vládou démona (GF/FF) [Dokončeno]

21. Zpátky v chýši

Ruku jsem od něj odtrhla nejrychleji jak jsem mohla, celá mě bolela jako kdyby ji dala do lávy. Ani ne za pár sekund jsem slyšela rychlé kroky po schodech. Roztřeseně jsem se podívala na Billa, držící si ruku těsně u těla. Na jeho tváři byl ušklebek, který jsem nikdy neviděla, a naháněl mi obrovský strach.
,,Candy!" Uslyšela jsem za sebou někoho vykřiknout moje jméno, nějak jsem si ten hlas nedokázala přiřadit kdo to mohl být, z té bolesti mě i bolela hlava, vlastně celé tělo! Než jsem se nadála, nebo kdokoliv tady, Bill zmizel v modrých plamenech jako kdyby tady vůbec nebyl. Někdo ke mně přiběhl.
,,Candy! Jsi v pořádku? Co se stalo?!" Tentokrát jsem už poznala Aaronův hlas, na odpověď jsem se ale nezmohla. Ani jsem nemohla, slova mi z pusy vůbec nešla. Nikdy bych si nemyslela že by mi Bill zničehonic ublížil, myslela jsem, že jsme přátelé... Aaron mě chytil za ramena a trochu se mnou zatřásl, stále roztřeseně jsem se na něj podívala a až teď si uvědomila že mám na tvářích slzy. Kolem Aarona stáli i ostatní.
,,Co se stalo?" Zeptal se znova už klidnějším hlasem.
,,Já-já nevím. Zničehonic se o-objevil, byl vyděšený. S-snažila jsem se h-ho uklidnit, a-a pak najednou.." Hlas se mi na konci zlomil, ani jsem nedokázala popsat co se vlastně stalo. Událo se to tak rychle, že mi to všechno splývá dohromady.
,,Co máš s rukou??" Zeptala se Mabel co klečela vedle mě.
,,Chytil mě za ní.....bolí to.." Řekla jsem přidušeně a aniž by to bylo víc možný, jsem si ji víc k sobě přitáhla.
,,Ukaž." Řekl Aaron a natáhl se po mé levé ruce.
,,Ne!" Okamžitě jsem vykřikla, už teď to bolí jak čert, představa o ještě větší bolesti mě děsila.
,,Musíme vědět co s ní máš ať ti můžeme pomoct," odvrátila jsem od něj pohled, nechtěla jsem vidět jeho prosící pohled ,,prosím." Dodal ještě. Chvíli jsem ještě váhala, ale nakonec jsem mu tu ruku vyděšeně podala. Vyhrnul mi rukáv, při čemž jsem cukla protože to zavadilo o tu podrážděnou kůži, ale nakonec jsem to vydržela. To co bylo pod rukávem vypadalo hůř než jsem si představovala. Celá ruka červená, někde jsem si říkala že to i trochu vypadá jako znaky, několik puchýřů, velkých i malých. Slyšela jsem jak ostatní zalapali po dechu.
,,Proboha..." Vydechla Delphy. ,,To bude chtít studenou vodu...hodně studené vody...a obvazy..." Dodala ještě.
,,Jak to víš..?" Zeptal se jí potichu Dipper, kterým to snad otřáslo nejvíc.
,,Je to spálenina...ta se většinou šetří studenou vodou..." Odpověděla mu a raději odvrátila pohled. Ani se jí nedivím, mně samotné z toho bylo špatně.
,,Tady vodu ani obvazy neseženeme. Musíme zpátky do chýše. Třeba tam bude Ford se Stanem, budou vědět co dělat." Řekla Mabel. Všichni souhlasili, vlastně jsme ani na nic nečekali. Hned jsme vyšli z té chatky kde jsme byli a zamířili směrem, odkud jsme přišli. Šli jsme dlouho, možná to bylo hlavně mnou protože mě bolelo celé tělo, takže jsem nešla moc rychle. Ke chýši jsme došli když už se pomalu svítalo, když jsme tam došli, Aaron s Delphy mi na ruku dali hadry namočené v ledové vodě a Dipper s Mabel šli hledat jejich strýce. Trochu mi to od té bolesti pomohlo popravdě, ale stále jsem byla celá roztřesená. Zanedlouho do kuchyně dorazil jak Ford tak i Stan s dvojčatama za sebou, bůh ví kde byli popravdě, nebo to ví spíš jen Dipper a Mabel.
,,Slyšeli jsme co se stalo." Řekl Ford a rychle ke mně přišel, odhrnul jeden hard, šlo na něm vidět že se zděsil, ale zároveň na něm šlo vidět že se zamyslel, co asi udělá.
,,Pro teď to asi budeme hlavně obvazovat ve studených hadrech, měla by tu být i někde mastička na spáleniny, pak to budeme obvazovat v normálních obvazech." Pronesl a vyměnil u lehce teplý hadr za nový čistě studený.
,,Kde jste vůbec byli?" Zeptal se po chvíli Aaron.
,,Dole pod chýší by se dalo říct že máme takový bunkr, Bill nám řekl že tam máme zůstat dokud nám neřekne. Ale jak vidím, tak asi vyměnil strany nebo co." Odpověděl mu Stan, poslední větu spíš zavrčel.
,,To ne!" Vykřikla jsem rychle, všichni se na mě podívali a já lehce litovala že jsem něco řekla. ,,Když tam přišel tak byl vyděšený...hrozně se něčeho bál..chtěl abych šla pryč, ale vůbec jsem ho neposlouchala a místo toho se ho snažila uklidnit a zjistit co se stalo..." Zamumlala jsem a pohled odvrátila. Nikdo nic už neříkal. Minimálně půl hodiny jsem měla na ruce stále studené hadry, pak mi ji Ford natřel mastičkou a lehce obvázal obvazem.

Všichni jsme už zůstali v chýši, nikomu se nijak moc nechtělo vycházet. Příroda byla totálně tichá, a buď pršelo nebo bylo zamračeno. Mabel dokonce volali holky a ptali se, jestli je s náma všechno v pohodě, že mají divný pocit. Takže bych řekla, že už všichni nějak něco tuší. Moje ruka už vypadá lépe, většina puchýřů splaskla, už nebyla celá červená, ale hlavně ty jsem na ní doopravdy měla nějaké znaky. Zatím nikdo z nás nedokázal poznat co to je za znaky, ani Dipper nebo Ford. Bill...nic o něm nevíme. Nevím ani jestli chci, děsil mě.
Vlastně jsme v chýši neměli co dělat, takže jsme zase skončili s hraním her na alespoň nějaké odreagování. Teď už mi i ty kobky připadali zábavné a už jsem je začala nějak chápat. V klidu jsme si hráli, dokonce se k nám přidal i Ford. Stan se snažil něco uvařit z věcí co ještě nějak jsou v kuchyni.
,,Házíš." Řekla Delphy a podala mi kostku, hodila jsem jí.
,,Dvacet pět-" Říkala jsem číslo které mi skočilo, zničehonic se ale ozvala rána z vedlejšího pokoje. Já okamžitě znejistěla - bála jsem se aby to nebyl Bill, nebo ten Vax nebo jak se jmenoval.
,,Jdu tam." Zavrčel Stan a vydal se do pokoje.
,,Buď opatrný Zlejdo." Řekla Mabel, Stan na to jen zase něco zavrčel. Zavládlo ticho, všichni jsme čekali s tím čím Stan přijde. Ford byl připraven nějak zaútočit kdyby náhodou. Bylo ticho, dokud ve vedlejším pokoji neznělo jako kdyby někdo s něčím mrštil o zem nebo stěnu a Stana křičejícího něco ve smyslu "Co to sakra je". Ford tam okamžitě vyběhl, my ostatní jsme taky chtěli, kolem Forda však prosvištělo něco ani nevím co to bylo. Zalezlo to za Delphy která vykřikla a odskočila, tentokrát za věc rychle zalezla za Mabel která byla hned vedle, ta vypískla ale nepohla se. Všichni jsme se na to dívali, zvíře to stoprocentně nebylo a ani jsem to nikdy neviděla tady. Ford na to mířil zbraní, a Stan přiběhl s rozbitou flaškou v ruce.
,,Ať už to je co chce jde to z baráku!" Vykřikl Stan a namířil na to flašku, ta věc ještě víc zalezla za Mabel.
,,Vždyť...je celkem roztomilý." Řekla Mabel a dívala se na to přes rameno.
,,Ani nevíme co to je a kde se to vzalo!" Vykřikl Dipper.
,,Je mi jedno jestli to je roztomilý, souhlasím s ním!" Křikl Stan a vydal se k Mabel a té věci. ,,Běž na stranu." Odstrčil ji a namířil na tu věc rozbitou flašku.
,,Neubližujte mu!"

(1191)