Pod vládou démona (GF/FF) [Dokončeno]

8. Dvojčata puf

    S Mabel jsme vzaly talíře a sedly si ke stolu. Stan si mumlal pro sebe a též si připravil něco k snídani. Dipper se po chvíli vrátil, už neměl nakreslený knírek, za to ale měl obličej červený. Pravděpodobně z toho jak si to drhnul.
   ,,Co budeme dnes dělat?" Zeptala jsem se během jídla.
   ,,To je dobrá otázka..." Zamyslela se Mabel.
    Dipper se také zamyslel, tak jsem nebyla výjimkou. Vůbec mi to ale nemyslelo.
   ,,Mohli byste na dnešek vypadnout, chtěl bych mít klid" Zamručel vedle Stan.
   ,,To je ono!!" Vykřikla Mabel.
    Dokonce to řekla s takovým nadšením že rukama třískla o stůl a zvedla se. S Dipperem jsme se na ni vyděšeně podívali.
   ,,Candy tu nebyla dlouho, tak ji provedeme po městě a pak můžeme i do lesa!" Sdělila nám její plán.
    Znělo to fajn, takže jsem s úsměvem přitakala. Dipper také souhlasil.
    Rychle jsme dojedli snídani a už si to pelášili do pokoje. Dipper se šel převléknout do jiné místnosti, já a Mabel se otočili zády k té druhé a také se převlékli. Příjemné mi to nebylo, ale co se dalo dělat.
    Než jsem se nadála, byli jsme ve městě. Pravděpodobně tu dávali přednost klasice, nijak se nezměnilo. Možná přibylo pár obchodů, ale poznat to moc nedalo.
    Mabel s Dipperem se o něčem hádali, já byla tak trochu myšlenkama jinde. V tom jsem zahlédla budovu, vězení. Okamžitě mi to připomělo Gideona. Jaký je asi teď? Stále stejný parchant nebo se změnil? Pohlédla jsem na dvojčata, dobře, tu hádku utnu.
   ,,Hele vy dva!" Vtrhla jsem mezi ně s úsměvem od ucha k uchu. ,,Jak je na tom teď vůbec Gideon?" Zeptala jsem se když jsem pohledem sjela na věznici.
   ,,Co vím, tak ho asi před půl rokem pustili" Odpověděl Dipper.
   ,,Kdo ví kde mu je konec, co jsme slyšeli tak navštěvuje psychiatra a moc často nevychází z bytu kde bydlí" Dodala Mabel.
   ,,Aha...takže jsem mu jako způsobila s Billem trauma nebo proč navštěvuje psychiatra?" Zeptala jsem se znova se zvídavým pohledem.
    Dvojčata se zasmála. To vtipný být nemělo ale dobrá...
   ,,Prý tam chodí kvůli jeho záchvatům vzteku" Řekla Mabel.
    To dává větší smysl. Jen jsem přikývla.

    Ještě chvíli jsme šli, Mabel ale najednou prudce zastavila a přísahala bych že v očích měla hvězdičky.
   ,,Pacifiko!" Vykřikla a rozeběhla se.
    Zastavila se u jedné blondýnky. No zastavila, spíš ji objala hned jak k ní přišla. Blondýnka - asi tedy Pacifika se trochu zarazila ale objetí jí oplatila.
    S Dipperem jsme došli k nim. Pacifika měla čistě blonďaté rovné vlasy sčesané do culíku, fialový croptop a světlejší kraťasy. Ta holka se nebojí odhalit...
   ,,Pacifiko, tohle je Candy. Candy, Pacifika!" Představila nás Mabel s velkou radostí.
   ,,Um..ahoj" Řekla jsem nejistě.
   ,,Ahoj" Pozdravila mě taky Pacifika. ,,Myslela jsem, že Candy je jediná Candy v tomhle městě" Zamyslela se mezitím co si mě prohlédla.
   ,,Jo, trochu šílený. Proto jí říkáme Can" Přitakala Mabel a pohodila ke mně hlavou.
   ,,No...ráda tě poznávám..Can" Pacifika nastavila ruku.
   ,,Já..tebe taky" Usmála jsem se a přijmula ruku.
   ,,Co tady děláš tak sama? Myslel jsem, že sama nikam nechodíš" Ozval se poprvé za celou dobu Dipper.
   ,,Aaale...rodiče. Zase mi vnucovali něco co jsem nechtěla takže jsem zrdhla v prvním okamžiku jak to šlo. Takže jsem neměla čas si někoho zavolat" Protočila očima Pacifika.
   ,,A nechceš jít s náma? Candy tu je po dlouhé době tak jí ukazujeme město a pak chceme jít i do lesa" Pozvala ji Mabel.
   ,,To nezní vůbec špatně" Přikývla Pacifika.

    Dlouho jsme se ve městě už nezdržovali, takže naše cesta zamířila do lesa. Dvojčata se OPĚT rozhádala. Kvůli tomu, jestli je lepší burákové máslo s nutellou nebo marmeládou. Šílené, já čisté burákové máslo neměla nikdy! Jenom v Reese's...
   ,,Hádají se takhle částo?" Vymanila mě z přemýšlení Pacifika.
   ,,Huh? Co jsem přišla tak...podruhé. Předtím se hádali ještě než jsme tě potkali" Zasmála jsem se.
   ,,Pochopila bych kdyby to bylo něco vážného, ale kvůli burákovému máslu, nutelle a marmeládě mi to přijde...divné" Ušklíbla se.
   ,,No, předtím se hádali jestli je lepší si mýt hlavu každý den nebo obden"
   ,,Obden přeci"
   ,,Říkej Dipperovi" Obě jsme se zasmáli.
    Když jsem se ale podívala před sebe, ztuhla jsem. Dvojčata byla...vlastně nebyla. Pacifika se taky zastavila.
   ,,Kam zmizeli?" Zeptala se s nechápavým pohledem.
   ,,Asi...udělali...puf?" Udělala jsem pusou "pop".
    Pacifika pobaveně potřásla hlavou.
   ,,Museli zdrhnout mezitím co jsme si povídali. To je asi nejlogičtější vysvětlení" Pacifika oproti mně přemýšlela.
    Alespoň někdo...Pouze jsem přikývla.
   ,,Měli bysme je najít, nebo se akorát ztratí" Dodala jsem ještě.
    Rozdělení nám přišlo jako blbý nápad, protože jsme se sami mohly ztratit. Takže jsme pochodovali po lese a pořvávali jejich jména. Řeknu vám, bylo jako hledat jehlu, nebo spíš jehly, v kupce sena. Doopravdy to ale bylo hledání dvou dvojčat uprostřed docela hlubokého lesa.
    Po nějaké té půlhodině si Pacifika sedla na kmen.
   ,,To není snad možný, nikdy bych neřekla že bude tak těžké najít někoho kdo na sebe furt řve" Zamumlala lehce naštvaně.
   ,,Kdo ví jestli se jim něco nestalo. Nebo...mohli běžet i druhým směrem..." Začala jsem teorizovat.
   ,,Kdo ví jestli oni právě nehledají nás na druhém konci lesa" Zamumlala Pacifika s nezájmem.
    Zasekla jsem se, protože to mohla být taky možnost.
   ,,Měli bysme pokračovat v hledání. Stále je tady možnost že se jim něco stalo" Doufala jsem, že jsem se s touhle možností mýlila.
    Pacifika se postavila a protáhla. V tu chvíli něco křuplo, obě jsme ztuhly.
   ,,Prosím tě řekni mi, že to byla tvoje záda..." Pohlédla jsem na ni.
   ,,Moje záda v životě nekřupla tak nahlas, takže asi ne.." Zavrtěla blondýnka hlavou.
    Pak jsem doufala, že to jsou Mabel s Dipperem co si z nás teď chtějí udělat srandu. Víte jak, mohli nás celou dobu sledovat a pak vyčkali na dobrou chvíli aby nás...
   ,,Baf" Uslyšela jsem přímo vedle svého ucha.
    Okamžitě jsem vykřikla a to něco (nebo někoho) praštila rukou a následně i asi o další dva metry odskočila. Pokud jsem slyšela dobře, tak Pacifika taky vykřikla.
   ,,Co blázníš?!" Podívala se na mě vyděšeným pohledem.
   Podívala jsem se na místo kde jsem předtím stála, nikdo tam nebyl.
   ,,Někdo mi do ucha řekl baf!!" Křikla jsem na ní.
   ,,Málem si mi způsobila infarkt!" Pak jsem si všimla, že se drží na místě, kde by mělo být srdce.
   ,,Mně ten někdo!"
    Najednou jsme uslyšeli hlasitý smích. Až moc, moc povědomí.
   ,,Bille, ty prašivé dorito v lidské podobě, já přísahám že tě jednou zaškrtím!!"

Hauskaa täällä, hauskaa siellä.
Hauskaa kaikkialla, missä näytät.

(1075)