Pod vládou démona (GF/FF) [Dokončeno]

24. Plán

    ,,Nejsem o nic divnější než kdokoliv tady." řekla jsem, byla to přeci jen pravda. Vax naklonil hlavu.
    ,,Nebylas to náhodou ty kdo si dokázal spřátelit démona?"
    ,,Bill se ke mně už odzačátku choval dobře, velký podíl na tom nemám." Vax se začal smát. Nechápavě jsem se na něj podívala. Čemu se smál...? Podíval se na mě.
    ,,Ty ani nemáš nejmenšího tucha, jak moc důležitá seš." řekl. Prudce se otočil a zabránil svým mečem aby ho Mabel, která se mezitím přiblížila ze zadu, sekla svým mečem. Při druhém úderu ji odrazil a pak v temném kouři zmizel. Lehce jsem si oddechla a podívala se na Mabel s pohledem jestli je v pořádku, lehce přikývla a pak přiběhla Dipperovi. Rozhlédla jsem se, Kyle ležel kousek ode mě a už pomalu vstával, rychle jsem k němu přišla a vzala ho do náruče, vypadal, že to ocenil. Ze křoví vyšla Terr, podívala se na nás.
    ,,Jste všichni v pořádku??" zeptala se okamžitě.
    ,,Trochu mě bolí hlava ale to je tak vše." odpověděl jí Dipper kterého už Mabel podpírala a držel se za hlavu, Terr si lehce oddechla.
    ,,Žádná vážná znamení, to je dobře..." mumlala potichu ,,Musíme se vrátit k ostatním, a to rychle."
nikdo neprotestoval, vyšli jsme rovnou okamžitě. Zničehonic na mě káplo. Podívala jsem se na oblohu, černá oblačna naznačovala déšť, a možná i bouřku.
    ,,Honem rychle do chýše, než zmokneme a něco chytíme." řekla Terr.
    ,,Ale co Zlejdové a ostatní?" zeptala se Mabel. Kyle se mi najednou v rukou začal kroutit, opatrně jsem ho položila na zem. Zvednul ruku.
    ,,Skvělý nápad Kyle," řekla Terr ,,je rychlí, může pro ně rychle doběhnout a dovést do chýše."
    ,,Co když na něj někdo zaútočí?" zeptala jsem se. Kyle mi zatahal za nohavici, podívala jsem se na něj. Usmál se. Jen jsem trochu zamručela a odvrátila pohled. Než jsme se nadáli, byl pryč.
    ,,Neboj se, nic se mu nestane. Do teď ho nikdo nechytil." uklidňovala mě Terr. To už začalo pršet úplně. Rozeběhli jsme se směrem k chýši. Doběhli jsme tam totálně promočení, vešli jsme do momentálně prázdné chýše. Bylo tu nepříjemné ticho. Mabel nám rychle doběhla pro ručníky abysme se usušili. Taky pak pomohla Terr.
    Uběhla už půl hodina a Kyle s ostatními nikde. Trochu jsem se o ně začínala bát. To už však někdo zaklepal na dveře. Všichni jsme vyskočili na nohy a podívali se na dveře. Hned potom se dveře otevřeli. Dovnitř vešel Stan, a za ním hned všichni ostatní. Já, Dipper a Mabel jsme si oddechli. Byli v pořádku, a to mi momentálně stačilo.
    Seděli jsme potichu v obýváku a poslouchali jak si Roland a ostatní dohadují v kuchyni co budou dělat. Prohlížela jsem si svojí šavli, kterou Ford dostal zpátky od Billa. Cítila jsem se divně. Ne jen ohledně Vaxe, ale ohledně všeho! Vážně se pravě cítím jako člověk, co přidělává Gravity Falls problémy. Jsem tu sice jen podruhé, ale i přesto, předtím se něco stalo, teď se něco stalo. Jestli tohle všechno dáme dopořádku, asi poprosím Billa aby mě sem už nikdy nebral...
    Stan si lehce odkašlal, cukla jsem hlavou, ale jinak jsem se na něj nepodívala.
    ,,Budeme taky něco dělat nebo budeme jen čučet do zdi?" promluvil.
    ,,A co prosím tebe chceš dělat?" zeptal se ho Ford.
    ,,Cokoliv! Hele ty seš ten co zkoumal všechno možné, to si o něm nic neslyšel?"
    ,,Právěže ne, proto nevím co bysme dělali..."
    ,,Můžeme ho zkusit nějak zabavit, tys to sice neviděl ale tihleti dva," ukázal na Mabel a Dippera ,,před lety dokázali z chýše postavit obrovského robota který následně zabavil Billa mezitím co jsme tě letěli zachránit."
    ,,Nebyli jsme ale na to sami." ozvala se Mabel.
    ,,To možná ne, ale ani teď nejste sami." řekl Stan a pak se zase otočil na svého bratra.
    ,,Notak Forde, já vím že ty v té palici něco o Vaxovi máš! Obrázek, text, cokoliv!"
    Ford se zamyslel, přemýšlel dlouho. Hodně dlouho...Nakonec zavrtěl hlavou.
    ,,Ne, vůbec nic. Je mi to líto.." řekl nakonec. Všichni jsme svěsili hlavu. Z kuchyně se ozvala rána a pak křičící Roland.
    ,,NEMŮŽEME RISKOVAT JEJICH ŽIVOTY!" všichni jsme se na sebe podívali, bylo nám jasné, že myslí nás. Hned po tom se tam ještě ozývalo naštvané mumlání. Zaťala jsem ruce v pěst.
    ,,Nechtějí riskovat naše životy," zamumlala jsem ,,ale už teď jsou naše životy ohrožené že tu vůbec jen sedíme."
    ,,V tomhle má Candy pravdu," ozval se Aaron ,,Bill a Vax teď klidně můžou čekat schovaní před chýší a plánovat útok."
    ,,Musíme vymyslet nějaký plán. Jak řekl Stan, můžeme je zkusit nějak zabavit mezitím co by ti Záchranáři-" začala Mabel ale já ji přerušila.
    ,,Onogadi. Bill je nazval Onogady..." řekla jsem a když jsem zvedla hlavu, všichni se na mě dívali ,,pardon..." zamumlala jsem ještě. Mabel si lehce odkašlala.
    ,,Tak tedy...Onogady by mezitím mohli na ně zaútočit ze zálohy, víte jak. My je zabavíme, oni zaútočí." dokončila.
    ,,To asi ale nepůjde, neslyšeli jste je? Nechtějí riskovat naše životy." ozvala se Delphy.
    ,,V tom případě nám nezbývá nic jiného než to udělat bez jejich svolení." řekl Stan.
    ,,Jak to myslíš?" zeptal se Dipper.
    ,,Jednoduše, teď odejdeme a zkusíme je najít a zabavíme. Tamtěm tu necháme vzkaz o tom co děláme a jaký je náš plán." vysvětlil.
    ,,To by možná šlo.." řekl Ford se zamyšlením.
    ,,Cože?" nechápal Stan.
    ,,Říkám, že by to možná šlo. Vím že s tebou moc často nesouhlasím ale...tohle by možná šlo." řekl s úsměvem, Stan vypadal celkem potěšeně.
    ,,Co když si toho papírku všimnou pozdě nebo si ho nevšimnout vůbec?" zeptala jsem se, tohle byla celkem důležitá věc.
    ,,Budeme ho muset dát na místo kde si ho všimnou." zamyslel se Dipper. Začali jsme se rozhlížet kolem a hledali místo kam by lísteček seděl nejlépe a kde byla větší pravděpodobnost že si ho všimnou.
    ,,Co takhle to dát na dveře?" navrhla jsem když jsem se dívala na dveře ,,Až zjistí že tu nejsme automaticky zamíří ke dveřím kde by si toho mohli všimnout." vysvětlila jsem jim...něco jako můj plán.
    ,,Co když budou pospíchat? Nevšimnou si toho pak." ozvala se Delphy.
    ,,Tak..." zamyslela jsem se, má pravdu ,,můžeme dát víc papírků na víc míst. Jeden na dveře, druhý na stůl, třetí na..hmm...na futra a tak." řekla jsem, všichni přikývli. Všichni jsme napsali jeden papírek s našim plánem a každý jsme ho dali na nějaké místo. Podívala jsem se do kuchyně. Stále tam diskutovali o tom co dál dělat. Kdyby jen věděli, že už jsme to vymysleli za ně..
    Rychle ale potichu jsem vyběhla za ostatními, za opaskem jsem už dávno měla svojí katanu. Vyšli jsme ven a potichu zavřeli dveře. Rozeběhli jsme se směrem do města, tedy, Ford a Stan moc neběželi, ale my ostatní ano. Rozhlížela jsem se všude kolem abych si kdyžtak všimla něčeho podezřelého. Když jsme doběhli k městu, nešli jsme do centra, zůstali jsme na kraji a obcházeli město kolem.
    ,,Dávejte si pozor," ozval se Dipper ,,možná je nás o něco víc dohromady jak předtím, ale jsme jen lidi se šílenýma zbraněma."
    ,,Zatímco oni jsou jen dva ale za to psychopatický démoni." dodala jsem, všichni se na mě podívali. ,,Co je? Nemám pravdu..?"
    ,,Vlastně máš." řekl Aaron.
    Uslyšela jsem zašustění keře, rychle jsem se ohlédla a Aaron co šel vedle mě taky. Koukli jsme se na sebe a pak zase na křoví. Aaron k němu trochu přišel a podíval se na něj, ostatní si nějak nevšimli že bychom zastavili, takže pokračovali. A my si ani nevšimli že by pokračovali. Znova zašustělo, Aaron k němu přišel zase o trochu blíž. Natáhnul krk aby viděl za křoví, to už ale to něco stihlo vyskočil, Aaron se lekl a okamžitě odskočil, já jsem chytla za rukojeť katany, ale pak jsem ji zase pustila.
    Ze křoví jen vyskočil Gnóm, který stejně hned zase zmizel. Aaron se překvapeně díval na místo kde byl naposled.
    ,,To mi připomíná jak na mě jeden vyskočil ze křoví když jsem tu byla poprvé." řekla jsem a lehce se nad vzpomínkou usmála.
    ,,Na tebe jeden jednou vyskočil?" zeptal se, přikývla jsem.
    ,,Trochu mrtvici jsem z toho dostala ale...je to vtipná vzpomínka." řeknu s úsměvem. Nakonec se otočím zpátky abych šla za ostatními, ale to už je nikde nevidím. Otočím se na Aarona který si toho očividně taky všiml. Skvělý, teď jsme jen dva, takže jsme vlastně nejslabší.
    ,,Uhm..." zahuhlal Aaron ,,možná bysme se měli pokusit je dohnat, nemyslíš?"
    ,,To je dobrý nápad." řeknu okamžitě. Společně jsme se rychlo chůzí vydali za ostatními. Doufám že nebudou daleko.
    Ne, byli daleko. Jdeme asi už pět minut a vůbec je ani nevidíme.
    ,,Copak mohli za tak krátkou dobu tak rychle odejít?" otázal se Aaron.
    ,,Ne...leda že by je buď někdo honil nebo.....že by nepokračovalo tímhle směrem." řeknu a zastavím se, Aaron se taky zastaví.
    ,,Co tím myslíš?"
    ,,Třeba se šli podívat do lesa nebo do města." řeknu a otočím se.
    ,,Proč by ale zahýbali, neměli jsme zůstat na kraji města?"
    ,,Měli, ale třeba to ani nemuseli udělat záměrně. Jak jsem řekla, někdo je mohl i honit." podívám se na Aarona, ten lehce přešlápnul na místě.
    Chvíli jsme rozmýšleli kam se vydáme. Nakonec jsme se rozhodli pro les, přeci jen, ve městě je hodně lidí a kdyby jim někdo chtěl něco udělat, chtěl by aby byli co nejdál od nějaké pomoci. Nebo tak bych to alespoň chtěla já, kdybych byla nějaký padouch. Rozhlížíme se kolem, a hlavně za sebe. Nechceme, aby na nás něco vyskočilo ze zadu.

(1564)