Pod vládou démona (GF/FF) [Dokončeno]

4. Jiný svět

   Stála jsem uprostřed pokoje a stále nevěděla co se děje. Vedle mě se začalo něco tvořit, vypadalo to jak portál, nebo něco v tom smyslu. No, spíš to vypadalo jako černá díra. Moment, co?! Lehce jsem odstoupila, teď jsem se začínala bát. Klidně bych vyběhla ven, ale ta díra mi v tom brání. A oknem skákat nebudu, protože jsem ve výšce a akorát bych si něco zlomila. Měla jsem dvě možnosti. Buď skočit do toho portálu nebo díry nebo co to je. Nebo to risknout a zkusit to přeskočit.
   Dlouho jsem se nerozhodovala. Rozhodla jsem se pro přeskočení. Ještě kousek jsem couvla a pak skočila. Ale co se nestalo, jakoby se mi nohy o něco zasekly a já tím pádem si akorát dala do čumáku o zem zatímco můj zbytek těla byl v té věci. Zuby nehty jsem se držela rukama a snažila se vyškrábat ven. Ale co si řeknem, šplhání ať už po laně nebo tyči mi nikdy nešel a tady jsem se ani nohama neměla čím opřít. Takže co se stalo? Samozřejmě, že jsem spadla.
   Zamotala se mi hlava a já upadla do tmy.

   Cítila jsem pod sebou tvrdou zem. A když sem otevřela oči, uviděla jsem modravou oblohu. Posadila jsem se a rozhlédla. Byla jsem...v lese? A ležela jsem ve větvičkách a listí? Dobře? S lehkou obtíží jsem se postavila. Tak jo, teď jakým směrem. Jsem uprostřed lesa a ani nevím kde. Rozešla jsem se nějakým směrem. Celou dobu jsem měla pocit, že mě někdo sleduje.
   Bloudím tady už asi deset minut a stále nic, no jasně. Vzbudím se uprostřed lesa a počítám s tím, že hned najdu nějaké město nebo něco. Pocit, že mě někdo sleduje neustával. Šla jsem ještě chvilku, když v tom se předemnou objevila nějaká louka. Uprostřed louky vypadalo, že je nějaká menší budova. Šla jsem tam, logicky. Všude kolem cvrkali cvrčci, jinak vládlo ticho. Ještě teda se ozívaly ptáci, ale to je vše. Když jsem se přiblížila, bylo poznat, že to je menší chaloupka. Byla ale polorozpadlá.
   Dveře byli pootevřené, takže se tam šlo dostat lehce. Zničené věci, bordel na zemi. No, prostě opuštěná chalupa. Když to tak vezmu, je to taková prozkoumávačka. Akorát, tady nebylo nic zajímavého. Rozhodla jsem se ještě vyjít do horního patra. Prošla jsem pokoj po pokoji. Byla jsem zrovna v nějaké ložnici, když v tom v dolním patře jsem uslyšela, jak někdo chodil po rozbitém skle. Ztuhla jsem, slyšela jsem, jak se ten někdo přibližuje. Rozhlédla jsem se po nějaké zbrani. Na zdi byla vyvěšená nějaká zbraň, asi puška, nevím. Došla jsem k ní a popadla ji. Střílet neumím a ani nevím zda je nabitá, takže asi jen toho někoho majznu po hlavě. Stoupla jsem si za roh dveří a vyčkávala.
   Slyšela jsem, že už je jen kousek a tak se připravila. Jenom co jsem viděla kousek neznámého, zavřela jsem oči a švihla zbraní. Ozvala se hlučná rána a já automaticky zacouvala zpátky.
  ,,Au!" Ozval se klučičí hlas.
  Držela jsem před obličejem tu zbraň a oči měla stále zavřená, pootevřela jsem jedno oko. Předemnou na zemi seděl nějakej, kluk, muž, nevím. Měl žluté vlasy, žlutý svetr a černé kalhoty. Otevřela jsem i druhé oko. Klučina se na mě podíval. Přes jedno měl pásku a druhé měl téže žluté. Znova jsem ztuhla. To oko, to znám. Ruce se mi lehce roztřásli a zbraň spadla na zem. Nevěřila jsem vlastním očím. Klučina se na mě díval.
  ,,....ahoj?" Řekl a lehkým úsměvem.
  ,,...já...já...p-promiň..." Řekla jsem stále roztřesená.
   On se usmál, skoro jakoby mu to nevadilo, že jsem mu právě udělala na hlavě bouli.
  ,,Měl jsem tušit, že se budeš bránit"
  ,,Ale-ale..."
  ,,Nic neříkej" Řekl a vstal, musel se přidržovat a aby nespadl.
  ,,Nechtěla jsem ti ublížit Bille..."

Sain sinut takaisin meille.
Ehkä aion tehdä jotain.

(631)