Pod vládou démona (GF/FF) [Dokončeno]

31. Léčivý den

    Všichni zatajili dech a dívali se na Billa a Vaxe s otevřenou pusou. Bill vytrhl meč z Vaxovi hrudi, který následně skončil na kolenou. Vystrašeně se díval na díru v jeho hrudi a na černou krev která se z ní jen hrnula. Ohlédl se na místo kde byli všichni lidi a šeptal jen jedno slovo. ''Melanie''. Malá holčička víc zavrtala svojí hlavu do Mabelina trička, odmítala se na Vaxe podívat. Po pár chvílích  se Vaxův meč v Billových rukou rozpadl, úplně stejně jako se následně rozpadl Vax a zbytek slizů kteří přežili. 
    Všichni se na sebe navzájem podívali, nikdo nic říkat nemusel, ale všichni věděli, že už je konec. 
    Posbírali si svoje věci a pak pomalu vyrazili zpátky do jejich domova. Nikdo nic neřekl celou cestu. Nikdo nic ani neřekl poté co dorazili do chýše. Začali mluvit až potom co si všichni sedli v obýváku a začali si ošetřovat zranění. Nikdo už v sobě neměl tíživý pocit, který měli když tu byl Vax. Jakoby z nich spadlo velké břemeno, které na sobě nosili několik dní bez toho aniž by ho mohli ze sebe sundat a na chvíli si odpočinout.
    ,,Dobrá věc,'' řekl Roland když čistil Kylovi rány ,,že jsme mu v čas zabránili aby neprovedl něco většího.''
    ,,Má slova..'' souhlasila Terr která se nechala ošetřovat od Jeffa, protože sama nemohla. 
    ,,A je doopravdy konec?'' zeptal se Gideon ,,Není tady možnost že se prostě někam schoval?''
    ,,Není,'' ujistil ho Jeff.
    ,,Jak si můžeš být tak jistý-au!'' Delphy mu právě na čerstvou ránu přiložila polštářek s dezinfekcí, která zapříčila že Gideonovu rána začala štípat.
    ,,To co nám všem uniklo, na co si Bill vzpomněl ve správnou chvíli bylo, že Vaxův meč je jedovatý. Speciálně si ho upravil tak aby zabil všechno živé čemu se dostane pod kůži. Zapomněl však na to, že to působí i na něj.'' vysvětlil jednoduše Jeffrey.
    ,,Takže tím že ho Bill propíchl, vlastně způsobil že se jed dostal do něj...'' řekl zamyšleně Ford na což Jeff pouze příkývl.
    ,,Se vší upřímností, mě v tu chvíli nenapadlo nic jiného tak jsem to prostě udělal,'' zašeptal potichu Bill Candy která mu čistila ránu na tváři tak, aby to nikdo neslyšel. Ta na to nic neřekla, neměla co říct, jen se lehce pousmála. Po tom co mu ránu vydezinfikovala na ní položila čistý polštářek který tam přichytila páskou. Sama moc krvavých ran neměla, jen skončila s pár modřinami, takže pokračovala v čištění a obvazovaní Billových ran který jich měl jak smetí na skládce.
    Malá holčička, Melanie, seděla v rohu a nic neříkala, pomalu se ani na nikoho nepodívala. Stejně jako Candy žádné krvavé rány neměla, takže se o obvazování a čištění starat nemusela. Důvod proč ale nemluvila byl jednoduchý - bála se. Bála se jak ostatních, tak i toho co se stalo. Posedávala, dívala se na svoje bosé nohy, a při nejlepším doufala že si jí nakonec nikdo nevšimne a ona pak bude moct utéct. To se jí ale moct nepovedlo, protože zanedlouho si k ní Mabel přisedla a začala jí potichu něco šeptat. Melanie jí někdy odpověděla, ale zároveň vypadala že se každou chvíli znova rozbrečí. 

    Po necelé půlhodině už všichni měli rány ošetřené a obvázané. Takže zase seděli v obýváku a nic neříkali. Candy si to užívala. Cítila klid, který ji na velice dlouhou dobu nechal na pospas a znovu se vrátil. Užívala si každou sekundu protože nevěděla, jestli se náhodou znova něco nestane. Seděla tam opřená o opěrátko pohovky se zavřenými oči. 
    ,,Nevím jak vy,'' začal a všichni se na něj podívali ,,ale já začínám mít trochu hlad.'' 
    Všichni se alespoň trochu uchechtli a několik následně souhlasilo. Ford vytáhl z peněženky nějaké peníze a navrhl aby si něco objednali. Opět nikdo nic nenamítal, alespoň do té doby dokud nepřišlo téma co si objednají. 
    Po diskuzi mezi kebabem a čínou, vyhrála čína. Při čekání na jídlo Dipper s pomocí Delphy vytáhli nějaké stolní hry. Kobky, kobky a ještě kobky naštěstí nechal nahoře, takže jim zbylo UNO, Člověče nezlob se, Prší a Activity. Nakonec jim jak nejlepší volba připadali Activity, přeci jen to byla společenská hra pro více jak čtyři lidi. 
    Když jim dorazilo jídlo, odložili na nějakou chvíli hru a jen si vychutnávali danou pochutinu. 
    ,,Lidské jídlo je lepší než jsem si myslel.'' ozval se Roland.
    ,,Jsou i lepší.'' řekl Gideon.
    ,,Možná, ale tohle teď stačí, ne?" řekl Ford a do pusy si dal další kousek.
    Po jídle se zase dali do nějaké té hry. Candy se však postavila.
    ,,Já..se půjdu projít pokud to nevadí." řekla, lehce se na všechny usmála a pak vyšla ven.
    Nasála do plic čerství vzduch a pohlédla na oblohu. Slunce už bylo na straně oblohy a pomalu zalézalo za obzor, modrá barva se pomalu zbavovala do oranžové. Směrem kterým přišli se vyhla, nechtěla na to místo. Takže se vydala na opačnou stranu.
    Procházela kolem a pohlížela na stromy, malinký ptáčci zase poskakovali po stromech a šťastně brebentili. Po chvilce chůze narazila na malinký potůček, rozhodla se že nepůjde dál, stále se přeci jen musí dostat zpátky, takže si sedla na jeden kámen co tam byl a dívala se do čiré vody.
     Nakonec zavřela oči a jen naslouchala přírodě. Připadala jí teď tak živá. Po chvilce za sebou slyšela křupnutí větvičky, rychle otevřela oči a otočila se. Bill za ní stál asi dva metry s tím, že se asi snažil připlížit.
    ,,Uhhh...to se mi asi nepovedlo." pousmál se na Candy.
    ,,Ne, nepovedlo." ušklíbla se. Pak se otočila zpátky na potok.

Veselé Vánoce!

(910)