Pod vládou démona (GF/FF) [Dokončeno]

12. Vítej

    Dívala jsem se na toho magora a čekala až se dosměje.
    ,,Nutíš mě se stydět za mojí fóbii." Pronesla jsem. A mluvila jsem pravdu. Copak můžu za svojí fóbii, kterou ani nevím jak jsem dostala?
    ,,P-Promiň! Ale měla si se vidět!" Smál se. Po chvilce už zhluboka dýchal a snažil se uklidnit. Pak vydechl naposled a už se jen usmíval.
    ,,Takže co?" Zeptala jsem se.
    ,,Co co?" Zeptal se on.
    ,,Aaron." Připomněla jsem mu.
    ,,Jo tenhle, je to nějak připravené, ještě to dokončit."
    ,,Tak na co čekáme? Jdeme!" Vykřikla jsem a hned zapomněla na včelu.
    ,,Seš do toho nějak hrr, co takhle nejdříve díky?" Řekl s povýšeným výrazem.
    ,,Řeknu ti díky až tady bude, jinak na to ani nemysli." Řekla jsem mu a jeho povýšený výraz zmizel.
    ,,Fajn, pojď za mnou." Řekl nakonec a vydal se od chýše.
    Rychle jsem se vydala za ním a poslušně ho následovala. Nechodili jsme nijak moc daleko, necelý kilometr lesem. Mám pocit alespoň. Nakonec se zastavil a já si stoupla vedle něj. Nic zajímavého tu nebylo.
    ,,Nevypadá to, že by to tu bylo nějak připravené." Podotkla jsem.
    ,,Hlavní potřeba je, abych byl já připravený. Teď odstup, běž někam na stranu nebo se ti něco stane." Začal mě strkat dál od něj.
    ,,Chodit umím." Řekla jsem rychle a sama pokračovala.
     Bill si sednul do tureckého sedu a ukazováček s palcem spojil. Jakoby chtěl meditovat. Po pár sekundách se vítr začal zvedat a slunce se zatáhlo mraky. Rozhlédla jsem se, poté zase na Billa. Akorát že už neseděl. Levitoval, což mě trochu vyděsilo a o pár kroků jsem ustoupila. Modrý záblesk mě oslepil a chvíli mi trvalo než jsem se rozkoukala, několikrát jsem musela zamrkat. Když se mi to povedlo, Bill nikde nebyl, ale přede mnou ležela osoba. Tmavé vlasy, trochu delší, šedé triko, modré kalhoty...Aaron!
    Rozeběhla jsem se k němu a klekla si k němu. Pravděpodobně omdlel, stejně jako se to stalo mně. Teď jen otázka kdy se probudí. Poprvé jsem se musela probudit za pár hodin protože jsem se probudila v posteli v chýši. Podruhé nemám nejmenšího tucha. Rozhodla jsem se tu zůstat dokud se neprobudí.

    Nemám nejmenšího tucha jak dlouhou tady sedím - teď už teda ležím. Ležím na zádech, dívám se na nebe a čekám. Bill nikde, Aaron se neprobírá a já se silně nudím. Uslyším zašuštění listů, rychle sebou cuknu a posadím. Aaron se začal vrtět a pomalu probouzet. Dívala jsem se na něj a čekala. Byl ke mně zády, takže mě neviděl když se zvedal.
    ,,Aarone?" Promluvila jsem potichu. Aaron nadskočil a menším výkřikem a prudce se na mě otočil. ,,Hej-hej klid! To jsem já." Snažila jsem se ho uklidnit. Přeměřil mě pohledem a šlo vidět, že si oddechl.
    ,,Candy...to seš ty-já-kde to jsme?" Začal hned mluvit zmateně a rozhlížel se, rukou se držel za hlavu. ,,Jak jsem se tu objevil? A jak ty? Vždyť jsem byl-čekal před intrem pak byla nějaká díra nebo co a já jsem tady-co-jak-"
    ,,Počkej počkej počkej, uklidni se. Vím že máš otázky a já ti je zodpovím. Jen všechno po poradě." Přerušila jsem ho. Aaron se zhluboka nadechl.
    ,,Dobře, kde jsme?"
    ,,V Gravity Falls."
    ,,Gravity Falls? Nikdy jsem o tom neslyšel."
    ,,Já vím, jsme jakoby - jak to říct... - v jiné dimenzi, světě?"
     ,,Dimenzi? My jsme v jiné dimenzi?!" Začal višilovat. O tohle mi tedy nešlo.
    ,,Neboj se! Znám to tu a nic nám tady nehrozí." Uklidnila jsem ho.
    ,,Znáš? Jak jako znáš?" Naklonil hlavu na stranu.
    ,,Já..." Nadechnu se. Bude lepší abych mu to řekla nebo ne? ,,dalo by se říct, že jsem tady už byla. Dřív, před pár lety - nebo vlastně dvěma roky ale to je jedno..." Řekla jsem. Stále si pamatuju když jsem se poprvé probudila v chýši, byla jsem zmatená a vůbec jsem ani nevěděla proč se chtěli zbavit Billa.
    ,,Takže...jsme v jiné dimenzi, v Gravity Falls, a tys tady už byla?" Přikývnu.
    ,,Jak moc to zní šíleně...?" Zeptám se po chvilce ticha.
    ,,Docela dost.." Promluví ,,a jak jsem-jsme se tu objevili?" Zeptá se tentokrát on.
    ,,Jeden můj kamarád...to on nás přivedl. Vlastně nejdříve mě a teď tebe. Jak dlouho si na mě čekal?"
    ,,Pár minut, deset minut možná? Fakt nemám tucha." Znova jsem přikývla. Vstala jsem a podala mu ruku, přijmul ji a já mu pomohla vstát.
    ,,Mám tady přátele, jen nevím, zda budou rádi že přivedu někoho." Usmála jsem se lehce. ,,Ale Mabel bude určitě ráda mít nového kamaráda..!"
    ,,Mabel?"
    ,,A Dipper bude rád za dalšího kluka."
    ,,Začínáš toho na mě chrlit moc." Uchechtl se.
    ,,Jo-já vím. Jen jsem zvědavá jak budou reagovat na někoho kdo je....z "mé dimenze"? Nevím jak to popsat chápeš mě ne?"
    ,,Jo, chápu."
    ,,Tak pojď!" Řeknu a rozejdu se směrem odkud jsem přišla s Billem. Nemám tucha jak je možný že si to pamatuju, a ani kde by Bill mohl být.
     Aaron šel za mnou. Různě se rozhlížel, to mu přišel ten les tak zajímavý? Nebo nás Bill sledoval a on cítil že na nás někdo zírá a nedalo mu to. Možná jedno z toho anebo ani jedno. Chýši jsme už před sebou viděli. Ucítila jsem jak se zvedla jeho zvědavost. Mabel byla před chýši s tím že dělala různé věnečky z kytek - nebo to tak aspoň vypadalo - a Dipper o kousek dál měl nos zabořený v knížce. Mabel si mě všimla a začala na mě mávat, taky jsem jí zamávala. Když jsme k nim s Aaronem došli tak už i Dipper ze zvědavosti zvedl pohled.
    ,,Candy! Kdo to je??" Ptala se hned Mabel když se k nám přihnala.
    ,,To je Aaron, Aarone, tohle je Mabel a támhleto je Dipper." Představila jsem je.
    ,,Žjóva! Kde jsi ho jako našla? To se někde válel v lese nebo co?" Ptala se s velkým úsměvem.
    ,,Popravdě-" Začal Aaron.
    ,,Bill ho přivedl." Skočila jsem mu řeči, jo, válel se v lese ale takhle to vědět nemusí. ,,Na mé přání." Do řekla jsem ještě.
    ,,Ten je z tvé dimenze?" Ozval se Dipper, jen jsem přikývla.
    ,,To je boží!!" Vykřikla Mabel. ,,Tohle musíme nějak oslavit - celkově i to jak si přišla ty Candy - co takhle táborák??"

Tervetuloa tänne, nauti niin kauan kuin pystyt.

Co si myslíte o tom že bych někdy ke kapitolám přidávala obrázky nahoru? :D

(1041)