Pod vládou démona (GF/FF) [Dokončeno]

23. Vax Davrolath

    ,,Takže...co přesně budeme dělat proti Vaxovi?" Zeptala se Delphy po chvíli, kdy vládlo ticho.
    ,,Ah! Popravdě, nechceme moc riskovat vaše životy." Ozvala se okamžitě Terr.
    ,,Tak proč jste přišli tedy k nám?" Zeptal se Aaron.
    ,,Tušili jsme, že bysme tu mohli najít něco jako...základnu? Jste jediní kteří ví o Vaxovi v téhle dimenzi. Proto jste nás napadli." Vysvětlil rychle Roland.
    ,,Jde přece o dimenzi kde my-oni žijí, měli bychom bojovat." Ozvala jsem se.
    ,,Souhlasím! Jednou už jsme bojovali i proti Billovi. Nějaký Vax nás nezastaví!" Řekla odhodlaně Mabel.
    Ostatní souhlasili s ní. Roland se na všechny podíval, ostatní mu pohled opětovali.
    ,,Dejte nám chvíli, my se poradíme." Řekl nakonec. Přišli k sobě s potichu si šeptali, my ostatní se podívali na sebe.
    Chvíli jsme čekali, pak se na nás otočili.
    ,,Dobře, můžete se přidat ale nebudete dělat nic moc nebezpečného." Prohlásil Roland.
    ,,Platí." Ozvala se okamžitě Mabel. Začali jsme dělat plán. Každý měl své místo a měl něco dělat.
    ,,Vax pravděpodobně dorazí ještě dnes, nemyslím si že by ho stráže dokázali zastavit. Delphy, ty budeš tady," Roland ukázal na jedno místo ,,a budeš čekat na signál od Candy, která bude tu," zase ukázal na jedno místo.
Všichni jsme přikyvovali, někdy se zeptali na nějaké otázky ale jinak spíš přikyvovali. Za necelé dvě hodiny jsme se připravovali. Ford nám půjčil nějaké zbraně, na nějakou pušku jsem si netroufla, takže jsem si spíš vzala něco co se podobalo meči nebo šavli, něco mezi tím. Šli jsme do města, no, spíš jsme šli někudy kde nás nikdo moc neuvidí. Přeci jen, vidět partu lidí se zbraněmi a zároveň partu neznámých něčeho by bylo dost divný. Mabel zůstala s Terr a Dipperem na kraji města, Delphy a Stan šli do parku, Roland a Ford vyrazili víc do centra, a já s Jeffreym a Kylem byli se mnou na druhé straně města na kraj. Našli jsme si místo na střeše, takže jsme měli výhled a já mohla dát Delphy signál kdybych něco viděla, protože jsme viděli do parku. Nikde nic popravdě, prostě to vypadalo jako normální den v Gravity Falls, jen s trochu upjatější atmosférou.
    ,,Vidíte něco?" Houkla jsem na Jeffreyho a Kyla, s tím, že mi Kyle asi moc neodpoví..
    ,,Nikde nic." Odpověděl mi Jeffrey, a Kyle zavrtěl hlavou. Jen jsem lehce přikývla a zpátky se otočila na město.

    Po hodině, když se prostě nic nedělalo už jsem byla znuděná. Seděla jsem na jednom kýblu a dívala se na svojí popálenou ruku. Černě se mi tam už začali zobrazovat znaky, dokázala jsem poznat Billovu trojúhelníkovou podobiznu a několik dalších znaků. Kyle ke mně přišel a podíval se mi na ruku. No, podíval...nemá oči, takže nevím jak se podíval, ale podíval. Pak se podíval na mě. Záhadným způsobem jsem pochopila co mi chce říct.
    ,,Nebolí to, už to je v pohodě." Řekla jsem a lehce se na něj usmála. Taky se usmál.
    ,,Hej vy dva!" Křikl na nás Jeffrey ,,Tam v zádu jsem něco viděl." Řekl a ukázal do dali na jednu střechu.
    S Kylem jsme se šli podívat k Jeffreymu. Na dané střeše momentálně nic nebylo zajímavého.
    ,,Co přesně si tam viděl?" Zeptala jsem se.
    ,,Nějaký záblesk něčeho a pak postavu co rychle někam zalezla." Odpověděl mi, jen jsem přikývla. Přešla jsem na vedlejší stranu střechy a šavlí jsem začala odrážet paprsky slunce tak, aby je Delphy v parku viděla.
    ,,Ne Kyle, než bysme tam došli už by mohl být pryč." Slyšela jsem Jeffreyho jak odpovídá Kylovi. Musela jsem si domyslet na co se ptal, ale asi na to jestli se tam nemáme jít podívat. Začala jsem chodit kolem okraje střechy a rozhlížela jsem se, abych něco viděla. Noták kde jsi, chci to mít už za sebou...
    ,,Za tebou Sluníčko." Uslyšela jsem za sebou a rychle se otočila. Stál tam Bill, ale než jsem se nadála, strčil do mě, já přepadla přes zídku a začala padat. Začala jsem křičet. Jsem moc mladá na smrt! Někdo mě však chytnul a já se dostala zpátky na střechu. Toho někoho jsem odmítala pustit se vší upřímností.
    ,,Candy, stojíme na střeše. Můžeš se pustit." Uslyšela jsem Rolandův hlas. Nakonec jsme ho pustila ale vystřelila jsem do středu střechy. Příště zůstávám na zemi, na žádná vysoká místa už nikdy nepolezu. Někdo mě poplácal po rameni a já se ohlédla.
    ,,Všechno dobrý?" Zeptal se Ford. Lehce jsem přikývla.
    ,,T-rochu vyklepaná a-ale jinak jo..." Řekla jsem, Kyle se objevil hned vedle mě. Nemám tucha jak se Ford a Roland sem dostali tak rychle ale díky bohu že se objevili. Podívala jsem se na Billa. Na tváři mu hrál úšklebek a na sobě měl zase takové to žluté sako co měl úplně poprvé když se proměnil na člověka.
    ,,No ne! Šestiprsťák a jeho přátelíčci se spřahli s Onogady. Mohl jsem to čekat popravdě." Řekl posměšně.
    ,,A ty ses zase spřahl s Vaxem!" Křikl na něj Ford.
    ,,Uhhh ne úplně Forde." Ozval se Roland.
    ,,Já vím."
    ,,Dost mluvení, kde je Vax Bille?!" Křikl Jeffrey.
    ,,To bys chtěl vidět, co jelene?"
    ,,Nejsem jelen." Zavrčel Jeffrey. Tohle se mi přestává líbit. Skoro to zní jako kdyby se nás snažil odlákat.
    Bill se na mě podíval. Nebo spíš na mě hodil nehezký pohled. Zíral mi do duše, přísahám. Přejel mi kvůli tomu mráz po zádech, sáhla jsme o svojí šavli. Ale ta...nebyla za mým opaskem kde měla být.
    ,,Copak, hledáš tohle Maličká?" Řekl Bill a já se na něj podívala, v rukou držel mojí šavli. Na sucho jsem polkla, nemám zbraň, skvělý. Bill se ušklíbl ještě víc.
    ,,To není tvoje Bille, vrať ji." Řekl okamžitě Roland.
    ,,Oh, opravdu? Donuť mě okřídlenče." Odmítl Bill. To už asi měli ostatní dost a skočili po něm. Zničenonic jsem periferně něco zahlédla a rychle se tím směrem otočila. Načervenalé světlo se objevilo v lese. Ohlédla jsem se na ostatní, snažili se Billa dostat alespoň na zem, ten se jim ale dobře uhýbal. Nevšimali si mě, rychle jsem se zvedla ze země a přiběhla jsem ke dveřím, rychle jsem je otevřela a vběhla do budovy. Kyle běžel překvapivě se mnou a nesnažil se mě zastavit. Vyběhli jsme na ulici a běželi směrem k lesu.
    Zpoza budovy se přede mnou objevil zničehonic meč. Vypískla jsem a jak jsem se snažila uhnout, spadla jsem na zadek.
    ,,Candy! Ježiš promiň." Ozval se dívčí hlas, byla to Mabel co mi teď už pomáhala na nohy.
    ,,Kde se tu bereš??" objevil se za ní hned Dipper a pak i Terr. ,,Nemáš hlídat na druhé straně města s Jeffreym a Ky-" zasekl se když si všiml že Kyle stojí vedle mě.
    ,,Hlídali jsme, pak se tam zničehonic objevil Bill, shodil mě ze střechy, Roland mě zachránil, pak mi Bill záhadně vzal dýku a já zahlédla divné světlo z lesa a chtěla jsem tam jít ale tys mi malém usekla hlavu." Řekla jsem na jeden dech a hned potom se zhluboka nadechla."
    ,,Bill na vás zaútočil?!" Křikla Terr a já přikývla.
    ,,To znamená že je Vax blízko." Řekl Dipper.
    ,,Podle mě je v tom lese kde jsem viděla to světlo." Řekla jsem.
    ,,A tos tam chtěla běžet úplně sama a beze zbraně?" Zeptala se Terr. Kyle na sebe hned upozornil že šel přeci se mnou. ,,Já vím zlatíčko, ale i tak byste proti němu nic nezmohli." Řekla.
    ,,Spíš jsem to tam chtěla obhlédnout, než ho zastavit," bránila jsem se ,,ale teď když jsem potkala vás, můžete jít se mnou." Všichni přikývli. Rozešli jsme se do lesa a já je vedla, protože jsem byla jediná která to světlo viděla.
    ,,Tady někde jsem to viděla." Řekla jsem a začala se rozhlížet. Všichni rozešli do stran, Kyle stále šel se mnou. Nikde ale nic nebylo.
    ,,Možná jsem se spletla." Zamumlala jsem potichu.
    ,,Hej, tady něco je!" Křikl Dipper a všichni jsme se šli podívat. A doopravdy.
    Na zemi byl do hlíny vyrytý nějaký znak.
    ,,Tohle byl určitě Vax." Zamumlala Terr a podívala se na znak blíže. Znak měl dva kruhy, jeden menší a jeden větší. Mezi nima byli čárky a uvnitř malého kruhu byla pěticípá hvězda, celé to pak bylo ještě škrtnuté jednou vodorovnou čárou a jednou svislou čárou.