Pod vládou démona (GF/FF) [Dokončeno]

18. Nezvaný host

    Po několika dnech přestalo už konečně pršet. S radostí jsme vyšli ven kde bylo ještě mokro, zhluboka jsem dýchala a nasávala vůni po dešti. Mabel samou radostí běhala kolem a zdravila každé zvíře nebo hmyz které potkala. Všichni jsme se nad ní smáli. Billa jsme od té doby co na mě křikl neviděli, vůbec se neobjevil.
    ,,Ahoj maličká věc která ani nevím co je!" Zdravila Mabel nějakýho malého brouka co lezl na trávě.
    ,,Ty doma asi moc zavřená být nemůžeš, co?" Zeptal se Aaron s uchechtnutím.
    ,,Divím se že to vůbec vydržela." Dodal Dipper mezitím co Mabel běžela někam úplně pryč až se nám ztratila z očí.
    ,,Jdeme za ní nebo jí necháme?" Zeptal se znova Aaron.
    ,,Já bych jí nechal." Vedle nás se ozval Billův hlas. Okamžitě jsem odskočila a málem zakopla o svojí vlastní nohu. Kluci se též lekli, ale nepřizabili se málem. Když jsem na Billa pohlédla, trochu jsem se zděsila, vypadal ještě hůř než posledně. Temné kruhy pod očima, rozcuchané vlasy, mikina ušpiňená od všeho možného u čehož něco vypadalo jako krev.
    ,,Co si probůh dělal?!" Zeptal se Dipper když si ho též prohlédl.
    ,,Nic co by tě mohlo zajímat." Odvětil jednoduše a pohled mu sklouzl na místo kde jsme naposled viděli Mabel.
    ,,Jseš trochu děsivý...nechceš si dát sprchu nebo něco takového?" Zeptal se Aaron kterého zjevně děsil jeho nynější vzhled.
    ,,Ne." Odpověděl jednohlasně Bill. Já se neopovážila vydat ze sebe jedinou hlásku. Byla jsem z části schovaná za Aaronem a jen doufala že si mě nevšimne. Bohužel se na mě pak prudce otočil což zavinilo že jsem sebou znova cukla. Chvíli mlčel a jen se na mě díval.
    ,,Promiň že jsem na tebe křičel, uklouzlo mi to.." Zamumlal potichu a pohled zavrtal do země. Polkla jsem a chvíli přemýšlela co říct.
    ,,To nic, stává se..." Zamumlám potichu. To už slyšíme Mabel pokřikovat nějaká slova, Bill zmizel a já se podívala na ní. Někoho za sebou táhla a ten někdo nevypadal úplně nadšeně. Když toho někoho přitáhla blíž, automaticky jsem se otočila a vběhla do chýše a rovnou i do pokoje. Zavřela jsem za sebou dveře a opřela se o ně. Jak se tu objevila?? Jak je to vůbec možný?? Po chvíli někdo zaťukal za dveře.
    ,,To jsem já." Ozval se Aaron a já odstoupila od dveří. Vešel dovnitř a dveře znova zavřel.
    ,,Jak se tu objevila?" Zeptala jsem se okamžitě.
    ,,Nevím, taky by mě to zajímalo." Řekl a podrbal se na zátylku. ,,Něco jsem Mabel a Dipperovi řekl, chtějí abys přišla dolů." Okamžitě zavrtím hlavou.
    ,,Nebudu v jedný místnosti s ní, stačí mi to ve škole."
    ,,Já vím já vím ale ti dva a hlavně Mabel na tom trvá."
    ,,Vždyť víš co mi udělala posledně, co když to udělá znova? Co když ještě hůř nebo něco udělá jim, nevěřím ji." Aaron mě obejmul a říkal že kdyby tak se nějak ubráníme. Povzdechnu si a chvíli mlčím a přemýšlím. Nakonec souhlasím ale jen s tím že jestli něco udělá budu se jí vyhýbat do konce života. Přišli jsme do kuchyně a já se podívala do tváře Delphy a ona za mně. Pohled jsem odvrátila a v kuchyni zavládlo dlouhé ticho.
    ,,No...takže..." Snažila se Mabel nějak začít. Nikdo se moc do řeči neměl.
    ,,Jak si se..tady objevila?" Zeptal se po chvíli Aaron, Delphy mlčela. Buď si něco vymýšlela nebo se snažila spracovat větu tak aby dávala smysl.
    ,,Viděla jsem tebe jak si se zničehonic propadl a tak jsem se šla podívat co se stalo a než jsem se nadála probudila jsem se v lese." Promluvila konečně, nevím jestli se mi to chce věřit. ,,Hele, ráda bych se vrátila domů, jak to udělám?"
    ,,To umí jen Bill." Řekla Mabel.
    ,,Kdo?"
    ,,Bill, pokud se objeví tak ho poznáš."
     ,,Kdo ví kdy se teď objeví." Poznamenám potichu a podívám se z okna, mezi mraky konečně začalo vysvítat slunce.
    ,,Nooo...co se mezitím seznámit a spřátelit? Já bych řekla že by se to hodilo!" Řekla Mabel a na tváři se jí zase objevil úsměv. ,,Aaron pořád chce porazit Dippera v Kobky, kobky a ještě kobky, a my holky můžeme...uhh..." Přemýšlela a já se váhavě podívala na Delphy.
    ,,Ah! Jste na stejné škole, že? Takže si zase můžeme kreslit!" Rozzářila se.
    ,,No...tak my jdem na ty Kobky." Řekl Dipper a usmál se, Aarona táhnul s sebou do pokoje a v kuchyni jsme skončily tři.
    ,,Takžeeeee?" Řekla nedočkavě Mabel a asi čekala na naše reakce.
    ,,Uhm...klidně.." Zamumlala jsem. Mabel vypískla a odběhla. Teď jsem v kuchyni skončila sama s Delphy. Nervózně jsem se ošila když se na mě podívala, radši jsem zírala do země.
    ,,Takže...jak dlouho tady..jste?" Promluvila po chvíli a já sebou trochu cukla.
    ,,Pár dní.."
    ,,Pár dní....zní to šíleně, nebudou nás hledat?"
    ,,Ne, tam jsme teoreticky zmizeli na pár hodin."
    ,,Jak tohle víš?"
    ,,Byla jsem tu už před lety.."
    ,,A co dělala tvá rodina když si na pár hodin zmizela?"
    ,,Nebyli doma. Neví že jsem někam zmizela."
    ,,Oh..." To už přiběhla Mabel s papíry a pastelkami a všechno šoupla na stůl.
    ,,Můžeme začít!" Zasedla za stůl a vzala do rukou tužku, Delphy si sedla vedle a já na druhou stranu stolu.

    Hodiny jeli a my kreslili. No, ty dvě. Mě opustila inspirace a tak jsem dělala různé skicky všeho možného. Zničehonic jsme ze shora uslyšeli nadšený smích. Dolů do kuchyně příběhl Aaron.
    ,,Já ho porazil! Já ho porazil!" Křičel nadšeně a poskakoval.
     ,,Gratulujem, seš oficiální král Kobek" Řekla jsem a ušklíbla se. On se taky ušklíbl.
    ,,Tenhle titul si nechám."
    ,,Hej! Já nikdy takový titul neměl! To není fér." Do kuchyně vešel naštvaný Dipper.
    ,,Co je? Seš naštvaný že tě konečně někdo porazil a docílil tím že je chytřejší?" Ušklíbla se Mabel a Dipper ji spřahl pohledem.
    ,,Neřekl bych že jsem chytřejší, spíš že jsem měl ohromné štěstí."
    ,,Ohromné štěstí v podobě dostávání extra lehkých otázek!"
     ,,Seš naštvanej jako kdyby ti ukradl nějakou vzácnou cenu." Bill stál opřený o linku s hrníčkem v ruce a neutrálním výrazem. Cítila jsem, jak Delphy sebou cukla.
    ,,Ty si umíš vybrat chvíle kdy se objevit a kdy ne." Řekla Mabel.
    ,,Jak...jak se tam objevil?! Vždyť jsem ho neviděla přijít! A-a-"
    ,,Bill se objevuje kdy chce a jak chce. Démona nezměníš."
    ,,Démona?!" Vykřikla zděšeně, Bill pozvedl obočí.
    ,,Kdo to je a jak se tu objevula?" Zeptal se a díval se na Delphy.
    ,,To nám řekni ty, prý se sem dostala s Aaronem." Odpověděla jsem. Bill se zamyslel.
    ,,Měl jsem za to že jsem přemístil jednoho člověka, ne dva." Řekl se zamyšlením.

Iloiset ajat ovat ohitse, ole varovainen.

(1093)