Pod vládou démona (GF/FF) [Dokončeno]

11. Malý zmetek včela

    Překvapeně zamrkal. Moje rty se proměnili v malou čárku.
    ,,Kamaráda?" Přikývla jsem ,,Myslíš toho tamtoho?"
    ,,Aarona. Jo..." Sklopila jsem pohled k zemi a jen čekala.
    ,,Mohl bych, " Pronesl a já se na něj podívala ,,ale co za to?" Teď se jen ušklíbl.
    Odmlčela jsem se.
    ,Bude mě teď vydírat, nebo něco? Jen chci přivést kamaráda! Chtěla bych je seznámit a takové věci! Je na tom něco špatného?'
    ,,Není, ale jsem zvědavý co bys mi mohla nabídnout." Opět se ušklíbl.
    ,,Ohledně čtení mých myšlenek jsme si snad promluvili Bille." Řekla jsem naštvaně. Ví, jak mi to je nepříjemný.
    ,,Fajn, fajn, přestanu. Co mi tedy můžeš nabídnout?" Opřel se rukama o stůl a zadíval se mi do očí. Odmlčela jsem. Chvíli jsem přemýšlela, ale nic mě nenapadlo.
    ,,Co by sis představoval?" Odpověděla jsem po chvilce. Pravděpodobně ho podle jeho obličeje překvapilo, pak se zamyslel.
    ,,Víš ty co? Schovám si to napozději." Usmál se.
    ,,Schováš na později?" Nechápavě jsem naklonila hlavu a s jedním obočím pozvednutým.
    ,,Až po tobě budu něco chtít a ty odmítneš, připomenu ti tohle a ty nebudeš moct odmítnout." Vysvětlil stručně. Neznělo to jako něco, co bych ráda podstupovala, ale přikývla jsem.
    ,,Platí."
    ,,Skvělé!" Rozmáchl šťastně rukama ,,A teď bys měla jít spát sovičko" Řekl nakonec a pak zmizel.
    ,,Sovičko..?" Zašeptala jsem si pro sebe. Jen jsem zavrtěla hlavou, vypila zbytek vody ze sklenice a rozkulhala se do pokoje. Schody jsem jak jinak než vyskákala.
    Zalezla jsem pod deku a zavřela oči, s překvapením jsem za pár minut byla tuhá.

    Něco mě začalo šťouchat do obličeje. Zavrtěla jsem se a narvala hlavu do polštáře. Ale to něco mě začalo šťouchat do hlavy. Zavrčela jsem a přehodila si polštář přes hlavu.
    ,,Candy, měla bys vstávat. Bude za chvíli jedenáct." Pronesla podle hlasu Mabel.
    ,,Cože?!" Vykřikla jsem okamžitě a vytriskla do sedu ,,Jedenáct?! Jako že bude oběd?!"
    ,,No, jo?" Ujistila mě.
    ,,Proč jste mě nevzbudili??!" Pomalu jsem křičela. Snad v životě jsem nespala až do jedenácti. Nejpozději jsem se vzbudila v devět. Vzala jsem si svoje každodenní věci. Měla bych je vyprat...
    ,,Bill nám zakázal tě budit." Odpověděla, ale to už jsem se chtěla rozletět do koupelny abych se převlékla z pyžama, bohužel se ozval rozbolavělý kotník ze včerejška, který mě donutil zpomalit. Nějak jsem si zčesala rukou vlasy, díky bohu že je mám stále ještě tak nějak po ramena. Pak jsem "vyletěla" z koupelny zpátky.
    ,,Klidni se holka, " Zasmála se Mabel ,,o nic důležitého si nepřišla, a pokud vím, Ford ti řekl ať svůj kotník šetříš."
    ,,Ale nikdy se mi nepovedlo spát až do jedenácti.." Zamumlala jsem potichu.
    ,,Alespoň jednou se to stane každému." Řekla ,,A oběd bude stejně až za bůhví jak dlouho."
    ,,Abych do té doby nevyhladověla když pravděpodobně nebudu mít snídani." Usmála jsem se. Musela jsem se posadit, takže jsem skončila zase na zemi.

~O dva dny později~

    Ford mi pomalu sundávat obvaz z kotníku, vypadal už mnohem lépe než předtím.
    ,,Vypadá to, že to fakt byla jen modřina." Řekl když si ho prohlížel. Usmála jsem se.
    ,,Takže už budu moct konečně vylézt z postele?" Zeptala jsem se s nadějí, že se konečně nadechnu zase lesního čerstvého vzduchu. Přikývl - což můj úsměv jen rozšířilo.
    ,,Ale nebudeš chodit nikam daleko, jen okolí chýše, možná do města." Stanovil podmínky.
    ,,I to mi bude stačit." Uchechtla jsem se.
    Zanedlouho jsem se už obouvala do bot a vycházela z chýše. Slunce mě okamžitě začalo hřát. Léto moc nemusím, ale tady bylo příjemné. Nadechla jsem se čerstvého vzduchu.
    ,,Myslel jsem, že jsi raději doma." Uchechtl se někdo po mé levici, otočila jsem se tam.
    ,,Celé dva dny si se neukázal. Kde jsi byl?" Řekla jsem a sklonila hlavu na stranu pohledem upřený do žlutého oka.
    ,,Plánoval jsem jak přivedu tvého kámoše." Odpověděl jednoduše Bill a zahodil kámen se kterým si hrál v rukou.
    ,,Takže to vážně uděláš?" Zeptala jsem se natěšeně. Vážně sem přivede Aarona?
    ,,Mohla by být sranda." Odpověděl s úšklebkem.
    ,,Myslím, že až tě uvidí, tak ho klepne."
    ,,Až tak? Proč si to myslíš?"
    ,,Pravděpodobně v životě neviděl démona. A ještě k tomu ty seš hodný démon."
    ,,Hodný v určitém slova smyslu, mohu i zabíjet."
    ,,A ty chceš?"
    ,,Momentálně se mi nechce." Jeho úšklebek se zvětšil. Jen jsem se lehce pousmála a zadívala se do lesa. Přešla jsem k plotu na terase a opřela se o něj rukama. Sledovala jsem motýla na květině, dokud mojí pozornost nezaujal štěbetající pták na větvi.
    ,,Ptáci, " Uslyšela jsem Billa a přešel vedle mě ,,otravný stvoření, kteří umí i nádherný......" Něco zamumlal, nerozuměla jsem mu takže jsem se na něj podívala.
    ,,Co jsi říkal?" Zeptala jsem se.
    ,,Že ptáci jsou-"
    ,,Myslím to poslední. Tu poslední větu." Odmlčel se.
    ,,Nic jsem neříkal." Odpověděl.
,,Něco ano, něco si řekl po tom že si řekl jsou ptáci mohou být i nádherní." Trvala jsem na svém.
    ,,Asi už máš halušky." Ušklíbl se.
    ,,Halušky k obědu? Ty by byli fajn." Zasmál se. A to mě donutilo se též zasmát. Někdy dělám vtipy, které si ani neuvědomuji.
    ,,Můžeš to zkusit říct Stanovi, určitě by ti udělal prvotřídní halušky." Řekl a opřel se loktem o zábradlí, byl však stále celém ke mně.
    ,,To bych raději neriskovala, nemuselo by to dopadnout nejlépe." Řekla jsem s úsměvem. Zase jsem se zadívala na ptáka na větvi.
    Poskakoval tam, šťastně si prozpěvoval a zároveň pokukoval všude možně. Avšak, stále jsem cítila, že se na mě Bill dívá.
    ,,Mám něco na obličeji nebo co ti na něm přijde tak zajímavého?" Zeptala jsem se ho.
    ,,Spíš sleduju tu včelu co ti leze po vlasech." Cože to řekl?
    ,,Včelu?!" Vykřikla jsem a začala rychle třást hlavou. ,,Sundej ji! Sundej ji!!" Jediné co ale Bill udělal že se začal popadat za břicho smíchem.
    Rychle jsem rukama začala pročesávat vlasy, abych toho malého zmetka dostala z vlasů. A opravdu-mi z vlasů vypadla malá včela. Vypískla jsem a vystřelila na druhý konec verandy.
    ,,Zab to! Spal to! Zašlápni to! Hoď na to něco! Odežeň to! Prostě s tím něco udělej jen ať to tu není!!" Křičela jsem. Má cenu říkat až teď, že mám Entomofobii? Bill měl totální záchvat smíchu, ten malej zmetek mezitím zmizel.
    ,,Vidíš cos provedl? Teď si na mě zavolá kamarády a já skončím jako pochoutka pro včely!" To ho ještě víc rozesmálo. Teď se díky němu cítím jako magor.

Olet ärsyttävä, mutta kaunis kuin lintu.

(1048)