Magnus alias fanoušek skupiny Queen (80. léta 20. st.) - Maddie

21. Postrádané

Mé sny se dobrou chvilku mísily se skutečností, než jsem přišel zcela k sobě a uvědomil si, že mi Freddie dýchá do ucha, zasypává ho polibky, a když zjistil, že už jsem při vědomí, lehce se uchechtl.

„Včera jsme na něco zapomněli, drahý, a teď mi to chybí."

Chtěl jsem mu popřát pěkné ráno, něco mu na to říci, ale Freddie mi přiložil prst na rty a pokračoval: „Ne, ne. Mluvit budeme až pak."

Přišpendlil se svými rty na mé. Když jsem dostal prostor, povzdechl jsem si rozkoší. Naše polibky byli táhlé a vláčné, stejnak i doteky, jako když pekař hněte těsto. Hned jak se mi naskytla příležitost, upravil jsem nebesa tak, aby nás ochranářsky zajala do své moci, až teprve potom jsem se odhodlat polehoučku plně vysvléci, co na mě ještě zbylo a Freddiemu zrovna tak. Dosti mi pomohl a veškerými pohyby se podvoloval. Avšak trval na tom, že tím má úloha končí a nyní si mě bude hýčkat podle svého. Poslušně jsem si lehnul na běloskvoucí přikrývku, on si na mě sedl obkročmo, zadečkem se třel o můj probouzející se poklad a prsty mi laskavě hladil hruď, a jelikož si nemohl pomoci, musel ji i něžně ochutnat. Ačkoliv jsem netušil, zda smím, mírně jsem mu roztáhl půlky a přejel letmo přes dírku. Nezdálo se, že by protestoval, přesto jsem na něho nechtěl spěchat. On měl nejspíš jiný názor. Přidržel si mě a chtěl pomaličku nasednout. To jsem mu v žádném případě nemohl dovolit, ublížil by si a pak by mi to dozajista vyčítal.

„Nejdřív tě roztáhnu, ano?"

Přikývl a jeho tvář byla plná rozpaků.

„Zlato, copak? Děje se něco?"

„Já ... myslel jsem, že bych to už zvládnul i bez toho, trochu jsem trénoval."

„Miláčku, tohle nejde natrénovat, mohl by sis ublížit. Copak jsi to už s někým zkoušel bez přípravy, aniž by to bolelo?"

„Víš j-já ... no ... to ..." nervózně si kousal ret a oči neudržel na jednom místě. Odpověď na mou další otázku byla již předem jasná, ale nutně jsem to potřeboval říci nahlas, vlastně to ze mě nekontrolovatelně vylétlo.

„Takhle jsi to dělal jenom se mnou, viď?"

Freddie se mi podíval do očí a smutně se usmál.

„To je skvělé!"

„Tobě to nevadí?" podivil se.

„Proč by mělo?"

„Nevím. Není se mnou tím pádem víc práce?"

„Ty můj popleto! Vůbec ne. Naopak, cítím se výjimečný. Vyvolený." zmáčkl jsem pevně jeho zadek a zavrčel, „A tohle je pouze můj majetek!"

„Nefandi si tolik!"

Schytal jsem ránu do ramene. Ale tím jsem se samozřejmě nedal odradit. Zatlačil jsem na něho a on vzdychl.

„Uvidíme!"

„Vyděrači! Tohle si ... ach!"

„Užiju, jo, to bych řekl."

Roztahoval jsem ho a dával si pořádně záležet. Freddie se kroutil a úpěl. Žádal víc, a když jsem mu to dovolil, jeho stále skromný otvor lačně pojmul celou mou délku. Ukápla mu slza, ale nikoliv bolestná, nýbrž ta nejvyššího potěšení. Oddychoval a celý se třásl. Chytil jsem jeho boky, aby se mi nesesypal. Pro uklidnění jsem mu daroval několik letmých polibků na krk a spodní čelist. Poté se opět zvednul a přirazil. Sjel si rukou do klína. Zřejmě jsem byl zaměstnaný všemi okolnostmi natolik, proto až nyní mi docvaklo, že u něho každou chvilkou dojde k náhlé explozi, když mu v tom nezabráním. Vzal jsem jeho ruku do své a položil si ji zpět na mé stehno. Pomohl jsem mu opět nahoru, pak dolů, nahoru, ale to už začal skuhrat.