Magnus alias fanoušek skupiny Queen (80. léta 20. st.) - Maddie

Author's Notebook - 200*

Práce i zábava v jednom

Vlastně bych to vůbec nemusela zmiňovat, ale kniha, kterou člověk píše, je něco jako jeho přítel. Vyžaduje určitou péči a čas, za což se umí náležitě odměnit neskutečnou zábavou, kterou u jejího vytváření zažijete. No anebo člověka může dovádět k šílenství.

Vylití srdce

Jste úžasní! 200! A jedeme dál, sice já momentálně želvím tempem, protože zásoby se mi tenčí, jelikož múza na mě kašle jako žába na placatej šutr a mozek občas nemyslí a funguje pouze na úrovni generátoru náhodných slov. Předpokládám, že ti co někdy psali aspoň malinko delší a zapeklitější příběh mi jistě porozumí. Takže Vám moc děkuji nejen za podporu, ale i za Vaší svatou trpělivost. Mrzí mě, že jsem poslední dobou nebyla schopna udržet tempo jedné kapitoly za týden, ani teď Vám nemohu slíbit zlepšení a moc se Vám za to omlouvám, ale raději vydám obsah později v kvalitě, s kterou budu do budoucna moci pracovat, než se mermomocí snažit vyplodit naprosto cokoliv, jen aby mohlo něco vyjít. Jednoduše chci mít aspoň dvě až tři kapitoly minimální rezervu, kam se ještě můžu vrátit. Nebudu se vymlouvat na čas, protože toho je vždy málo a proto Vám to říkám takhle upřímně a sypu si popel na hlavu. A samozřejmě Vám děkuji i za komentáře! Díky nim vím, že to opravdu někdo čte. Vážím si Vaší podpory, znamená pro mě neskutečně mnoho. Miluju Vás!

Další strasti

Možná si myslíte, že kdy se dvě osoby znovu sejdou a jsou si stále nakloněni, už se to píše samo. Opak je pravdou. V hlavě jsem si musela vyprojektovat plán, kdy se jim to zase trochu podělá a jaké překážky budou na jejich cestě ležet tentokrát, protože líčit, jak se měli moc rádi, je sice hezké, ale po chvíli taky pěkná nuda. Ve chvíli, kdy si k sobě našli cestu, jsem uvízla na mrtvém bodě. Opět to měli moc snadné, takže jestli se domníváte, že úsek od minulých autorských poznámek až sem se obešel bez spousty změn a úprav, tak jste na omylu. Nejenže jsem netušila, jak jim to zpočátku udělat tak akorát komplikované, ale hlavní problém nastal, když se mi dali zas dohromady a odmítali vylézt z postele a přestat páchat nemravnosti. No vážně! Odmítali mě poslouchat, uličníci! Zkrátka se mi z toho stával příběh o nepřetržitém sexu, a přestože ti dva ho pravděpodobně mají běžně na pořadu dne, neznamená to, že musí být detailně líčen v každé kapitole. Čeho je moc, toho je příliš. A budete se divit, co se týče děje, mě ovlivnily celkem podstatně i Vaše komentáře, když jste mě jemně popostrkovali, aby se ti dva už konečně sešli osobně. Slušně mě hlodalo svědomí. Takhle vznikla sedmnáctá kapitola, která tam byla posléze přidaná a vyžádala si jen minimum změn. Bylo to neuvěřitelně snadné (snad osud), vlastně to pak dávalo i větší smysl, protože nechat je půl roku žít jenom na telefonu byl tyranský nápad. (Nemusím si na nich přeci vylévat své komplexy.) Patří Vám velký dík za to, že jste mi otevřeli oči! A po překonání těchto strastí jsme tady, kde jsou spolu šťastní a mají velmi nadějné vyhlídky. Otázkou je, na jak dlouho?

A dále bych se chtěla zeptat, jestli těch pár kapitol, kde jim to skoro zázračně vychází, Vás ještě nezačalo nudit? Pevně doufám, že ne a rozhodně se tím nesnažím naznačit, že jim nemám v plánu dopřát vzájemnou blízkost a souznění, ale i období štěstí se vynasnažím vyšperkovat zádrhely, ovšem na jiné úrovni.

Nové zdroje inspirace

Pronikání hlouběji do tématu je pro mě nepostradatelné nejen proto, že jinak bych v příběhu bez nově zjištěných informací nemohla pokračovat, ale také mi to pomáhá se do něj lépe vžít. Například bez toho, abych nonstop poslouchala Queen (z mé úchvatné sbírky cédéček), bych byla ztracená. A Shadowhuters také mají svůj podíl a pokud sledujete aktuální dění, víte, že započala série 3B, která bude naneštěstí závěrečná. Bude se mi stýskat.