Magnus alias fanoušek skupiny Queen (80. léta 20. st.) - Maddie

12. Nepozvaný

Od mánie spojené s Queen jsem si dal pauzu a vřele mi prospěla. Jejich koncerty se přesunuly do Evropy a doma v Americe zavládl klid a mír. Sem tam nějaký úryvek jejich tvorby zazněl, tomu se zamezit nedalo, ale zdaleka to na mě nemělo takový vliv jako dřív a umanutě jsem se tomu nevyhýbal. To podstatné? Do roku 1979 jsem nevstupoval sám. Dotino dohazování překvapivě nepřišlo vniveč a já randil s vysokým černovláskem jménem Joel. Byl to opravdu pěkný kus chlapa, hodný a vstřícný, nemohl jsem si na nic stěžovat, ale přeci jen tomu něco chybělo. Postrádalo to jiskru. Doufal jsem, že se to časem změní, až ho lépe poznám, že na něm najdu překrásnou bláznivou vlastnost, kterou bychom sdíleli, ale stále se náš vztah nesl v monotónním duchu, protože jediné, v čem se zdál ujetý, bylo, že si nastavoval hodinky třikrát denně. On byl usedlý, celé dny ležel v přírodovědných knížkách, luštil křížovky a pro mé spontánní nápady neměl příliš pochopení. Na taneční parket ho většinou nešlo dostat ani heverem, neboť tvrdil, že se nehodí, abychom jakožto dva muži tančili spolu. Věřte, že když jsem mu nepozorovaně přilil do čaje trochu tvrdého kubánského rumu, nejenže mu to mnohem víc šmakovalo, ale také se s ním vyjednávalo o moc líp. Jenomže když mu to potom docvaklo, vyslechnul jsem si dalšího dne zdlouhavé kázání a od té doby začal zkoumat snad i složení vody z kohoutku. Ach, jo! Naproti tomu všemu bylo milé, jak mi každý večer volal, když jsem nezůstal výjimečně u něho. Měl o mě upřímnou starost. Abych mu nekřivdil, leccos kvůli mně nakonec i přetrpěl, ale vypadalo to asi tak, jako když si vyrazíte zapařit se svým konzervativním sluhou. Zkrátka zapálení pro věc u něho jaksi chybělo. Protože se nebavil on, jak jsem na něm mohl nepopiratelně vidět, tak ani já jsem nemohl být šťastný.

Co se týkalo zbytku volného času, kdy jsem zrovna nebyl v nově nabitém pracovním nasazení, neměl jsem povětšinou chuť ani sílu na nic jiného, než si zaslouženě lehnout a to mě kolikrát ještě ten můj miláček přemluvil, abych si šel oddychnout k němu. Tyhle chvilky Joel rád využíval k tomu, aby si ze mě udělal polštářek a už mě nikam nepustil. Jelikož jsem byl neustále pod jeho dozorem, moc čistě mého povyražení jsem si neužil. Tohle strádání jsem si rozhodl trošku vynahradit, když mi starý dobrý známý, kterému jsem občas z nudy zavolal, dohodil příležitost dostat se na špičkovou hříšnou párty v nevalně známém newyorském hotelu začátkem září. Víc detailů, než že to bude zdarma a fakt super hlína, jsem se nedozvěděl. Dlouho jsem uvažoval, zda bych neměl Joela přeci jen vzít s sebou, ale stačilo si vzpomenout na nedávnou noc s ním v baru, kdy mi zakázal dát si třetí koktejl v pořadí, a bylo rozhodnuto. Vlastně jsem to bral jako nutné vyvážení rovnováhy mé dobrodružné hédonické povahy, abych se pak i nadále mohl chovat jako správný, poslušný a tolerantní přítel.

Po zhruba třiceti nudných večerech, kdy jsme pravidelně na terase s Joelem hráli karty, přišel konečně ten den. Už když jsem opouštěl svůj byt, cítil jsem se překrásně volný a málem se i vznášel. Neomezovat se - znělo mé motto a přál jsem si mu dostát stůj, co stůj. Město se zahalilo do tmy a já vyčkával na svého kamaráda na předem smluveném místě. Událost se konala v jedné zapadlé čtvrti, kterou jsem v té době příliš nenavštěvoval. Však vy víte proč. Joel to tu neměl rád hlavně kvůli proslulým činnostem kriminálního rázu a určitě by ani ze mě neměl radost. Jo jo, to byly časy, kdy i já toho byl součástí díky svému nelegálnímu baru. Jenže teď? Možná, že kdybych mu řekl, kam razím, přivázal by mě doma ke křeslu a nutil sledovat nějakou vědomostní soutěž. Nejmíň stokrát mi opakoval, že si nepřeje, abych se po nocích potuloval sám ulicemi. Pro mě byly tyhle řeči pouhé malichernosti a podle toho je také bral na značně lehkou váhu.

Čekal jsem dlouho. Skoro jsem tam vystál důlek. Kámoš dorazil asi o patnáct minut později, než sliboval, ale u něho se to dalo předem čekat, nikdy nebýval moc dochvilný. Propletli jsme se úzkými, mnohdy špinavými cestičkami mezi domy a ocitli se před velice bytelnými tmavými dveřmi, které hlídal schopný bodyguard. Kámoš mu podstrčil pozvánku a dvacku k tomu a vešli jsme dovnitř.