MY BIG BROTHER [ one direction - EDITING ]

19.Rozesměj to!

"Joy?! Joy!" Třásl semnou někdo jako s pytlem. Rozmáchla jsem se plnou silou za hlasem který křičel moje jméno a jednu jsem mu vrazila. Křik utichl takže jsem se trefila. Oddechla jsem si a zase jsem si hlavu zahrabala mezi ty měkoučké polštáře. "Horanová,do prdele vstávej!" Zavřískal někdo,podle mého raního orientačního smyslu jsem ještě nedokázala rozeznat hlas. To si ze mě děláte srandu?!

"Co-je-?" Vyhláskovala jsem do polštáře.

"Vstávej!" Ovál mě studený vzduch,hned po tom co mi stáhl ten 'někdo, peřinu.

"To už jsem slyšela,ale ne díky" Otočila jsem se a hlavu jsem zahrabala ještě víc do polštářů.

"Jak myslíš" Bylo ticho. On vypadnul?! Skvělí,apoň můžu spát. Ale počkat,v tom něco bude. Ne,určitě jen odešel a nechá mě spát. Podvědomí fakt nikdy nespí. 
Najednou jsem ucítila že mě někdo bere do náručí. Vyhřátá postel se ztratila a já začala konečně pořádně reagovat.

"Dolů-dolů-dolů-dolů-HNED!" Vysoukala jsem ze sebe. Rozlepila jsem oči a pozorovala jsem se  jak se vzdalujeme od mích dveří. Houpala jsem se ze starany na stranu jako na vodě,ještě na základce.

"Neboj se,už tam budeme" Zasmál se ten 'někdo,

"Ty jsi mi asi nerozuměl HNED" Vykřikla jsem a začala jsem sebou škubat na všechny strany,podařilo se mi uštědřit pár kopanců tomu 'někomu, Tenhle barák nenávidím, a čím dál tím víc. Dneska je sobota nebo neděle? To je jedno,ale já chci spát.

"Jsme tady" Mrsknul mě ten 'někdo, na židli v kuchyni vedle vysmátého Louise. Hlavou jsem bouchla o stůl,až jsem cítila jak se mi zuby v puse zachvěly. "Příště prosím,trochu šetrněji" Chytila jsem si rukou moje čelo,které narazilo do černé stolové desky.

"Jasně a že já nahoře dostal facku a na schodech si moje břicho použila jako boxovací pytel,to nevadí že?" Zavrčel rozespale Liam. Aha,tak to byl on. Vykulila jsem na něj oči.

"Ne,ale vadí že teď kůli tobě se semnou moje postel rozešla" Mnula jsem si čelo. Při pomyšlení na to že na hoře na mě pořád čeká moje vyhřátá postel mi přeběhl mráz po zádech. Vlastně jsem si začínala zvykat na to krásné buzení,které bylo čím dál tím lepší.

"Bože můj" Umíral vedle mě můj soused Louis smíchy. Zadívala jsem se na něj neutrálním výrazem a pak jsem se pohledem vrátila k Liamovi kterému se na tváři začínal tvořit pořádný optisk.

"Tak jsem ráda že jsem vás pobavila ale teď vážně,co mi chcete" 

"Dobré ráno" Zaparkoval u lednice rozespalí Harold,jak jinak než v boxerkách. Jako ostatní. Otevřel bílé dveře ledničky a vytáhl z ní krabici džusu.

"A děkuju" Natáhla jsem se a vytrhla jsem mu krabici z ruky. Hodil na mě pohled 'to bylo ale moje, a já se na něj jen sladce usmála. Louis pořád umíral smíchy a já měla pocit že každou vteřinu spadne na zem a Liam jen pokroutil hlavou a nadechl se.

"Už jsi tu snámi měsíc"

"Skoro měsíc" Opravila jsem Liama s vztyčeným prstem a lila jsem do sebe raní dávku džusu. Liam jen protočil oči a chtěl pokračovat.

"Přesněji je to 3 týdny a půl" Vzdělaně se přidal Harry.

"Dobře"

"Ne,já myslím že je to měsíc a půl"

"To spíš měsíc a čtvrt né?"

"To né,je to měsíc a 1 a půl týdne"

"To je blbost,určitě je to měsíc"