MY BIG BROTHER [ one direction - EDITING ]

30.Opusť to!

Do prdele! To bylo to slovo které jsem jako první vykřikla uvnitř když jsem se probudila a zjisila jsem to co se stát nemělo. Vedle mě lehce oddychoval můj kamarád,který bude po tomhle všem mím bývalím,což mi v tuhle chvíli bylo úplně jedno. Nahla jsem se přes okraj postele a začala jsem na zemi hledat nějaké oblečení. Po několika vteřinách jsem nahmatala nějaký kus oblečení a přetáhla jsem si ho přes hlavu. Ohlédla jsem se na postel kde stále klidně spal Louis. 

Co jsem to udělala? Vždyť má Eleanor,tu nejlepší holku pod slunce,která je mimochodem moje kamarádka. A po tomhle všem asi také bývalá. Jak já to dělám že vždycky,mám vše a potom? Jediná chyba a vše je jednoduše v prdeli. Až se tohle kluci dozví,až se tohle dozví Niall .... to bude konec úplně všeho.

Z mého přemýšlení mě vytrhlo klepání na dveře,které se poté pamalinku otevíraly. Rozběhla jsem se ke dveřím,do kterých jsme si stoupla a jednou rukou je držela. Aby nebylo vidět co by vidět být nemělo. "N..Nialle,co j..je?" Vykoktala jsem,když jsem uviděla blonďatou hlavu mého bratra,který šel zrovna nevhot.

"Včera si zdrhla,tak jsem si šel prom ... proč máš na sobě Louiho tričko?" Začal si mě až moc prohlížet. Co mu chceš říct? Půjčil mi ho? Jsem dobrá lhářka,ale dneska jsem průhledná skrz na skrz. Neodpovídala jsem,jen jsem na něj upřeně hleděla. Niall se nahnul do volného prostoru,který nezakrávalo moje tělo, a mě přímo úchvatný výhled na postel. Na které spal můj včerejší průšvih. Louis.

"Joy,děláš si ze mě srandu?" Zavrčel nepřátelsky Niall když už mu začínalo docházet + a + = . Otevřela jsem pusu na znamení,že něco řeknu ale nevyšlo ze mě nic. Jen se mi oči začali plnit slzami. Znáte ten pocit,když se potřebuje nějak obhájit nebo něco udělat ale vaše tělo odmítá spolupracovat? Tak právě teď jste v mé kůži. 

Otočila jsem se na mojí postel na které už nespal můj včerejší problém. "Nialle?" Vyhrkli překvapeně Louis ,když se pořádně rozkoukal po místnosti. Začal u postele hledat svoje boxerky. Niall pořád běhal očima mezi námi."Louisi vždyť máš holku pokud vím,máš Eleanor! Joy,co si ...."

"Já se omlouvám,strašně se omlouvám!" Vydechla jsem přesně v tu chvíli kdy mi slzy přetekly ven na svět.

"Myslíš že to spraví omluva? Joy,on má holku! Myslíte si že to neřeknu El? Že vás budu krýt?" Vyštěkl Niall. Nepočítám s tím že mě bude krýt nebo že to spraví omluva. "Zayn,Luke a teď Louis? Není toho mo .. víš co? Teď se vážně chováš jako kurva!" Niall třískl dveřmi a já právě teď schytala pořádnou ránu do srdce. Se Zaynem to chápu,ale s Lukem jsem nikdy nic neměla a Louis byl ... on měl vlastně pravdu,a to na tom bolelo nejvíc.

"Omlouvám se,vážně" Vydechla jsem směrem k Louisovi který se asi až teď uvědomoval všechny fakta co se dělo. Hořké slzy mi stékali po obličeji a já jen tak stála na místě. Jako naprostá troska,což se ze mě právě teď stalo.

Louis mím směrem zakroutil hlavou a vyběhl s pokoje "Nialle,počkej .."

Jakmile se dveře zavřeli propukla jsem v hysterický pláč. Sesunula jsem se na zem kde jsem brečela,jako malá. Brečela jsem nad tím co jsem provedla. Zradila jsem El a kluky,ztratila jsem kamarády díky pohřbu a dokonce jsem přišla o bráchu. Což se mi povedlo v necelých osmačtyřiceti hodinách.  A co vůbec bude dál? Nemám sklony k sebevraždě,což je dost obdivuhodné vzhledem k tomu co se mi pořád děje. Ale musím pryč. Pryč odsud. Ano,utíkat mi jde v posledním měsíci přímo bravůrně.

Vztala jsem ze země. Zamířila jsme do šatny,přes ubrečené oči jsem málem narazila do futer,což bych si zasloužila. Sáhla jsem po taškách které se jen tak váleli za dveřmi,už od mého příjezdu. A začala jsem do nich házet všechno oblečení co mi přišlo pod ruce.