Nestačila jsem pořádně ignoroval hulákání které se ozývalo chodbou, otřásalo tak celou vilou a ničilo tak mojí cestu skrz říši snů, a dveře se rozletly tak prudce, div neproletěli zdí. Zvedla jsem hlavu, abych si prohlédla toho super hrdinu, z kterého dobrá nálada přímo zářila a rozhodl se mě v tuhle nekřesťanskou hodinu probudit. Hned jak moje sotva otevřené oči zahlédli mého bratra, okamžitě jsem se z nesouhlasným zavrčením zahrabala pod peřinu.
"Vstávej, škola volá!" oznámil mi a v jedné v teřině ze mě stáhl peřinu.
"Jo, ze školy domů volají dost často" zachraptěla jsem nepříjmě.
"Doufám že tentokrát volat nebudou" zabručel si spíš sám pro sebe, ale i tak jsem měla možnost to slyšet. "Tvůj smrad je teda něco" doplnil a v tu chvíli celý pokoj ovanul čersví vzduch a nepředstavitelná zima.
"To běž do prdele" zavrčela jsem při konečně, pohledu na Nialla jak plně vdechuje čerství vzduch z úplně otevřeného okna. "Zato tvoje pozitivní energie a přístup ke všemu, celou tuhle vili roztaví" uchechtla jsem se.
"Do prdele půjdeš ty, pokud nebudeš dělat co ti říkám" pousmál se a hodil mi na postel neznámé papíry.
"Naser si" křikla jsem za ním, když opuštěl můj pokoj. Debil egoistickej, prolétlo mi hlavou i s postavou ze Shreka, prince Krasoně. Byl mu podobnej, chováním i blonďatou hlavou.
Vzala jsem papíry do ruky, letem světem je prohlédla a hned po úvodním přečtení, kde bylo mé jméno a následně název školy, jsem je zahodila zpátky. Nasrat, já mu ukážu zodpovědnou studentku. Pousmála jsem tak, že i samotný ďábel se mě musel leknout. Vyhrabala jsem se z postele. Z okna jsem se rozhlédla na celou čtvrť a blaženě se protáhla, ignorujíc ten fakt že téčka od Calvina nic moc nekryjí. Ozvalo se radostné zapískání a můj zrak padl na culícího se klučinu, kterého jsem pojmenovala jako květáka přetřeného na hnědo. Ukázala jsem na něj vztyčený prostředníček a odpochodovala do šatny. Hádám že zrovna on, tu bude ten co rád provětráva poklopec.
Z neotevřených tašek a kufrů, jsem vyhrabala roztrhané jeansy a tílko, u kterých jsem si byla jistá tím, že jsou čištčí než zbytek. Nasoukala jsem se do skinny jeansů, ve kterých můj zadek sotva dýchal. Oči jsem si orámovala linkami, společně s řasenkou a vlasy si přežehlila žehličkou, kterou jsem mám pocit na pár minut vyhodila pojistky, ale tím si nejsem tak jistá, přece jen, ten řev ze spodního patra mohl být kvůli čemukoli. Rozhodla jsem se jako vzorná studentka připravit do školy, takže jsem si do tašky hodila dvě plechovky sprejů, krabičku cigaret, podklady pro první den na nové škole a nezapomněla jsem ani na svačinku což byli dva gramy trávy a jako pití jsem si tam přihodila plechovku redbullu. Byla jsem připravená.
Mobil jsem si zastrčila do zadní kapsy a odhodlaně jsem vyšla z pokoje. Vážně jsem se těšila do školy, až všem předvedu že nejsem žádný cvičený pes, takže jim pes pěkne posere koberec. Ze schodů jsem si vzala conversky, které tam byli nastražené tak, aby se o ně někdo rozbil hubu, což se mi taky podařilo, myslím že to byl Zayn, co o ně zakoplnul.
"Hej" houknul na mě někdo z kuchyně.
"Hou, trpaslíci jdou" protočila jsem oči v sloup. "Co zas?" znuděně jsem střelila pohled do kuchyně, která byla plná nahých mužů. Teda kluků, kteří smrděli jako mužo-kluko-psy.
"Máš krásnej zadek v tangách" pousmál se přidrzle, květák, kterému se na hrudin vyjímalo několik tetování, vlastně nebyl jedinej potetovanej, ale jeho motýl mě zaujal.
"Já vím, motýlí pano" poslala jsem mu vzdušnou pusu. Brunet, který podle mě musí spát z natáčkama po celé palici, nabral rubou barvu a ostatní se rozesmáli. "Je to všechno?"
ČTEŠ
MY BIG BROTHER [ one direction - EDITING ]
FanficKaždý bratr si přeje dostávat výzvy k soudu, na jméno své sestry.. © PENGUIN_BRAVIS 2014 #16 in Fanfiction