MY BIG BROTHER [ one direction - EDITING ]

29.Znič to!

Znáte ten pocit,co? Nesnáším když něco začíná slovy znáte ten pocit ... Tak trochu jinak. Znáte to když na něco zapomenete,všechno v mém případě skoro, se urovná. Vy začnete fungovat už normalně,bez hádek,sklonům k vraždě nebo závislosti kopání do kamínků. A najdenou příjde něco co vám otevře tu starou ránu a nasype do ní nejméně tunu soli?

Tak v tom případě,víte jak se cítím já. Momentálně 48 hodin plnoletá a 24 hodin nevyspalá. To je 72 hodin,v kterých se promítal sladkohořký život. To mi připomělo jednu písničku. Písničku,která se právě rozezněla pokojem,díky plazmové televizi s reproduktory. Písničku,která ale vůbec nebyla ta na kterou jsem myslela,spíš o které jsem mluvila s mím vnitřním já. 

Zvuk který ovál mé ušy,mě vrátil zpátky do reality. V realitě jsem seděla na našem gauči s bílím skycářem v rukou. Na mích kolenou byl položený notebook která se mírně otřásal při každém ťuknutí do klávesnice,což zapříčiňoval Zayn,přes kterého jsem měla hozené nohy. Tvrdě jsem zavřela oči a zase otevřela,zatřásla jsem hlavou abych přestala tupě zírat někam kam zírám teď. Do ničeho.

"Půjdeš ehm ... na ten pohřeb?" Podrbal se na zátylku Niall. Otočila jsem hlavu směrem k Niallovi. Všichni zde přítomní se na mě dívali,každy čekal co řeknu. Ale to nejhorší bylo to,že i já čekala co řeknu. Nevěděla jsem co odpovědět.

Ano,Luke byl můj nejlepší kamarád. S kterým jsme pro sebe dělali první poslední. Byli jsme v klice (poz.autora: klika je jiné slovo pro partu),která odpovídala přesně nám a našemu chování. A to je asi ta potíž. Od té doby co jsme se oba s Dennym zhroutili v nemocnici,nemám o těch mích ostatních magorech žádné zprávy. Prostě jsme se odřízli. Možná se teď bojím setkání s nimi. Ale já se nikdy nebála,nebo spíš jsem vždy čelila strachu. 

"J..já nevím" Vydechla jsem "Asi někam zajdu se Sam" Cože?! Netuším kde jsem vůbec vzala to 'Někam zajdu se Sam'. Možná protože ona Lukeho neznala takže ... nevím co. Nedokončená myšlenka. Ale vím že tohle byl rychlí zastírací manévr,v Niallovi a ostatních by se probudil ochraný?otcovský? pud a já bych to tu s nimi do večera nevydržela.

"Ty půjdeš místo na pohřeb do baru?" Uchechtl se s údivem Harry. Který konečně zvedl hlavu od mobilu,kde beztak psal nějaké nesmyslné tweety. "Takže kdyby jsem měl pohřeb já,tak by jsi šla taky do baru?"

"Ty,že já tě něčím jebnu po tý tví kebuli?!" Zavrčela jsem a začala jsem kolem sebe hledat věc,kterou bych mu mohla omlátit o hlavu. Aby se mu tam konečně rozsvítilo! "Dovolíš?" Zamrkala jsem na Zayna,který měl na mích kolenou laptop a něco do něj ťukal. Vaklapla jsem laptop a rozpřáhla jsem se na proti tomu hnědýmu paku.

"Klídek maličká" Zasmál se Harry. Proč mě provokuje? Copak neví jak skončil Zayn? Vždyť on hořel! Hořel! To si mylsí že já nejsem schopná mu tuhle elektrickou věcičku od nakouslého jablíčka omlátit o hlavu? Jsem.

"Můj laptop?! Ty Harolde neser jí!"

"Vždyť ona málem přeprala policisty! To si nepamatuješ?"

"A sousedovi vysklila okýnko"

"Cože?!"

"Mlčím!"

"Takže tady máš laptop. Ano,vysklila jsem okýnko protože jsem úžasný střelec a ty Louisi,já tě zabim! A teď mě pánové omluvte,jdu do klubu se Sam" Koketně jsem na ně zamávala a zamířila jsem nahorů.

Vyběhla jsem schodu nahorů a rozběhla jsem se do svého pokoje. Otočila jsem klíčkem v zámku aby jsem se ujistila že žádný nezvaný návštěvník sem nevkročí. Zaplula jsem do své chaotické šatny. Říkala jsem už,že si tu musím udělat pořádek? Je 20.00,všechny kluby se začínají plnit a děti utíkají z domu. Začala jsem tu hledat něco odvážnějšího. V čem mě pustí do klubu,v čem by mě bratr zabil,v čem by se Harry poslyntal,prostě něco extra. Jak z nám Sam tak ta nebude moc pozadu se svím výběrem oblečení. A vlastně jak můžu vědět že půjde? Půjde,ona miluje kluby a alkohol takže s ní můžu počítat.