MY BIG BROTHER [ one direction - EDITING ]

1.Předveď to! + trailer ✔

Postávám na letišti v Londýně. Čekám až se probudím z téhle hrozné noční můry. Ale zatím nic. Naproti mě se vynoří blonďáček s černými brýlemi. Vím kdo to je,je to můj brácha. Nahlas jsem si povzdychla. To už se ale řítil ke mě.

"Joy?" křikne s rukama doširoka rozevřenýma, jako by chtěl smést několik set lidí, kolem sebe aby měl osobní prostor, chtěl mě obejmout, ale já ho odstrčila.

"Nehraj si na soucitnýho velkýho bráchu" zavrčela jsem s protočením očima v sloup, rukou jsem mu naznačila ať své obří pádla dá zpátky podél těla a vzala jsem si tašky, na náznak odchodu z letiště.

Před letiště jsem si musela tašky k mojí smůle dotáhnout sama, zatímco blondie si to se slunečními brýlemi vycházkově šel za mnou, úplně ignorujíc slušné vychování, že ženské pohlaví je křehké a nic by nemělo tahat. Jemu stačí že je blonďatý, bohatý, slavný, nenažraný a holky mu oknem skáčou přímo pod poklopec.

"Ale já jsem tvůj velkej brácha a na nic si nehraju" probral se a až po několika dlouhých minutách, konečně zareagoval na mou předešlou poznámku a zároveň házel tašky, které jsem naskládala k autu do kufru.

Z tašky hozené přes rameno, jsem si vytáhla krabičku cigaret, ze které jsem jednu společně se zapalovačem vytáhla a po pár vteřinách už vdechovala nikotin. "Hele bacha!" zavrčela jsem na něj když jsem uviděla jak nevhodně zacházel s taškama. V hlavě se mi promítl celý obsah, začínající od sprejů a končicí až někde u vodky. Jestli mi to rupne mám všechno v hajzlu.

Když byl náklad naložen v kufru, otočil se na mě s nadzviženým obočím ve stylu dělá si srandu? Nedokouřenou cigaretu jsem odhodila někam do kaluže, kterých tu bylo několik a rozhodlala jsem se nastoupit do jeho černého a hlavně nepoškozeného auta.

Opřela jsem si nohy o palubní desku a znuděně jsme pozorovala dění kolem. "Dej ty nohy laskavě dolů" otočil klíčkem v zapalovaní a rukou mi shodil nohy dolů.

"Aspoň žít mě nech" zavrčela jsem nepříjemně a na náznak protestu jsem si je tam vrátila zpět.

"Tak si aspoň dej pás!" jeho modré oči mě skenovali, jako skenr, který potřebuje zachytit každý detail. To koukáš co? Jak jsem se změnila za těch 5 let co jsem na tebe čekala a ty jsi na mě sral.

"Proč? Peněz na pokutu máš dost, ne?" přiblble jsem se zasmála.

"Něco jsme řek!" zvýšil hlas, hned jak v něm má protivnost zapnula autoritu, kterou zrovna tenhle blonďáček postrádal, buďme upřímní, kdo by z něj měl strach?

Sluchátka jsem si zarazila do uší společně s tóny, které byly na maximum a já pouze hlavou pohupovala do vlny melodie která se mi rozlévala v hlavě.

Trvalo to necelých pět songů, než auto prudce zabrzdilo, což mě donutilo rozlepit víčka, ztlumit zvuk a vyskočit z auta. Začala jsem se všelijak protahovat, až sem tam ve mě něco křuplo a zhluboka dýchat nefiltrovaný vzduch.