Hell? Heaven? I don't know. ♥KOREKCE♥

3

Pomalu jsem se přesunula i s kučeravým Harrym až dozadu ke stolu, kam nám po chvíli přinesli naše objednávky. Rukou jsem držela lžičku, kterou jsem jen tak míchala čaj a očima zkoumala ty jeho, které přejížděly palcem po své druhé ruce. „Co ty tady děláš?“ prolomil to divné ticho a já se pousmála.

„Plánuju to tady vykrást.“ Řekla jsem ironicky a prstem ukázala na svůj čaj a dortík. Znovu odhalil svoje ďolíčky a já musela trochu sklopit pohled, protože jeho pohled mě znervózňoval. „Nechceš se přidat?“ Zvedla jsem pohled a přesměřovala pohled na jeho tvář.

„Radši bych zůstal u svého Muffinu a kafé, jestli chceš, rád se podívám.“  Zasmál se. „Přijdeš zítra?“ Řekl po chvilce a já nadzvedla své obočí. Já jsem si s ním něco domlouvala?

„Kam?“ Zeptala jsem se jednoduše a trochu zvlnila obočí do neurčitého tvaru. Tichý smích dolehnul k mým uším a já víc nadzvedla obočí, aby pochopil, že opravdu nevím, co tím myslel. Zapomněla jsem snad na něco?

„Zítra tě čeká cvičení, spolu SE MNOU.“ Zasmál se a já se plácnula do čela. Bože! Takhle se ztrapnit! Zítra jdu přece do toho bazénu. Jsem blbá.

„Jasně.“ Protočila jsem oči nad svojí blbostí a vzala si malé sousto dortíku. Pomalu jsem si ho přiložila k ústům a slastně přivřela oči, když se dostala ta sladká věc na můj jazyk.

„To to tak prožíváš?“ Zasmál se Harry a já rychle otevřela oči a vyhledala ty jeho, které na mě upřeně zíraly.

„Víš, jak je to vynikající?!“ Zavrčela jsem s plnou pusou a pomalu všechno rozkousávala.

„Neznám holku, která by si tak užívala jídla, teda aspoň né přede mnou.“ Řekl překvapeně a já nadzvedla jedno obočí.

„Stydí se.“ Zašeptala jsem, ale podle Harryho přikývnutí odhaduji, že to slyšel. Tohle se mi stává často, většinou to ale končí hádkou. Řeknu totiž svojí myšlenku, nebo nadávku nahlas a hned je zle. Dál jsem si užívala tu sladkou mňamku a občas pozorovala Harryho pobavený obličej. Jeho oči mě skenovaly, jak kdybych byla Pana Marie, což mě trochu znervózňovalo, ale to celou dobu.

„Kam si vlastně zmizela včera?“ Zeptal se najednou Harry a ukousl si ze svého muffina. Trochu jsem zabloudila do včerejšího dne, protože jsem si nemohla vzpomenout, proč jsem vlastně odešla bez rozloučení. Jasně, přítelkyně.

„Kdybych chtěla vidět vášnivou líbačku, určitě bych si jí vyhledala na internetu a né v bazéně.“ Řekla jsem trochu pobaveně a po chvíli uslyšela Harryho plesknutí, které vytvořila jeho ruka s čelem.

„Promiň.“ Zavrčel a já nadzvedla obočí. Nebylo mi jasné, za co se omlouvá, protože jediný, kdo by se měl omlouvat, jsem byla já. Já jsem jim totiž asi jaksi překážela v jejich v zájmovém vyměňování slin. „No, jaksi je taková pořád.“ Řekl nervózně. Pobaveně jsem se usmála.

„Nemusíš se omlouvat, to se ve vztahu dělá.“ Zasmála jsem se a napila se z čaje, který už nebyl tolik vařící.

„Tomuhle se ale vztah říkat nedá.“ Zašeptal a já se trochu zakuckala. „Ach jo, zase nahlas?“ Řekl s pokrčeným obočím. Stylesi? Máme stejný problém!

„Nerozumím. Jste spolu ne?“ Zeptala jsem se, když mě konečně přestal dráždit zaskočený čaj.

„Jo jsme, ale jediná, kdo tu s někým něco má, je ona. Přivedu tě na pravou míru. Miloval jsem jí ze začátku, ale poslední týdny k ní už nic necítím. Jenže říct jí, že jí nemiluju, by znamenalo, žít na ulici. Prodal jsem svůj byt a teď bydlím u ní. Jsme spolu jen tři měsíce a ona plánuje svatbu.“ Nešťastně si povzdychnul a já zavrtěla hlavou.