Hell? Heaven? I don't know. ♥KOREKCE♥

25

„Nech toho.“ Zamrmlám potichu a přikryju se teplou peřinou, kterou mi pomalu stahoval dolů. Už půl hodiny se snažím usnout, jelikož mě Harry vzbudil a to není ani po třetí hodině ranní! Dobře, když už mě vzbudil tím, že nekontrolovatelně a hlasitě zabouchl dveře do koupelny, tak mě může nechat aspoň spát teď. Jenže jeho prsty pořád bloudí po mých nahých zádech a ruka pořád stahuje peřinu níž. Opravdu se s ním nechci bavit, protože mám pořád rudé tváře z toho, co se stalo. Nelituju toho, nebo tak nějak, ale prostě jeho narážky na to, co se stalo, mi vadí. „Myslím to vážně, ještě jedno mi stáhneš tu peřinu, letíš na gauč.“ Zamumlám naštvaně a rukou ho praštím, nejspíš, do břicha.

„Au.“ Zasyčí a rukou do mě drkne. Usměju se, ale pořád nechávám zavřené oči, s úmyslem, že bych mohla ještě usnout. Jeho dech na mých zádech, mi říká něco jiného.

„Harry, chci spát.“ Zakňučím a převrátím se na záda a otevřu oči. Uvidím pouhý obrys jeho postavy, která se opírá vedle mé hlavy a lesklé odrazy jeho očí.

„Nemůžu usnout.“ Zaškemrá a prsty přejede po mé paži až k prstům, které lehce proplete s těmi svými. Samovolně se usměju, i když asi vidí stejnou tmu, jako já. Pobaveně zakroutím hlavou a lehce stisknu jeho ruku, která palcem hladila tu mojí.

„To není důvod k tomu, aby si mě budil a nenechal spát.“ Zasměju se a položím se na bok, abych se mu mohla koukat na... No dobře, stejně nic neuvidím, ale přijde mi to více komunikativní, když aspoň uvidím jeho obrys. Trochu si k sobě přitáhnu peřinu, protože jsem se ještě nestihla obléct po našem... večeru.

„Přece nebudu vzhůru sám.“ I přes jeho tón hlasu můžu poznat, jeho široký úšklebek na tváři, který teď ani krýt nemusí, jelikož mu do té tváře stejně nevidím. Jenom protočím oči v sloup a hlavu si opřu o ruku.

„Budeš, chci spát.“ Odseknu mu s mírným pobavením v hlase.

„Prosím.“ Zachraptí, přičemž rukou přejede přes můj bok, který je schovaný pod teplou peřinou.

„Ach jo,“ povzdechnu si a lehnu si zpátky na záda. Podívám se na teď tmavý strop a usměju se. „Copak vás trápí, pane Styles?“ napodobím hlas, který se měl podobat obtloustlému staříkovi s brýlemi, které má v půlce na nosu, div mu nespadnou. Bohužel, ten hlas zněl spíše jako přiškrcený velbloud, kterému dochází voda. Nemůže mi ani uniknout jeho slabé uchechtnutí.

„Víte, moje budoucí žena mě vůbec nechápe. Schválně vedle mě leží nahá, jen pod peřinou a schválně si jí dá níž, než by měla.“ Napodobí truchlícího... no spíše smutného a hlavně zoufalého mladého skřeta. Protočím oči.

„Ale určitě k tomu má důvod. Možná jste před tím dělali něco, proč musela být nahá a jen se nestihla obléct.“ Znovu jsem napodobila ten hlas a zasmála se. „Ale to určitě není důvod, proč nemůžete spát.“ Dodala jsem.

„No, to sice máte pravdu, ale přece chápete, že to jen dodává k tomu, proč nespat.“ Svalí se na záda jako já a já otočím hlavu k němu. Tentokrát vidím trochu víc, kvůli pouličním lampám, které mu teď osvěcují jeho jednu stranu tváře.

„A hlavní důvod?“ zeptám se už normálním hlasem a mírně se usměju. Jeho tvář se ke mně natočí, tudíž zase nevidím nic.

„Přemýšlení o všem. O tobě, o svatbě, o tom, co se teď stalo.“ Zašeptá už také normálním hlasem.

„Chceš si o tom promluvit?“ povzdechnu si a pohladím ho po hrudi. Teda spíše po peřině, která mu tu hruď zakrývá.

„Už nechceš spát?“ vydechne všechen vzduch z plic a chytí mi ruku, kterou jsem měla položenou na jeho hrudi.