Hell? Heaven? I don't know. ♥KOREKCE♥

26

Celý fotbal mi vrtalo hlavou to, co se stalo s Tarou. Nechápu, proč mi to neřekla a nesvěřila se mi. Však ví, že bych jí s tím klidně pomohl. Se vším bych jí pomohl, kdyby to bylo v mých silách. Proč jednoduše neřekne, že jí řekl něco hnusného? Klidně bych si to s ním vyřídil. Budu si s ní muset ještě promluvit a říct jí, že jsem viděl toho kluka, který mi někoho připomínal, ale bohužel jsem nevěděl koho.

„Jdeš ještě na pivo?“ drkne do mě Louis, čímž mě znova vyruší z mých myšlenek. Rozhlídnu se kolem a všimnu si, že ten haf lidí, co tu byl, už zmizel. Znovu se otočím na Louise a jen zakroutím hlavou. Nepil jsem od doby, co jsem tady. Teda, myslím alkohol. Nechtěl jsem chodit takovou štreku pěšky.

„Ne.“ Řeknu jednoduše a podívám se ještě po Niallovi, který se zrovna baví s nějakou brunetkou. Heh, že by si někoho našel? „Chcete hodit ještě domů?“ přitáhnu si k sobě svůj hnědý kabát a trochu se zamračím, když profoukne ledový vítr.

„Nialle? Nerad tě ruším, ale na tebe se čekat nebude.“ Strkl ho Louis. Jestli jsem to správně pochopil, tak chtějí odvést domů. Rozejdu se společně i s Louisem k mému autu a přes rameno se ohlídnu na Nialla, který nás pohotově dobíhá.

„Viděli jste to? Ona mi dala číslo!“ zasměje se a hodí sebou na zadní sedačku mého range roveru.

„Tak to si mág.“ Protočím oči a uchechtnu se.

„Hele, nedělej si prdel. Kdy se tobě stalo, že tě jen tak zastavila nádherná holka a dala ti číslo?! Hm?“ vyzvídá a šťouchne mě do ramena.

„Nialle, jemu se to stává dennodenně.“ Zasměje se Louis a já jen převrátím oči v sloup.

„Jenže nikdy jsem tak nešílel a všechny čísílka, na které jsem měl zavolat, skončili v popelníku anebo koši.“ Otočím se na něho a hned vrátím pohled na silnici před sebou.

„Protože si toho vůbec nevážíš! Chudák Tara, takový hovado doma má.“ Zašeptá zezadu a já se jen uchechtnu. Pobaveně zakroutím hlavou a podívám se na Louise, který se drží, aby nevybuchl smíchy.

„Hele, změnil jsem se, tak si ze mě nedělejte prdel. A vy byste taky nezavolali, kdybyste měli volat pěti holkám za den!“ zavrčím. Natáhnu ruku, kterou zapnu rádio a raději se věnuju poklidné hudbě, než abych poslouchal narážky na sebe.

***-

Tara

Chtěla jsem mu to říct, ale copak můžu? Co když ho zbije stejně, jako Maxe? Raději mu nebudu říkat nic, než aby se zbytečně naštval, kvůli tomu, že jsem naštvaná i já. Otevřu dveře do kavárny a usměju se na Perrie, která na mě s úsměvem zamává. Pomalu přejdu k ní a sednu si na barovou židličku, před pultem. 

„Už jsem myslela, že nepřijdeš.“ Protočí oči a já se trochu zamračím. „A ahoj.“ Usměje se a utře bar přede mnou. „Dáš si něco?“ nestačím jí na nic odpovědět, jelikož mluví strašně rychle. No, ale na to jsem si už zvykla.

„Ahoj, jo, dej mi třeba jeden jahodový čaj a dortík.“ Usměju se na ní mile a počkám, až mi přinese mou objednávku. Trochu se porozhlédnu po kavárně a trochu se uchechtnu, když tu sedí jen jedna stará paní, která tu snad strávila celý svůj život. Není snad den, kdy by tu nebyla. Nedivila bych se tomu tak, kdyby si aspoň něco objednala, ale ona s jedním čajem, vydrží i pět hodin. 

„Tady to je, nevěsto.“ Ušklíbne se a já jen pobaveně protočím oči. „Půjdu ti za družičku, rozumíš?“ zamračí se a zašermuje s nožem, kterým krájela dortík.