Hell? Heaven? I don't know. ♥KOREKCE♥

8

Tara

Zapleskám, když dozpívají poslední písničku a rozloučí se s těmi lidmi, co je poslouchali. Bylo jich tu docela dost na to, že je to takový malý bar. Byli tu hlavně mladí lidé a většina z nich byly holky. A teď hádejte proč? Kdo by nepřišel na pět úžasných kluků, kteří sakra dobře vypadají a nádherně zpívají? No, i když naivita některých z holek je až moc velká. Zajímalo by mě, kolik jim tak může být. Čtrnáct? Nevím, ale víc jak osmnáct jim netypuji. No, abych jim nekřivdila. Byla jsem úplně stejná, akorát já v jejich věku žrala svého prince ze svého světa. Ano, jako malá jsem si vytvořila vlastní svět, kde byli jen šťastní lidé a milující páry. Vždy jsem si svého prince představovala jako světlo-hnědého mladého kluka, který by měl oči, jako dva kaštany. No, a samozřejmě u něj nesměl chybět jeho bělouš, s kterým jsme jezdili po louce a lesích. Ani nevím, kdy se to zlomilo a já přestala naivně snít o tomhle tom světě. Chybí mi to.

Usrknu si ze svého džusu s vodkou a pozoruji kluky, kteří si zabalují svoje věci a všechno skládají a odnášejí do zadní místnosti. Mezi rozhovorem mezi Zaynem a Harrym jsem postřehla, že Louis je ten s modrými oči a Liam se světle oříškovými oči. Teda aspoň doufám, protože moje odezírací schopnosti nejsou na dobré stupnici. Můj pohled spadnul na Harryho postavu, která se rychle dostávala mezi lidmi až ke mně. Úsměv se mi rozšířil, když si přisednul vedle mě. Malé kapky, které měl na čele, si pohotově utřel svým ručníkem. Ani se mu nedivím, je tu horko a k tomu, když musí zpívat a skoro hodinu a půl stát.

„Tak jak se ti to líbilo?“ promluvil svým chraplákem, který vůbec nedával znát na tom, že tady právě hodinu zaměstnával hlasivky. Otočím se k němu, abych se mu mohla podívat do očí, a zkousnu si spodní ret.

„Kdy bude další?“ řeknu rychle a usměju se. Uchechtne se a opře se o opěradlo ‚křesla‘, na kterém sedí.

„Za týden. Takže se ti to líbilo?“ pozvedne jedno obočí a pyšně se poplácá po hrudi.

„Líbilo? Slabé slovo! Byli jste úžasní, akorát by to chtělo rozšířit podium a mít lepší osvětlení.“ Řeknu vážně a ukážu na světlo, které celou dobu osvětlovalo jen dav tančících lidí a je jen ze předu.

„Jo, plánoval jsem to zařidít, ale vůbec nemám čas. Mám tady s tím hodně práce. Pak když ještě vezmu to, že se musím starat o to, aby tihle došli na zkoušky a hlídat si různé výhodné koupě. No, prostě to není moc snadné.“ Promluví hlas, který jsem slyšela z podia a já k němu otočím hlavu. „Louis, Louis Tomlinson.“ Řekne s úsměvem na tváři a podá mi svou ruku, s kterou lehce potřepu.

„Tara White.“ Řeknu a věnuju mu ten nejpozitivnější úsměv, co dokážu. „Proč nezaměstnáš někoho ze skupiny? Třeba Harolda.“ Hodím po něm pohledem, než se znovu vrátím k Louisovi. Světlé vlasy má vyčesané nahoru, jako ostatní kluci a nemůžu si nevšimnout jeho vypracovaného těla, které se napíná pod každým pohybem.

„Pokud chceme, aby všichni dorazili včas a hlavně ten den, kdy máme zkoušku!“ hodí po Harrym zamračený pohled. „Tak to musím nechat na sobě.“ Ukáže na sebe a po chvíli ho plácne po rameni Liam. Teda aspoň myslím, ale určitě je to Liam.

„Jasně Louisi, kdyby nebylo mě, naše skupina by zkoušela možná tak jednou za rok.“ Řekne posměšně a svůj pohled střelí ke mně. „Ty jsi Tara, že? Rád tě poznávám, Harry mi o tobě říkal, že si ho nechala u sebe. Doufám, že se chová dobře, jinak bych mu už opravdu vlepil.“ Zasměje se. „Liam Payne.“ Podá mi ruku, s kterou znova potřesu.

„Haha.“ Zasměje se ironicky Harry a já se musím ušklíbnout.

„V pohodě, ale až mě bude štvát, určitě se obrátím na tebe, děkuji.“ Řeknu a věnuju Harrymu pohled. Zamračeně se na mě kouká a já se zářivě usměju.