Hell? Heaven? I don't know. ♥KOREKCE♥

21

Delší a tak zasrané měsíce jsem snad opravdu neměl od doby, co měli rodiče autonehodu. Zase se mi všechno vrací a nejhorší je, že ona mě pořád odmítá, ať dělám cokoliv. Několikrát jsem za ní byl, jenže vždy mi zavřela před nosem. Dokonce jsem nenápadně vklouzl s pomocí Gemmy, ale to se taky nevydařilo, když řekla, že bude volat policii, jestli okamžitě nevypadnu. Nakonec byla naštvaná i na Gemmu, že pomáhá někomu takovému, jako jsem já. První dva týdny, jsem jí posílal růže, ale poté, co mi Gemma řekla, ať už to neposílám, že to tam vypadá, jak v džungli jsem toho nechal. Prý si je nechává a nechce je vyhazovat. Vzkazy ode mě, ale nepřečetla. Dokonce jsem si jí chtěl odchytit i venku, ale to mi zase vyhrožovala tím, že bude řvát o pomoc. Opravdu nevím, jak se k ní mám přiblížit a říct jí, že to vůbec není tak, jak si myslí, ale copak mě poslouchá? Gemmu málem taky vyrazila, když se mě chtěla zastat. Kluci si s ní pořád píšou, ale po prvním týdnu už né o tom, aby mě vyslechla, protože jim stejně napsala jednoduchou odpověď. Nezastávejte se ho.

Jednou jsem si půjčil Zaynovo mobil, abych si s ní mohl aspoň psát, jako Zayn, ale bohužel to prokoukla. Moc jsem psal o mě, aby mi odpustila. Zayn byl pak naštvaný, když mu neodpovídala, takže když si chtějí psát, musí si nejdřív zavolat, aby věděla, že si opravdu píše s tím, za koho ho vlastně má.

Několikrát jsem jí potkal v kavárně, jenže místo toho, aby mě vyslechla, rychle odešla. Taky jsem si všimnul, jak se zlepšila. Dokonce jsem jí viděl i s paní Larsenovou venku, když jí zkoušela dát berle. Poslední dva týdny jsem jí neviděl vůbec. Gemma mi říká, že se hodně zlepšila a už používá více méně berle, než vozík. Samozřejmě jenom na doma, protože delší trasy by nezvládla, ale jestli jde o tu duševní stránku, tak je na tom hůř než já. Opravdu nevím, proč je tak tvrdohlavá a nenechá mě jí to vysvětlit. Všechno od začátku, tak jak se to opravdu stalo a né tak, jak si to vydedukoval její mozek.

Opravdu si s ní už potřebuju promluvit. Nezvládám to. V práci se mi nedaří, zaspávám, kvůli tomu, že celou noc myslím na ní, jaké by to bylo, kdybych byl u ní a nic by se nestalo. Jaké by to bylo, znovu cítit ty rty. Na zpívání v baru nemám náladu, jelikož se ztrácím v textu a nějak zapomínám vnímat. Kluci se pořád snaží mě brát na golf, či fotbal, ale copak se dá semnou něco hrát, když jsem myšlenkami úplně jinde a míč pro mě znamená nic?

„Už mě sereš, Harolde!“ zavrčí Liam a praští mě do ramene. Omluvně se na něj podívám a raději si upiju ze svého kafé, co jsem si objednal. „Chlape, vzchop se trochu.“ Podívá se na mě. Nejde přehlédnout, že ho dost vytáčí fakt, že s nimi sedím už hodinu v kavárně a vůbec jsem nevnímal.

„Vypadáš, jak na pohřbu.“ Promluvil Niall a já k němu stočil svůj pohled. Bez tebe bych to nevěděl. Povzdechnul jsem si.

„Tohle je horší.“ Zamumlám a porozhlídnu se po kavárně, jestli náhodou neuvidím Taru, nikde nic.

„Můžeš si za to sám, blbečku. Máš jí chytnout a říct jí to. Strašně se jí bojíš.“ Zasměje se Zayn a já po něm střelím vražedným toném.

„Hlavně že ty pořád básníš o Perrie, ale aby ses trošičku snažil, to ne.  Ani bych se nedivil, kdyby měla přítele, trvá ti to jak ponocnému.“ Popíchne ho Louis a já se trochu usměju. Zvonek ode dveří mě vyruší z naší konverzace a já spočinu zrakem na Taře, která si mě zatím ještě nevšimnula.

„Je tady.“ Zamumlám a nespouštím z ní zrak.

„Kdo zas?“ Liam se otočí směrem, kam se koukám a jen zakroutí hlavou. „Tak jdi za ní.“ Řekne nechápavě. Protočím oči a podívám se na něj.