Hell? Heaven? I don't know. ♥KOREKCE♥

22

Zhluboka se nadechnu a pevně sevřu oči. „Cože udělal?!“ Zavrčím. Místo toho, abych se o něho bála, jsem ještě více vytočená. Trochu se odtáhnu od Louise, ale pořád jsem u něho.

„Nevím, co to do něho vjelo. Je ale v pořádku, Zayn ho našel brzo.“ Zašeptal Louis a já si uvědomila, že tady už nemusel být. Nadechnu se Louisovo vůně a víc se o něj opřu. „Jedeme za ním?“ zeptá se po chvilce a já přikývnu. Opravdu vždy musí provést něco, tak... puberťáckého?! 

„Zabiju ho.“ Zašeptám a podívám se na Louise, který se jen mírně usměje a začne mě podepírat, abychom se rychleji dostali do auta. Posadím se a počkám, až si nasedne i on do auta. Nastartuje a rozjede se. Otočím se na něho a jeho cukající rty mě donutí se trochu zamračit. „Co je?“ zavrčím. 

„V-vzpomněl jsem si na něco.“ Řekl nervózně. Jen jsem zakroutila hlavou a nechala to být. Koukla jsem se ven z okýnka a víc se zamračila. Počkat, tohle nehraje. 

„On není v nemocnici?“ zavrčím, když zjistím, že určitě nejede k nemocnici. Otočím se na něj. 

„No, víš. Nebylo to tak vážný.“ Zakoktá se a já se víc opřu do sedačky. Loui!

„O co jde?“ zavrčím. „Loui, víš, že nejsem milá, když jsem naštvaná.“ Zavřu oči a trochu se chytnu pásu, abych aspoň něco pevně zmáčkla, když po ruce nemám nic, co bych mohla rozbít. 

„Já za to opravdu nemůžu! Říkal, že se semnou nebude bavit a že u něho skončím, jestli mu nepomůžu. Nechtěl jsem ho zklamat.“ Řekne rychle. Zakroutím hlavou. 

„Louisi, jsi druhej v pořadí, je ti to jasný? Hned po Harrym.“ Zavrtím hlavou a kouknu se z okna. „Kam aspoň jedeme?“ zoufale po něm hodím svůj pohled a zapnu potichu rádio, abych aspoň trochu zmírnila to ticho, co panuje v autu. Oba dva roztrhnu, jako hady. Že mě to hned nenapadlo, že si Hazz nedá pokoj? 

„No, nejdřív tě odvezu k jedné restauraci, a pak se připravím na svou smrt.“ Šťouchne do mě a já pokroutím hlavou. Ještě si z toho bude dělat srandu, no počkej! Tohle si ještě odskáčeš.

„Zabiju tě, zabiju, zabiju.“ Složím si hlavu do dlaní a začnu se smát. „Jsi takový hajzl!“ skrčím si svoje čelo a pobaveně rozmáchnu rukami. „Tohle řeknu Eleanor! Jo, to bude horší než smrt.Málem se skacím k zemi, kvůli tomu, že si myslím, co se stalo Harrymu a nakonec mě ten blbec pozve do restaurace?“ podívám se na něho.

„Nepůjdete do restaurace. A Eleanor to neříkej!“ Řekne potichu a já jen myknu rameny.To si ještě rozmyslím, jestli jí to řeknu, Huh. Opravdu je jedno, kam půjdeme. To si ještě pěkně odskáče. Kdyby aspoň řekl narovinu, že má Harry něco připravený, né, on nejdřív řekne, že se Harry přizabil. No, i když důvod k tomu asi měli. Jinak bych do toho auta nenasedla. To jsou tak vyčuraní! „Jsme tady.“ Zastaví v dlouhé uličce, kde je docela dost lidí. Vypne motor a přijde mi otevřít. Musím říct, že v téhle uličce jsem ještě snad nebyla. Nemůžu si nevšimnou, že na každém kousku volného místa je nějaký stánek, ať už s jídlem anebo s oblečením.

„Takže se Harry bojí, že bych dělala scény, proto vybral tu nejrušnější ulici?“ zasměju se, když mi pomůže stát.

„Pravděpodobně.“ Zasměje se.

„Bude mít docela ostudu, protože mi nějak nevadí, že je tu snad celý Londýn.“ Ušklíbnu se.

„No vlastně lidi vás možná jenom uslyší, ale to by si musela mít extra ječák.“ Zasměje se a dojdeme k nějakému domu. Na výtahu zmáčkne tlačítko, které vede do nejvyššího patra a já se začnu smát.