Hell? Heaven? I don't know. ♥KOREKCE♥

24

„Harolde, musel si mi vzít opravdu tohle?!“ zařvu po něm, když vlezu zpátky do svého pokoje. Po dlouhém stání ve vaně, která vlastně pro nás sloužila jako sprcha, vylezl jako první a já si ještě chvíli zapřemýšlela nad jeho tělem. To jeho véčko, které se ztrácelo v teplácích tak, jako jeho slabý proužek chloupků. Potetovaná hruď, která se znova vystavovala na pohled. Ehm. Stáhla jsem si trochu svetr a zkousla si ret, při pohledu na jeho rozvalené tělo, které si jenom žádalo o moje dotyky.. Pohledem jsem vyhledala ten Harryho a víc se zamračila, když se pořád usmíval, jako neviňátko.

„Promiň, ale lepší svetr si tam neměla!“ ironicky se uchechtl a já se podepřela berlemi. Ještě se ze mě dělej srandu, proč ne?

„Nemluvím o tom svetru, ten jediný je přijatelný! Ta podprsenka a ty kalhotky, to myslím!“ vyhrnu si trochu svetr, aby viděl průsvitně černé kalhotky. Rychle si ho ale stáhnu, když se jeho pohled nevrací k mým očím. „To nemá cenu.“ Zavrčím a dobelhám se k posteli, na kterou si rychle sednu a hlasitě si povzdechnu. Berle odložím vedle nočního stolku a podívám se na Harryho, který mě zezadu obejme. Položí si svou bradu na mou hlavu a věnuje mi tam i malý polibek. No dobře, ale odměkkčit mě umí nejlíp.

„No tak, sluší ti.“ Zavrní mi do ucha a já trochu hlavu nakloním na bok, čímž mu umožním přístup k mému krku. Přivřu svoje oči a ruce mu položím na ty jeho, které jsou propletené pod mými prsy. „Jsi naštvaná?“ zašeptá a věnuje mi jeden jemný polibek na mojí rozpálenou pokožku na krku. 

„Jo.“ Zamrmlám a dál si nechávám klást drobné, a přitom tak teplé polibky, na můj krk. Nelíbí se mi, jak mě snadno dovede do stavu, kdy bych mu odpustila i vraždu. 

„Kvůli tomu prádlu?“ ucítím jeho úsměv na mém krku. Zavřela jsem oči a přikývla. „Tak se ho zbavíme.“ Zasmál se a začal mi vyhrnovat můj svetr. Zasmála jsem se a převalila se na záda, abych tak zabránila tomu, aby se svetr, který mě jediný hřál, dostal pryč z mého těla. No dobře, hřál mě i Harry, ale ten není kus teplého oblečení.

„Ne, to je dobrý. Když už si mi to vybral, tak si to nechám, no.“ Sladce jsem se usmála a pozorovala jeho zamračený pohled, který mě přelouval o tom, že on má pravdu.

„Nebo to vrátíme, co ty na to?“ zkousl si ret a rukou přejel po mém boku. Cítila jsem jeho vlastní vůni, bez jakýkoliv voňavky. Voněl úžasně a já zjistila, že tohle mi chybělo nejvíc. Ta jeho vůně.  Ještě jednou jsem se pořádně nadechla a zakroutila hlavou. Hřbetem ruk mu přejedu přes tvář.

„Říkala jsem ti, že je to dobrý.“ Rukou jsem ho odstrčila, protože se celou dobou nade mnou skláněl. Lehnul si vedle mě na bok a ruku si položil na mé břicho. Co jsem to mlela? Chyběl mi celý! Chyběli mi jeho doteky, polibky, vůně, výrazy, ironie, smích a prostě ON. Převalila jsem se na něj a pevně ho objala. Stisk byl docela pevný, proto jsem se divila, když se ozval jeho hlas.

„Nemůžu dýchat.“ Zasmál se a já trochu povolila stisk, ale pořád na něm ležela. Rty jsem přiložila na ty jeho a začala mu vlepovat malé pusinky. „Baví-tě-to-pořád?“ zeptá se mezi těmi pusinkami a já se usměju.

„Ano.“ Zamumlám a pevně přitisknu svoje rty na ty jeho. Posadila jsem se na něho a ruce propletla s těmi jeho. Pokrčil si nohy, takže jsem se mohla v pohodě opřít.

„Vrať se.“ Zašeptal a já nechápavě nadzvedla obočí. Našpulil svoje rty a já je znovu políbila. „To je lepší.“ Objal mě a začal mě k sobě mačkat. „Bože, ani nevíš, jak mi tohle chybělo!“ Převrátil se semnou a položil si hlavu do mé mezery mezi krkem a klíční kostí. Slabě mě tam políbil a já se zasmála. Chová se jako medvídek, no, nemyslím ten pravý, protože ten by vás nejspíše roztrhal, ale ten plyšový. Takový mazlíček to je. Ano, to je to správné slovo. Domácí mazel.