Hell? Heaven? I don't know. ♥KOREKCE♥

10

Díl je věnován Barus_Vavrickova

Napila jsem se z flašky vody a lehnula si na červenou žíněnku, na které cvičím. Podívala jsem se na paní Larsenovou, která si ke mně přisedla a hlasitě si odkašlala. 

„Taro koukám. Ten tvůj přítel s tebou musí dělat divy!“ usměje se a já se nadzvednu. Zamračím se.

„Jaký přítel?“ řeknu nechápavě. Pokud vím, nemám přítele.

„Ten, co tě sem dneska přivezl.“ Usmála se. Musela jsem se zasmát.

„Není můj přítel. Je to můj trenér z bazénu. Zatím u mě bydlí, protože nemá kam jít, ale bude si kupovat byt.“ Řeknu, když se přestanu smát a věnuju jí jeden z mých pohledů.

„Vážně? Myslela jsem si, že je to tvůj přítel, no nic. Hodně si se zlepšila! Ten bazén ti prospívá. Co nevidět a postavíš se. Chce to jen čas, trpělivost a sílu!“ pohladí mě po ruce a já přikývnu.

„Asi mi hodně prospívá i to, že mi Harry pomáhá. Je hodně starostlivý, takže všechny cviky dělám poctivě.“ Zasměju se a vzpomenu si na naše domácí cvičení, které skončilo u koukání na televizi. Heh. V kapse začne hrát vyzváněcí tón mého mobilu. Melissa.

„Ahoj Taro, mám problém. Sky má horečku a právě s ní sedím u doktorky. Do práce jsme sehnaly nějakou Perrie, ale nezvládá to. Už jsi tam byla hodně krát, podíváš se na ní a pomůžeš jí? Prosím. Měla bych tam být do tří hodin.“ Řekla prosebně Mel a já jen přikývla. Co bych pro ní neudělala? Hodně krát mi pomohla. 

„Jasně, za chvíli jsem tam, tak se měj.“ Řekla jsem a zavěsila. Podívala jsem se na paní Larsenovou, která jen rukou ukázala na dveře a rozloučila se semnou. Děkovně jsem se usmála a převlékla se.

***-

„Perrie?“ promluvila jsem k blondýnce, která běhala za barem a po kavárně. Její modré oči vyhledaly ty moje a pootevřela pusu.

„Tara?“ usměje se na mě a rychle ke mně přijde. „Potřebuju pomoct, je tady hodně lidí a pletu ceny i objednávky.“ Řekne rozrušeně a prsty si frustrovaně projede svoje vlasy, které si přehodí dozadu. Musím uznat, je tu větší nával, než jindy.

„Neboj, za chvíli to budeš znát nazpaměť. Zvládneme to, budeš roznášet objednávky, dobře?“ usměju se a přejedu za bar. Přesednu si na barovou židličku a začnu s objednávky, které si zákazníci přejí. „Nejlepší je, když si to píšeš na papír. Když si chtějí sednout, napíšeš si číslo stolu, objednávku a k tomu cenu.“ Řeknu jí a ona přikývne, poslušně si zapíše objednávku, a pak se otočí na všechny dortíky. „U všech máš napsané zkratky, tady.“ Ukážu na malé písmenka. „Třeba borůvkový je B.“ řeknu a ona přikývne.

***-

S Perrie jsme všechno stihly a neměly žádné problémy. Pak si jen prohodila směnu s Melissou. S Perrie jsme ještě zašly na kafé a popovídaly si. Zjistila jsem, že studovala ve Francii a nedávno se sem přestěhovala. Zatím si hledá práci, takže se jí vyskytla nabídka pracovat, prozatím, tady. Její rodiče pracují v Africe, takže je naposledy viděla přes skype a nebo ještě když nastupovala na školu ve Francii. Už si prý zvykla, takže jí to nějak moc nevadí. Bydlí kousek od kavárny v nějakém bytě. Stěhovat se asi už nebude. Je prý docela velký a za dobrou cenu. No, i když říkala, že pro ní samotnou je opravdu až moc velký.

No, po dvou hodinách v kavárně jsem se chtěla ještě stavit za Louisem, takže jsem se rozloučila a šla k Louisovi do baru. Napsala jsem mu i zprávu, jestli by se tedy nechtěl domluvit a odpovědí mi byl souhlas.