Hell? Heaven? I don't know. ♥KOREKCE♥

11

O Týden později

Každý den, dvě hodiny v kuse, plus hodina s paní Larsenovou anebo Harrym. Pořád jen cvičení. Nakopla mě představa, že už se blíží den, kdy se konečně postavím. Chci se postavit! Všichni mi říkají, ať si odpočinu, ale už jsem si zvykla a budu v tom pokračovat. Vidím i malé změny, které se za ten týden cvičení staly. Dokážu – i když s velkou námahou – posunout nohu o patnáct centimetrů. Nevím jak, ale dokážu to. Málem jsem vyletěla z těla, když se sama od sebe hnula a popostrčila se.

Tento týden jsem vlastně nic, kromě cvičení nedělala. Byla jsem doma, cvičila, šla na trénink, cvičila, něco nakoupila, popovídala si s Harrym, šla spát a všechno se to opakovalo. Pár krát jsem si volala s Louisem, Niallem a Perrie, když si chtěli jen tak pokecat anebo se omluvit. Louis totiž neměl vůbec čas se nějak podívat na moje návrhy, které jsem mu ještě posílala. Říkal, že až bude mít čas, zavoláme si a domluvíme se.  Dokonce u mě byla i Perrie, když tu zrovna něco řešil Zayn s Harrym a Liamem. Ohledně dalšího vystoupení, ale to je jedno. Nevím, jestli se Perrie se Zaynem znali, ale chvilku po tom, co Perrie přišla, se omluvil a odešel.

„Taro?! Někdo ti volá!“ zařve chraplavý hlas a já uberu rádio, které mi dosuď hrálo v koupelně.

„Kdo?!“ zařvu na zpátek a trochu se usměju.

„Louis?“ řekne tázavě.

„Zvedni to a řekni mu, ať počká!“ zasměju se a po chvíli už slyším rozmazaný hlas Harryho. Rychle opláchnu svoje tělo od pěny a vylezu z vany. Obmotám si okolo sebe ručník a sednu si na vozík, s kterým rychle dojedu do obýváku, kde se Harry směje s telefonem v ruce. Nastavím ruku, aby mi ho dal a můžu si všimnou jeho očí, které bloudí po mých nohách. No vlastně po celým mém těle, které kryje jen malý ručník. Lusknu prsty a odjedu do kuchyně. „Ano Louisi?“ řeknu rychle a přehodím si svoje mokré vlasy přes rameno.

„Máš čas? Chtěl bych s tebou probrat ty návrhy a mohl bych s tebou jít i do nějakého toho obchodu.“ Řekne a já můžu uslyšet jeho pozitivní náladu.

„Jasně, tak za hodinku by to šlo. Právě jsem byla ve vaně.“ Řeknu a odkašlu si.

„Dobře, za hodinu jsem tam, buď připravená.“ Usměju se a přikývnu – i když to nemůže vidět.

„Pa.“ Řeknu a položím svůj mobil na pult. Podívám se na Harryho, který stojí opřený o futra, a ruce má složené na prsou. Nadzvednu pobaveně obočí a projedu okolo něj, až do mého pokoje, kde si vyberu upnuté šedivé džíny a červené tílko, přes které hodím ještě šedivou mikinu přes hlavu. V koupelně si rychle prosuším vlasy a svážu je do ledabylého copu přes rameno. Pleť sjednotím lehkých pudrem a oči zvýrazním řasenkou, abych nevypadala jak zombie.

***-

„Děkuju, Taro, doufám, že můžu počítat s tvojí pomocí.“ Řekne Louis, když mě doveze před můj barák. Den s Louisem byl úžasný. Poznala jsem zatím jeho pozitivní stránku. Starostlivost, milost a hlavně tu jeho ujetost. Je to doslova blázen. Na všechno v obchodě musel šahat (né, že bych to nedělala taky). Dokonce ty gorily, co tam hlídaly, nás chtěly vyhodit! Prý děláme rámus. Pff. Den jsme perfektně zakončili skvělou večeří ve vietnamské restauraci, kde jsme si objednali nudle. Dnešek jsem si opravdu užila.

„To je jasný, Louisi. Děkuju za dnešek.“ Vděčně jsem se usmála, když přede mě postavil můj vozík. Přesedla jsem si na něho a trochu od něj ujela.

„Nemáš za co, jsem rád, že už máme vybraný ty světla, teď jenom sehnat někoho přes elektriku, aby nám to tam napojit.“ Zasměje se a já přikývnu.