Hell? Heaven? I don't know. ♥KOREKCE♥

17

O měsíc později

Tara

Nudnější měsíc jsem opravdu nezažila. Dobře, nebyl až tak nudný, ale přece jenom nějaké té akce nebo dobrodružství mohlo být víc. Pořád jsme zažívala to samé. Jídlo, dotyky, cvičení, pokroky, lichotky, smích, nákupy, však znáte běžný dny ne? Samozřejmě u toho nesměly chybět hádky s Harrym o úplné blbosti. I když to trvalo jen pět minut, tak to budeme nazývat hádka! Několikrát jsem byla s holkami na nákupech, s Perrie jsem byla dokonce na pohovoru v nějaké firmě, kam jí bohužel nevzali, takže zatím bude v kavárně u Melissy. Dokonce jsem i hlídala tu malou kouličku, jménem Dixie. Jméno se mi nelíbí, takže u mě bude pořád koulička. No, s mamkou jsem mluvila jen párkrát, prý nemá moc čas a musí pracovat.

U Louise v práci jsem se moc nezdržovala. Vždy jsem si vzala štos papíru a dělala všechno doma na laptopu. Minulý týden jsem začala kupovat různé krabice a složky a trochu mu tam udělala pořádek, za co jsem dostala velikou pochvalu... Heh.. Spíše se tam zdržoval Harry kvůli zkouškám, nebo samotným vystoupením. Několikrát jsem se šla i odreagovat, protože to oni umí. Jen tak se zaposlouchat, popíjet u toho džus a sledovat ty jejich usměvavé tvářičky. Nedávno byl ale problém s tím podiem, protože už měl být hotový, ale ještě pořád není. Samozřejmě se kvůli tomu muselo zrušit jedno vystoupení, takže Louis přišel o dobrý ‚kšeft‘.

Nikdy bych neřekla, jak mi je příjemné tělesné teplo od Harryho. Venku se docela ochladilo a i přes to, že máme puštěné topení na plné pecky, tak to nestačí. Samozřejmě lituju Gemmy, která musí mrznout pod peřinou sama, huh. Trochu jsem se zavrtila v Harryho objetí a víc se k němu natiskla. Nechápu, jak může být jen v boxerkách. Já jsem nabalená v teplácích, tričku, svetru a teplých a huňatých ponožkách! A pořád mi je zima. To bude asi tím, že když si řeknu, že je zima, tak prostě zima je a je jedno, že venku jsou čtyřicítky.

„Klepeš se jak osika.“ Zavrčí Harold a já se proberu z mých myšlenek. Jednu ruku si položím na jeho hruď a druhou si položím pod svojí hlavu. Neříkej!

„Kdybych se hýbala, tak by mi zima nebyla!“ oplatím mu jeho tón hlasu a otevřu obě oči. Je podzim, ale cítím se jak v době ledové! Zimu mám ráda jen v něčem. Třeba sníh, mám ho ráda. Je bílý a hned je všude víc světleji, než na podzim. Vánoce by taky nebyly bez sněhu. Ale když k tomu přičtu tu ukrutnou zimu a podzim, který je úplně na nic... Aghr! Nesnáším podzim.

„Znám jednu činnost, při které budeš mít dostatek pohybu.“ Zašeptá a já ho praštím do hrudě. Pořád naráží na to samí a pořád dokola. Heh, takhle brzo ti to nedopřeju.

„Už mi je teplo.“ Ušklíbnu se, ale moje tělo hovoří o něčem jiném.

„Myslel jsem cvičení.“ Zavrčí a já pobaveně zakývám hlavou. „Né, ale fakt. Pojď si zacvičit.“ Zasměje se.

„O půlnoci? Né, děkuju.“ Zachumlám se k jeho tělu ještě blíž a uvědomuju si, že blíž už to prostě nejde.

„Tak si mrzni no.“ Přimáčkne si mě na svoje tělo a ruce si propojí na mých zádech. Větší dávka tepla, to se mi líbí. „Zlato, ty si hrozná!“ zasměje se a sundá si mě ze svého těla. „Počkej!“ zavrčí a zvedne se z postele. Po chvíli zmizne z pokoje a já se musím spokojit s chladnou dekou, která mě ani z části nezahřeje tak, jako Harry.

Po chvíli se po mém pokoji rozlilo ostré žluté světlo a já byla nucena otevřít svoje oči. Sladká vůně ovocného čaje se donesla až ke mně a já se mírně usmála. Opřela jsem se o zeď a přitáhla si k sobě i peřinu. Harry si ke mně přisednul i s hrníčkem a jeden mi podal. „Doufám, že tě aspoň něco zahřeje.“ Spokojeně se usmál a peřinu si přetáhl i přes svoje nohy. Zafoukala jsem do horké tekutiny v hrníčku a lžičkou ho ještě promíchala. Trochu jsem si usrkla a spokojeně zavrněla. Hlavu jsem si opřela o Harryho rameno a přivřela oči.