Hell? Heaven? I don't know. ♥KOREKCE♥

29

Ani nevím, co všechno se za poslední týdny stalo. Samé lítání po obchodech, shánění šatů, dekorací a dalších blbostí. Můžu říct, že jsem pekelně ráda, že jsou vánoce a konečně si sedneme ke stolu a bude klid. Nic se nebude řešit. Jen budeme jíst, a pak rozbalovat dárky. S Harrym jsme se vlastně vídali jenom v posteli, jelikož jsem byla celé dny pryč a Harry musel do práce, takže když jsem občas přišla domů, tak byl pryč on. Až skončí tenhle rok a začne nový, budu opravdu ráda. Všechno bude zamnou. Vánoce, svatba, silvestr. Naplánovali jsme si toho moc.

Podívala jsem se na Harryho, který si klidně čistil zuby a já se nasoukala do tyrkysových pouzdrovek, přes které jsem si hodila ještě černé sáčko. Sedla jsem si na okraj vany a hlavu si položila do dlaní, jelikož se mi trochu zamotala hlava. To bude z toho stresu. „V pohodě?“ ucítila jsem jeho hebký dotek na mých zádech a druhou ruku na mém stehnu.

„Jo, jsem v pohodě, jen mám toho dost, už se těším, až to všechno skončí a konečně budeme jenom my dva, žádný lítání po obchodech s tím, sehnat dokonalé šaty, boty a doplňky.“ Usměju se na něj a pevně ho obejmu. „Nejraději bych si s tebou lehla do postele a nic nedělala, jen se tě dotýkala.“ Políbím ho na tvář a odtáhnu se. „Ale teď musíme jít, za chvíli přijde Gemma s Maxem.“ Políbím ho letmo na spodní ret a zvednu se.

***-

„Bože můj, je to výborný, paní White.“ Všichni začali skládat lichotky, pro její dokonalou rybu, kterou dnes udělala, jako další chod.

„Děti, nevykejte mi. Jsem Diana.“ Usmála se na všechny a já jen zmáčkla Harrymu ruku, kterou měl položenou na mém stehně pod stolem. „Připadám si tu divně.“ Zamračí se a Gemma se začne smát.

„Paní... Teda Dian, zapadáš tu!“ usměje se na ní tím úsměvem, který hodně krát používá i Harry. Každý by poznal, že k sobě patří. Mají stejný úsměv a taky pohled. „Kdybych tě neznala a nevěděla, že jsi Tary mamka, tak bych ti tipla tak dvacetpět.“ řekla znovu s úsměvem Gemma. Jo, to má pravdu. Mamka určitě nevypadá jak čtyřicátník

„No, budu ti věřit. Taro? Pojď mi pomoct s dezertem.“ Usmála se na mě a já jen přikývla. Vzala jsem všem prázdné talíře a odnesla do kuchyně, kde jsme všechno dali na dřez, a z mrazáku vytáhly mističky, kde nám mamka udělala zmrzlinu. Z kastrolu, který byl na sporáku, naběračkou nabrala horké maliny, které rozlila po zmrzlině a já všechno začala nosit na stůl.

Sedla jsem si vedle Harryho a usmála se na něho. Chybělo mi to. Čas s ním, který jsem poslední dobou vůbec neměla. Chybělo mi jen to obyčejné sezení u televize a koukání se na různé blbosti. Bylo mi vlastně úplně jedno, co jsme v tu chvíli dělali... Hlavní bylo, že tam byl i on. Že jsme tam byli oba dva.

***-

Všichni jsme si sedli do obýváku a já si sedla do křesla. Moje mamka seděla s Gemmou a Maxem na gauči a Harry seděl přede mnou na zemi, přičemž jsem okamžitě zapletla svoje prsty do jeho vlasů. Podívala jsem se jenom na Gemmu, která protočila oči a vstala z gauče, načež přešla ke stromečku, aby mohla začít rozdávat dárky, když se nikdo z nás nezvednul a nezačal je rozdávat. Byla jsem ráda, že to rozdává ona, protože jsem byla opravdu ráda, když jsem si jen tak hrála s Harryho kudrlinky. Byl to poklidný večer, který se mi zamlouval. Stačilo, kdyby ještě přijeli kluci s holkami a bylo by to super. Niall musí ještě trávit vánoce v nemocnici, ale dva dny před silvestrem ho pustí.

Kdybyste viděli, jaký měl jiskřičky v očích, když jsme tam ráno vrazili a přinesli mu jeho dárek, který vybral teda Harry. Byla to nějaká kolínská a k tomu dostal nějakou blbost o fotbale. Byla to knížka, kde se zapisovali různé rekordy a tak. Řekla bych, že jsme mu udělali radost, jelikož byl docela smutný, když nemohl do Irska za svou rodinou, která sem taky nemohla.