Tak je tu další část!
Enjoy this story! <3
Vešli jsme do místnosti plný mikrofonů, hudebních nástrojů a pak nějakých dalších přístrojů, který byli nejspíš hodně, hodně drahý.
Ash mi nenápadně vtiskl do ruky nějakou kartu, aby to nikdo neviděl.
Svůj pohled jsem sklopila k mojí ruce. Kreditka. Pohled jsem zase přesunula normální víšky a vyhledala Ashe.
„Kup si něco“ mrkl na mě a zmizel ve vedlejší místnosti i s ostatníma.
Neznala jsem to tady, tak jsem se tu rozhodla podívat.
Našla jsem nějaký obchodní dům a koupila si tam pár věcí se kterýma bych si mohla chvíli vystačit.
Ale pak jsem se zastavila v knihkupectví. Nevím jestli moje minulí já četlo, ale tohle já ke knížkám něco pociťuje.
Pár jsem si jich taky koupila. Protože čtení je snění s otevřenýma očima. A jediný co teď potřebuju je uniknout do jiného světa, protože ten můj se mi ani trochu nelíbí.
Po pár hodinách procházení obchoďáku a scházení životně důležitých věcí, jako oblečení, knížky hygienické potřeby, ale taky trochu kosmetiky, jsem se rozhodla zkusit se dostat zpět do studia.
„Pojď si poslechnout“ ukázal mi rukou Calum a poukázal na místo vedle něj na stoličce.
Tiše sem nechala tašky za sebou a sedla jsem si na nabízenou stoličku.
Michael měl vážně působiví hlas. Když se pak rozezněl jeho chraplák přejel mi mráz po zádech.
Kreditu jsem nenápadně vtiskla Ashovy, který mimochodem seděl po mém druhém boku než Cal.
Po asi tak dvaceti minutách měli hotovo. Vyrazili jsme domů, teda oni vyrazili domů a já do baráku který by měl být teď na pár dní můj domov, ale já se tam zatím rozhodně taky necítila.
Auto zastavilo před domem a všichni vystoupili.
Luke a Ash a Cal se nabízeli že mi pomůou s taškami, ale tak moc jsem toho neměla.
No a Mikey mě opět šťastně ignoroval a jel si to svoje.
„Koupila jsi i jídlo“ přikývla jsem, ale kdybych mezi taškami zašla hledat tu s dvojmo KFC kbelíky, nejspíš by jsme museli sbírat tašky ještě zítra.
Už když jsem procházela dveřmi, myslela jsem že mi upadnou prsty. Vyběhla jsem schody a zamířila do pokoje, který teď byl mým. Tašky se rozvalili všude a šustění papíru bylo poměrně nepříjemné.
Našla jsem tašku z KFC a vyrazila s ní zase dolů do kuchyně.
Tři ze čtyř kluků se ke mně nahrnuli a vytrhly mi jídlo z ruky, doslovně.
Pak se na zemi objevovali i kousky igelitu a pár ubrousků.
Nějak jsem neměla hlad, tak jsem je tam takhle nechala.
Vybalila jsem si všechny tašky. Oblečení narovnala do šatníku, kosmetiku dala do koupelny i s hygienou. Podívala jsem se na poslední tašku, která měla na sobě logo knihkupectví.
Vytáhla jsem všechny knížky a pustila se do čtení první. Zaujala mě asi nejvíc.
Přejela jsem rukou po obalu a názvu vytištěném hned pod jménem spisovatelky.
„Bez naděje“ zašptala jsem si pro sebe a knihu otevřela.
V prvních pár řádcích… v prvních pár myšlenkách, v prvních okamžicích té knihy jsem poznala sebe. Ne svoji minulost, ale sebe, teď.
Po chvíli se ozvalo zaklepání. Trochu jsem sebou trhla a odlepila oči od řádků.
Nevěděla jsem jestli se mi to zdálo, nebo je to doopravdy. Vyhrabal jsem se z deky kterou jsem si mimochodem taky koupila, protože byla jednoduše úžasná, byl na ni motiv New Yourku.
To město mě jednoduše fascinovalo.
Došla jsem ke dveřím, jen co jsem je otevřela, uviděla jsem jeho úsměv. Byl docela nakažlivý.
„Ashy“ usmála jsem se.
„Můžu?“usmál se a ukázal do nitra mého pokoje. Jen jsem přikývla a uhnula se v jeho cestě.
Sedl si na postel.
Zavřela jsem dveře a přešla k posteli. Usadila jsem se po deky a pak mi došlo, že sedím na knížce. Vymotala jsem sebe a pak i knížku z deky. Ash mě celou dobu pozoroval. Ohnula jsem roh knížy kde jsem dočetla, pak jí zaklapla a zase se věnovala jemu. Ten ale sebral knížku ze stolu a prohlídl si obal.
„Bez naděje?“ přečetl a knížku obrátil aby si mohl přečíst popis.
Jeho oči se pohybovali ve směru textu ajá z něj nedokázala spustit pohled. Jeho vlasy spadající před oči.
Když přemýstil pohled zase na mě rychle jsem uhnula.
„To by mohlo být zajímavý“ pokrčil rameny.
„Škoda že nečtu“ pokrčil rameny a svůj pohled přemístil na můj šatník.
„Nechceš mi ukázal co jsi si koupila?“ usmál se.
„A tebe by to zajímalo?“ nakrčila jsem obočí.
„Ne, ale chci si najít nějakou záminku jak si tě prohlížet, aniž by to nebylo trapný“ neusmíval se tím jeho přiblblým úsměvem, tvářil se vážně, jako před polibkem, ale políbit mě nechtěl, teda aspoň nedělal takový ti věci co se dělaj v trapnejch romantickejch knížkách nebo filmech.
„Proč si mě chceš prohlížet?“ Řekla jsem a skousla si ret, bavilo mě flirtovat, obzvlášť s ním.
„Protože jsi sexy“ čekala bych že teď už mě políbí, neudělal to.
Ten kluk mě přiváděl k šílenství. Nemyslím to tak, že bych byla zamilovaná, ale něčím mě přitahoval.
Tak co myslíte? :)))
Jinak, knížka Bez naděje.. doporučuju, četla jsem jí, mám jí doma, a je to moje oblíbená knížka:) a ano četla jsem Hvězdy nám nepřáli, a pořád je to moje oblíbená knížka! :D Jednoduše, DOPORUČUJU! :)
Please! VOTE&COMMENT <3
