Tákže. škola. mám úkolů jak kakánek, ale to nevadí *-* :D Aby jste věděli jak se pro vás umím obětovat!! :'D nevím jak to teď bude vycházet, protože pololetí. a mě jde o hodně. :D (ano jde mi o hodně. hovno pro to dělám, ale musím to všude cpát protože si připadám jako velká holka :'DDDD) JINAK. POZOR. TAHLE ČÁST NA PŘÁNÍ SESTRY MÍHO MANŽELA TORI IRWIN :D ROZEPSANÝ... PORNO :'DDD takže děti... spát :'D
so...
Enjoy this story!!<3
"Vrátím se" šeptla jsem.
Vrhla se mi kolem krku a rozlila si při tom svoje vanilkový latté kterýho se ještě ani nenapila, ale stejně muselo bejt už studený.
"Sakra" zaklela jen a pokládala ubrousky co našla na mokrou kaluž která se rychle vpíjela do ubrusu.
"Rychle" povzbudila mě v pití. Když jsem svůj už prázdný šálek položila na stůl hodila na stůl pár bankovek a vytáhla mě ven.
Sledovala jsem už jen z povzdálí, jak se zrak číšnice přemísťuje z peněz na skvrnu a jak se z jejího radostného úsměvu stává naštvaný.
Johanna ke mě nejspíš mluvila, ale zaslechla jsem už jen konec jejího monologu.
"Takže?" koukla na mě.
"Co?" vyhrkla jsem překvapeně.
"Kdy se nastěhuješ zpět?" protočila oči.
"Jop. Já. Nevím... teda. Musím se rozloučit, ale co nejdív" kývala jsem hlavou abych utvrdila svoje slova a zněla jistě, ale jistá jsem si nebyla už vůbec ničím, jen tím, že musím bejt co nejdál od Ashtona. Nemůžu nic cítit. Nechci. nebo chci? Nevyznám se vůbec v ničem.
"An?" luskla mi Johanna před očima.
"Co?" nechápala jsem znova. Mluvila na mě znova?
"Jsi v pohodě?" usmála se tím úsměvem na kterej nejde odpovědět pravdivě.
"Jasně" usmála jsem se. "Jen už asi budu muset jít." ukázala jsem za sebe a začla couvat přitom jsem do někoho vrazila.
"Pardon" otočila jsem se, ale můj pohled nikoho do koho bych mohla narazit nenašel. Narazila jsem do lampy, ale ne. Narazila jsem do živýho... Jako by se svět kolem mě začal točit. Jako bych byla na mol, ale nebyla jsem. Byla jsem absolutně mimo.
"Anette? Je ti dobře?" Johanna se ke mě rozběhla.
Ne. Nepotřebuju jí. "Jo!" vyhrkla jsem a začla utíkat davem pryč. Prodírala jsem se lidmi, jako bych jí chtěla utíct. Jako by mi něco chtěla udělat. Pravda byla že jsem neutíkala před ní. Utíkala jsem před sebou samou. Utíkala jsem a utíkala, a ignorovala že už tu nejsou lidi. Byla jsem tu jen já. Všude jsem byla jen já. Celej život je jen o mě. Zní to logicky, ale já to tak nechci. Nechci řešit svoje problémy. Nechci mít problémy.
Potřebuju někoho. Michael. vylovila jsem z kapsy mobil. Klepaly se mi ruce a chvíli trvalo než jsem mobil odemkla a než jsem našla jeho číslo.
"Anette?" ozval se hlas, ale Mikeymu napatřil.
"C-calume?" hlas se mi klepal. Klepal se stejně jako celé moje tělo.
"Co... Kde jsi?!"
"Je tam Mikey?"
"Ne. Je ve studiu, ale nechal si na hotelu mobil. Idiot."
"Jo.. ah..." nevěděla jsem co dělat. Mikey to vždycky věděl.
"Já ti nestačím? řekni mi kde jsi já pro tebe při-"
