Je tu další díl :D myslela jsem že to dneska nedám. Psala jsem to dvě hodiny aby to bylo co nejdepší, ale ono je to kratší než předchozí?!?! asi si půjdu hodit mašly :D Jinak... už mám vymyšlený dva nový příběhy, ale nevim jestli to budu zvládat psát, protože jsem se momentálně zamilovala do čtení roztomilejch zamilovanejch příběhů jako je příběh I want :D kdo ho nečetl přečtěte si to! :D je to vážně :3333 (a je to s Ashem :3333333333 :D) no nic...
Enjoy this story!!<3
„Děje se něco?“ zeptal se Mikey se kterým jsme se srazili v chobdě.
„Nic“ falešný úsměv prozradil snad víc než nepřítomný výraz který „zdobil“ moji tvář předtím.
„Fajn“ pokroutil Michael hlavou a odešel.
„Ashi, mohla bych bejt sama?“ koukla jsem do jeho očí a uviděla tam bolest. Bolest? Proč?
„Jasně“ usmál se a odešel do… Lukeova pokoje. Vešla jsem do našeho a rozhlídla se kolem. Z kufru jsem vytáhla deníček.
Psala jsem všechno. Už jsem ani nevěděla co. Slzy stékali po mojí tváři a já je ignorovala. Nechápu k čemu to je. Lidi to nijak neupokojuje, spíš naopak. Proč teda lidi brečej?
Svůj zrak a mysl jsem zaostřila na papíř který se značně prohýbal pod náporem propisky. Na papíře byl nakreslený motýlek. Nenakreslila jsem ho já. Teda nakreslila ho moje ruka, ale nebyla ovládaná mojí myslí.
Ozvalo se klepání a já zaklapla deník a strčila ho pod polštář. Rukávem jsem otřela mokré tváře.
„Co je?“ zamumlala jsem směrem ke dveřím. Můj hlas mě vyděsil. Zněla jsem jako malá ubulená puberťačka co je naštvaná na celej svět protože se rozešla se svým klukem s kterým byli měsíc a "nadevše se milovali". Otřásla jsem se nad svoji představou.
„Tady Mikey, můžu?“
„Jo, jasně“ Řekla jsem a snažila jsem aby to znělo jistě a můj hlas se mi netřásl.
„Ash už všem všechno řekl co?“ usmála jsem se.
„Víceméně“ „ale nejsem tady abych tě utěšoval, protože o to rozhodně nestojíš, jsem tu abych ti pomohl zapomenout“ mrkl."Teda aspoň na chvíli"
„Udělej si něco s obličejem a jde se."
Zasmála jsem se protože tohle bylo přesně to co jsem potřebovala.
Vykonturovala jsem si celý obličej a při líčení očí jsem si všimla Mikeyho soustředěného pohledu.
Vypadal vážně blbě.
„Něco k smíchu“ nedzvedl obočí.
***
„Ok tady to je“ usmál se a routáhl ruce nadšením.
„Klub“ usmála jsem se.
„Ale ne jen tak ledajakej… můj oblíbenej“ usmál se a pozdravil velkého chlapa u dveří.
„Tady vždycky zapomenu na všechno venku“ usmál se a táhnul mě k baru.
„Ahoj Mikey“ plácnul si s ním barman.
„Ahoj Jacku, tak jako vždy jen dvakrát“ usmál se a ukázal na mě. Jen jsem pozdravila kývnutím hlavy a usmála jsem se na něj.
„Ahoj krásko, jméno? Popřípadě telefoní číslo“ mrkl.
„Anette a prozatím zůstaneme u jména“ usmála jsem se a vzala si od Mikeyho skleničku.
„Michael, to je mi ale návštěva“ zařval nějaký kluk z davu. Když se přiblížil tak aby přes kouř ve vzduchu a tančící lidi všude kolem bylo vidět, rozpoznala jsem v něm Harryho.
