Potlesk! 1. Zase ovládám Wattpad a ne že Wattpad ovládá mě :DDD ale máme tu 3dny 3 díly :3 I'm proud of myself :D a nakonec ta věc s derpconem! :33 :D oni nás retweetly :3 :D je to tak skvělý :D sice jsem tam nebyla, ale jjsem na holky hrdá :3 ale k příběhu... je trochu krátký :D ale snad to nějak překousnete :D
Enjoy this story!!<3
„O můj bože“ přikryla jsem si ruce ústy. „To je on“ zamumlala jsem. Johanna taky koukala tím směrem.
Nebyly jsme ještě zvyklé na ruch velkoměsta a potkat Liama Hemswortha byl doteď jen sen.
„Emh.. Ahoj“ usmála se na něj moje sestra a já jí okamžitě následovala. „Mohly by jsme poprosit o fotografii“ mile se na nás usmál.
„Určitě“ usmál se na foťák, věnoval nám ještě pár podpisů doplněných úsměvy a zmizel.
„Byl to přelud, nebo jsi ho viděla taky?“ zasmála se na mě moje sestra.
„Dost živej přelud“ zasmála jsem se s ní a pokračovali jsme v cestě k nákupnímu centru. Miluju LA.
Rána loktem o noční stolek mě přivedla do světa který mi patří teď. Hlasitě jsem zaklela a tím vzbudila Ashe vedle mě.
„Děje se něco?“ zamumlal ospale a překulil se na druhý bok.
„Ani ne, jen vím že moje sestra se jmenuje Johanna“ Ashe to nijak nevzrušilo. Není se čemu divit, bylo osm ráno.
Nechtěla jsem spát. Vstala jsem a oblíkla si kraťasy crop top a okolo pasu modro fialovo černou košily. A na nohy černé boty. Rozhodla jsem se jít tam kde byli moje vzpomínky nejživější.
Potichu jsem se dostala ven z pokoje aniž bych vzbudila Ashtona. Na chodbě jsem se srazila s Lukem. Stál na chodbě a koukal na mě. Asi deseticentimetrový odstup mezi námi.
„Kam… jdeš?“ vyrazil ze sebe.
„Jdu někam“ nedokázala jsem ze sebe dostat víc. Uhnul mi z cesty a já sklopila oči k botám a prošla. Nevím, co to ve mně bylo, ale otočila jsem se.
„Nešel by jsi semnou?“ vydechla jsem. Otočil se a nevěřícně koukal.
„Já?“
„No, jestli nemáš něco jinýho“ řekla jsem a spojila ruce. Chovala jsem se divně. Ne jako já.
„No proč ne“ usmál se a pár kroky stál u mě.
V tichosti jsme přivolali výtah.
„Můžeš mi říct aspoň kam jdeme?“ zeptal se když jsme oba sami stáli ve výtahu a dveře se pomalu zavíraly.
„Do starbuck“ koukala jsem stále před sebe.
„Jen do starbuck“ podíval se na mě. „Nic víc v tom není?“ věděl že jde o něco víc.
Převyprávěla jsem mu zkráceně všechno o mejch vzpomínkách a výtah zastavil. Vystoupily jsme a přes recepci ven.
Vyprávěla jsem mu každou jednu vzpomínku. Poslouchal mě. Každý slovo.
„Tady byla ta nejživější“ zastavila jsem se před kavárnou. Bylo tu docela rušno.
„Chceš jít dovnitř“ nevim jestli to byla otázka, ale bylo mi jasný, že moji odpověď nečekal. A ano chci jít dovnitř. Potřebuju zjistit všechno. Vešla jsem a uviděla ji. Seděla v koutě mezi dvěma dalšíma holkama a smáli se. Všimla si mě jak na ni civím.
„Anette“ moji pozornost si získal opět Luke.
„Moje sestra, musíme jít“ zašeptala jsem zděšeně.
„Jdi ven, do pěti minut jsem tu i s kafem“ usmál se. Potřebovala jsem jít pryč a kafe. A to on mi umožnil.
Vyšla jsem ven a sedla si na jednu z laviček.
Byla to moje sestra? Kdyby jo, nepřelezla by stůl neskočila na mě a ne umačkala mě k smrti? To sestry dělávaj ne? Nejspíš jen blázním.
„Anette“ za mnou se ozval neznámí, ale povědomí hlas.
Otočila jsem se. Stála tam.
„Jsi to ty?“ slzy jí stékaly po obličeji.
„Nevím“ vydechla jsem a koukala na ni. Žádné nové vzpomínky.
„Myslela jsem že už tě neuvidím“ vrhla se na mě a objala mě.
Objetí jsem jí neopětovala. Ta dívka mi přišla jako někdo úplně cizí. Víc než kdy jindy. Ale na druhou stranu jsem jí chtěla obejmout probrat nový drby a jít s ní domů. Praly se ve mně dvě dívky a ani jedna nevítězila.
„Ty.. ty mě nepoznáváš?“ vydechla.
„Nejspíš jo. Ale nepoznávám sebe“ zašeptala jsem.
„Anette, je všechno v pohodě?“ z kavárny vyšel Luke s dvěma kelímky kafe.
„Nic není v pohodě. A nikdy už nejspíš nebude. Nemám ponětí kdo jsem. Kdo jsem byla. A rozhodně nevím, jestli chci na tohle všechno znát odpovědi.
„Vzal jsem ti karamelový frappé, nevěděl jsem co vzít a vím že máš ráda Karamel a je docela teplo takže..“ řekl a já mu za to byla vděčná. Nechci rozebírat svoje pocity a rozhodně nechci aby mě nikdo litoval.
„Je mi to moc líto“ vydechla moje sestra. Přejel mi nepříjemný mráz po zádech.
Podala mi nějaký papírek.
„Tady je moje telefoní číslo, kdybys se chtěla dozvědět.. něco“ usmála se.
Podívala jsem se na ni a na papírek. Chtěla jsem si to vzít? Každopádně to za mě udělal Luke.
Chovala jsem se jako postižená.
Luke mi dal do ruky kelímek s frappé a já se napila. Bylo to vážně dobrý.
Šly jsme pomalu k hotelu. Nikdo nic neříkal.
„Zavoláš jí?“ zeptal se a z kapsy vytáhl zmačkaný papírek. Bylo poznat že ho celou dobu držel v ruce.
„Nevím“ vzala jsem si to a přelítla to očima.
(flasback)
„Prosím“ klečela jsem před ní na kolenách. „Víš že já tomu nerozumím a jestli to nedonesu do zítra tak učitelka zavolá rodičům“ snažila jsem se o nejsmutnější obličeje co šly.
„Proč já jsem tak blbá“ vydechla a vzala si ode mě sešit.
„Jsi moje nejinteligentnější sestřička“ usmála jsem se
Sedla jsem si na židli a ona na můj klín. Začala mi vysvětloval všechno a přitom to zapisovala do sešitu. Nikdy jsem jí neposlouchala. Přemýšlela jsem buď o tom co bude v novým díle upířích deníku nebo co by mohlo nastat za zvrat v knížce co zrovna čtu.
„Posloucháš me vůbec?“ řekla mírně naštvaným tónem.
„Jasně… E lomeno F“ přečetla jsem poslední výsledek co do sešitu napsala.
Jen přikývla a já se vrátila do svého světa.
Tadááááá! :D co íkáte. opět. jsem neopravovala chyby :Dprotože je to vážně pracný :D takže se za všechno moc omlouvám ale snad vám to vynahradí to že byli 3dny za sebou :D ok vím ž některý to dělají takhle normálně a já ty lidi moc obdivuju, ale já to nedávám :D
takže...
VOTE&COMM!! každý mi udělá radost :33
