Ok po lyžáku... trochu depka, ale to se vsákne :D každopádně.... tahle část vyjde až v neděli, protože Torinka :DD ok nevím to jistě.... kdyby vyšla v sobotu, tak předchozí větu ignorujte... a nemám ponětí proč sem tyhle srance píšu :D so let's go!
Enjoy this story!!<3
Triko mi bylo do půly stehen tak jsem si nechala jen spodní prádlo. Ostatní oblečení jsem jednoduše zmuchlala a hodila na nejčistší místo v koupelně. Z kalhot jsem vytáhla mobil a rozhodla se projet si tumblr než se to co se děje uklidní.
Jen jsem vyšla z koupelny řev který byl tlumený se ozýval na plno.
"Potřebuju s ní mluvit" ozval se Ashton.
"Ale ona je teď v naší pevnosti kam se nikdo nedostane" křičel někdo na zpět.
"hej je tady, takže jí to klidně můžeš říct."
"Anette?!" nebylo to zakřičení... jen... znělo to jako... znělo to tak zoufale.
"Ashtone?" šeptla jsem a došla ke dveřím. "Ashi" řekla jsem hlasitěji do dveří.
Kluci přestali držet dveře, protože někdo na dveře přestal tlačit. Všichni jen napjatě sledovali co se bude dít.
"Já... nic. jen. jsem chtěl vědět. jestli tam seš" jeho hlas se zatrhával.
"Bože můj" zaúpjel Luke "ok Ann" takhle mi ještě nikdo neřekl, ale líbilo se mi to "Miluju tě, ale to je fuk, protože Ashton tě miluje o hodně víc, cituji 'od chvíle kdy jsem jí poznal, jsem věděl že je neobyčejná a asi jsem se zamiloval' takže kurva ukončíme tady tu debilní bitvu a tu pizzu sníme společně" vyhrkl Luke tak rychle, že jsem netušila že se v něm tak moc slov najednou najde.
"Ashi?" vyhrkla jsem.
Nic se neozívalo. Dveře se otevřely a tam stál Ash. Koukal do země a nic neříkal. Proběhla jsem kolem něho ke schodům a běžela ven z hotelu. Ignorovala jsem slzy které tekly po mích tvářích. Ignorovala jsem fotografy a fanoušky. Ignorovala jsem že nemám kalhoty. Už je všechno stejně jedno.
Zastavila jsem na ulici v ruce stále držela mobil.
"Musím" zašeptala jsem. Vytočila číslo. Pípání jako by trvalo hodiny.
"Ano?" ozvalo se z druhé strany. Jen jsem vzlykala a nedokázala nic říct.
"Haló?" ozvalo se z novu "Anette? Jsi to ty?" její hlas zněl.. jako kdyby se jí chtělo brečet.
"To jsem já" zašeptala jsem mezi vzlyky.
"Anette" skoro vykřikla.
"Chci to vědět" odmlčela jsem se "všechno".
"Ok, kde?" zeptala se.
"Ve starbuck na..." hledala jsem jakoukoliv nápovědu která by mi řekla kde sakra jsem. Konečně jsem si všimla názvu ulice a nadiktovala jsem to do mobilu.
"Ok za pět minut jsem tam" Řekla.
"Emh a.... neptej se, ale nemohla by jsi mi vzít nějaký kalhoty?"
"Uh.... ok" položila jsem to a rozhlídla se.
Co budu sakra dělat než přijede. Můj mobil ukazoval vybitou baterii. Neměla jsem ani peníze, ani kalhoty. Venku se ochladilo. Bylo už čtvrtýho prosince. Lidi na mě koukali. Ať si naserou! Ani ne za čtyři minuty z taxíku vystoupila mě už známá dívka. Byla tak o sedm centimetrů vyšší než já, no a byla krásná.
Chvíli na mě nechápavě koukala a pak z oblemné kabelky vytáhla kalhoty. Obyčejné ryfle. Měla dlouhé a hubené nohy, tak jsem se trochu bála o velikost. Na rohu ulice, před strabuck jsem si navlíkala klahoty, jestli nebudu zítra na předních obálkách bulvárních časopisů, tak se urazím.
"Můžem jít?" usmála se a já jen přikývla.
Vešly jsme oblednali jsme si. Já karamelové latté a ona vanilkové.
"Ok co chceš slyšet?" zeptala se opatrně.
"Všechno můj věk, prostřední jméno,rodiče, jaká jsem byla, škola, kluci, všechno. "
"Dobře," nadechla se. "Narodila jsi se desátého srpna v roce devatenácet devadesát sedm. Je ti sedmnáct. Naše máma je právnička a... no to je fuk." zamrkala ve falešném úsměvu a já se rozhodla neptat. "táta vlastní opravářskou dílnu a když si zmizela rozvedli se. Prostřední jméno je Viktoria po babičce která umřela ve stejný den jako jsi se narodila, ale bylo to jedno protože ona chtěla." musela jsem se naproti všemu zasmát.
"Takhle by měli brát smrt všichni" Řekla jsem s úšklebkem na tváři.
"To jo" jen přikávla a vrátila se k vyprávění. " Druhá babička žije v Evropě a to je asi všechno o rodině. Co se týče tebe... jsi hodně chytrá, ale ne co se týče školy, spíš v životě. Dělala jsem ti domácí úkoly, nechápala jsi je. Chtěla jsi jít na uměleckou školu. Uměla jsi neuvěřitelně hezky kreslit. Taky jsi milovala knížky celý dny jsi byla zavřená v pokoji a buď si četla nebo malovala a myslela jsem že by jsi tohle ráda viděla... z kabelky vytáhla skycák a podala mi ho. Otevřela jsem ho a uviděla je. Všechny ty kresby které jsem nakreslila. Několik kreseb Mikey Cyrus. "Milovala jsi jí" zasmála se Johanna. Zavřela jsem a povzbudila jí v dalším vypravování.
"Dál... kluci." zapřemýšlela. "Měla jsi asi ve čtrnácti. jmenoval se Dylan a byl dost hezkej, ale ty jsi ho nemilovala. Nemilovala jsi žádnýho z nich a to byl důved proč většina tvých vztahů byla jen chvilková. Dylan.. s tím jsi chodila čtyři měsíce. Pak kamarádi. Ve škole jsi byla dost populární, měla jsi dost takovejch těch poskoků a tvojí nejoblibenější byla Melanie Jamesová. Udělala opravdu všechno co jsi jí řekla. Nepotřebovala jsi kamarády, měla jsi mě." smutně se usmála. "A já měla tebe." zamrkala, aby zahnala slzy. "Prosím vrať se. Bez tebe jsem v prdely." lokty měla na stole a hlavu měla v dlaních. Naklonila jsem se přes stůl a objala ji.
"Vrátím se" šeptla jsem.
Ok co na to říkáte??? :))) co si myslíte o Johanně a o tom že Anette opustí kluky po tom co jí řekl Luke :) myslím, že se pomalu, ale jistě blížíme ke konci :3 Jinak mám vymyšlenou další story :3 a bude to legen... počkej si... dární! LEGENDÁRNÍ! Taky milujete Bernyho? :DDD
VOTE&COMM please *-*
