Tááák lidičky :3 po dlouhej době další díl :D Podělala jsem fyziku. bez jednoho bodu to mohla bejt dvojka :D ale zase se mi povedl diktát :D aa... takový ti věci. člověk se musí pochlubit :D
Ale! Moje úžasná kamarádka kterej věnuju tenhle díl bude MOŽNÁ dělat na literaturu referát (čtenářský deník) z Wonderlandu :D jen nevím jak učitelce vysvětlí že se spisovatelka je "Therress" :D ale to je její věc :DDD soo.. Johano (a ano je po ní pojmenovaná sestra Anette :DD) tohle je tvoje :'DDD
Enjoy this story!!<3
Měkká postel. Čistý triko. Vůně kafe. Jsem v nebi?
Můj další pohled na noční stolek vedle postele mě přesvědčil o opaku. Jsem pořád v mojí malý noční můře. Vzkaz od Nialla. "Nevím co se včera stalo a jestli si o tom chceš promluvit tak v jednu přijedu. Jestli si promluvit nechceš, tak... ok nevim co :D každopádně na psacím stole v pokoji máš snidani. Doufám že kafe nevystidne než se probudíš :) -Niall Nevím proč, ale ty smajlíci nakreslení na bílim už od pohledu drahým papíře mě nutili cítit se šťastně. Jo zní to zvláštně. Ale poslední dobou žádný z mejch pocitů nedává nijak extra smysl.
Rozhlídla jsem se po pokoji a na dřevěném stole stál táct v malinkými nožičkami. Opatrně jsem vzala kafe a napila se. Musel odejít před chvílí. Bylo kupodivu ještě teplý. Ani nevím jak to věděl... ale bylo to expresso... karamelový. Sedla jsem si na dřevěnou studenou židli. A zakousla se do donutu co ležel na talířku hned vedle hrníčku. Rozhlídla jsem se po pokoji. Pravděpodobně to byl pokoj pro hosty, protože kromě rozházené postele a snídaně nevykazoval žádné známky obydlení. Bylo to tu dost elegantně zařízený. Má dost dobrej styl. Jen by mě zajímalo jak na tom je jeho pokoj.
Poslední kousek donatu jsem celý strčila do pusy a dopila expresso. Nejistě jsem se zvedla ze židle. Moje hlava jako bych dostala úder basebalovou pálkou. Moje kocovina byla dnes o dost lepší než všechny předchozí.
Dveře od pokoje trochu vrzly, ale pak už mě zase obklopilo ticho. Dlouhá chodba s pěti dveřmi. Když jsem koukla do prvních, předemnou se objevila luxusní koupelna a perfektně uklizená. Další dveře byla místnost na kytary? Ne vážně bylo jich tam třicet pět. Přesně. Další už se o něco víc podobala domu dvacetiletého kluka. Ponožky, trika a kalhoty byli zmuchlaný a naházený v koutě. Pytlíky od jídla. Na stole se vršila kupa papírů. Něco mě nutilo se na to kouknout. Byli to písničky. Kupy textů a not.
Sedla jsem si a začala si je pročítat. Hodiny na digytálním budíku ukazovali jedenáct třicet.
Moje oči projížděli texty a sakra... motýlek. Od doby co jsem měla moji vidinu, vzpomínku.. na motýlky jsem je nakreslila jen párkrát. A tenhle byl velkej. Byl přes půl papíru. Před text písničky co tam byl. Rychle jsem se zvedla a začla panikařit. Můj pohled se zaměřil na písničku "5sos-Voodoo doll"
Četla jsem řádek po řádku. slovo po slovu a nemohla jsem uvěřit.
Všechno. Všechno co stálo na papíře. Se dělo tam někde uvnitř mě.
Písmena předemnou se začínali rozmazávat. Všechno předemnou se začalo rozmazávat. Moje oči se plnily slzami. Proč pláč tak bolí. Bolí to všechno tak zkurveně moc. Musím utíct od věcí co mě nutí brečet.
Pustila jsem papír na hromadu ostatních a jedním dalším pohybem je následně všechny schodila na zem. Musím to pozbírat. Dřepla jsem si a rychle je zbírala. Můj pohled se uplnul na hodiny. Třičtvrtě na jednu. Co? Jak? Rychle jsem vstala a všechny papíry v mojí ruce nechala znovu těžce dopadnout na podlahu. Na sobě jsem měla neznamý tričko. Bylo mi to jedno, hlavně že spodní prádlo mi zůstalo. Otevřela jsem dveře které vedly do šatníku. Nevěděla jsem to. Najednou se předemnou objevily hory oblečení. Vytáhla jsem si jedny kalhoty. Musela jsem si ohrnout nohavice, ale jinak mi byly. Dole u botníku jsem našla svoje boty. Dvěře byli zamčený. Začala jsem panikařit. Rychle jsem vběhla do kuchyně a zvedla okno. Dostat se na polici nebyl problém. Problém byl prolíst oknem. Nakonec jsem se dostala. nebylo to vysoko, ale dokazala jsem se bouchnout do loktu.
