Po dlouhé době je další příběh. Omlouvám se, ale začala jsem ho psát v blbej době, ale věděla jsem, že jestli ho nezačnu psát okamžitě, tak na to zapomenu, nebo nechuť bude moc velká, ale tenhle nápad jsem považovala za geniální :D Takže abych to moc neprotahovala, moc se omlouvám! Ale v poslední době je toho na mě moc. Nekončící depky, učení, špatný známky, každej po vás chce aby jste mu řekly co chcete v životě dělat a dělají že je samozřejmost že to musíte vědět, ale vy zatím nemáte ani ponětí, a víte, že jste jednoduše v prdely! :( No nic! :D Někteří to znají.. :)
Enjoy this story! <3
(Flashback)
Ucítila jsem povědomou vůni a vyhrabala se z peřin.
Seběhla jsem po točitém schodišti. Hodně lidí co k nám příjdou na návštěvu po těch schodech chodí jako by byli z mýdla. Já ne. I máma mi Říká, že bych si měla dávat pozor
„Jednou ti ujede noha a co pak s tebou?!“ povědomý hlas mojí mamky se rozezněl chodbou, jako pokaždé. Měla na sobě zástěru, což poukazovalo na jednu skvělou věc. Máma pekla.
Doběhla jsem do kuchyně a svůj pohled jsem zaměřila na mísu plnou sušenek a další várku v troubě. Mamka nepekla často, ale když pekla stálo to za to.
Vzala jsem si jednu sušenku, která už trochu stačila vystydnout. Mamčiny kroky se přibližovaly ke kuchyni. Rychle jsem vzala hrst sušenek a strčila si je do pusy. Následující dvě hrsti zamířili do kapes od pyžama. Uslyšela jsem ten známí smích z rohu kuchyně.Táta.
Jen jsem pokrčila ramena a utíkala přes obývací pokoj zpátky na chodbu a do pokoje. Připadala jsem si najednou tak unavená. Nedokázala jsem doběhnout do pokoje…
Tvrdá hrana od postele mě tlačila do lícní kosti a sliny, které nemohly patřit nikomu jinému než mě, mi slepovaly vlasy. Pohla jsem rukou a došlo mi že to byl sen, moje ruka rychle narazila na moje stehno, kde by se měla nacházet kapsa plná koláčku, a se zklamáním zjistila že to byl jen sen. Máma s Tátou tu nejsou… Najednou jako bych si před zlomkem sekundy ještě všechno pamatovala to bylo najednou všechno pryč, snažila jsem vrátit svoje myšlenky, ale marně, chtěla jsem znovu usnout, ale nic. Ale ten pocit sušenek jsem nemohla dostat z úst.
Ozvalo se zaklepání a já se rychle uklidnila a všechny pokusy zjistit kdo jsem, jsem odložila na neurčito, ale ten sen jsem nezapomněla…
"Spíš?" ozval se hlas, který momentálně slyším nejraději.
„Ne.“ „JO!“ „Teda ne.“ Byla jsem ze všeho zmatená. Na jednu stranu jsem chtěla být sama a přemýšlet, ale na druhou stranu, potřebovala jsem to někomu říct. Ale rozhodně nevím, jestli se chci svěřovat zrovna Ashovi, který se na mě momentálně dobýval. Jenže je momentálně můj nejbližší člověk a to ho ještě neznám.
„Můžu?“ ozvalo se a já si jen překontrolovala co mám na sobě. Triko s nějakým orázkem filmu. Koupila jsem si to jako pyžamo. K tomu jsem měla volný krajkový kraťasy, který byli hodně levný a navíc pohodlný.
„Asi jo“ zamumlala jsem. Ozvalo se pár nešikovnejch ran a pak se mu povedlo otevřít dveře, pak mi došlo proč. Držel v ruce tác na kterým bylo něco jako lívance.
„To je pro mě?“ vyvalila jsem oči.
Kopl do dveří které se následně zavřely a on se jen nevinně usmál.
Posunula jsem se, abych mu udělala místo, sedl si a tác pomalu položil ke mně.
„Čím jsem si to zasloužila?“ ušklíbla jsem se a začala zkoumat obsah tácu. Jo tím zkoumat myslím ochutnávat, a tím ochutnávat myslím cpát si všechno najednou do pusy, protože to bylo jednoduše výborný.
„Zasloužila jsi si to tím že jsi tak krásná“ zadíval se na mě, ale se mnou to totálně nic nedělalo.
„Jen proto, že mi přineseš tyhle lívance a zasypeš mě romantickejma kecama se stebou nevyspím“ mrkla jsem na něj a do pusy jsem si dala pár jahod z borůvkama, který by měli bejt nejspíš jen jako dekorace.
Jen se zasmál a nic neříkal. Naklonil se ke mně.
„Vyspíš se se mnou protože nikdo tě neudělá líp než já babe“ zašeptal. Nevím proč, mě tohle už v klidu rozhodně nenechávalo. Zkousla jsem si ret tak silně, že se objevila červená kapka na místě, kde před chvílí byli moje zuby.
Zvedl se z postele a odešel. Ale v postední chvíli se ještě otočil.
„Jo a ty lívance jsou od Mikeyho, není to tak že by tě neměl rád, jen nemá rád tuhle situaci“ mrkl a zmizel. Chvíli jsem koukala do zavŘenejch dveří, jako bych čekala že pod silou mýho pohledu se uprostřed udělá díra a... netuším co by se mělo dít dál. Když jsem si uvědomila, že koukám do jednoho místa moc dlouho plácla jsem sebou na postel.Na zbytek lívanců mě nějak přešla chuť. Napila jsem se ještě kafe, co stálo v rohu tácu a pak tác odložila. Vydala jsem se směrem do koupelny. Koukla jsem se na svůj odraz v zrcadle a napadla mě ta samá myšlenka jako pokaždé. Pochvíli jsem se ale znovu vrátila do přítomnosti a setřela si krev ze rtu, pak si opláchla pusu a pak i celej obličej.
Vytáhla jsem z pytlíka odličovací tampónek a dala na něj trochu čistícího krému. Vyčistila jsem si obličej a to samé jsem udělala i s čistící vodou. Koukla jsem na svoje vlasy a až teď jsem si všimla na slepené pramínky.Nejdřív jsem je chtěla jen rozlepit a učesta, ale bylo to trochu nechutný. Rychle jsem se svlíkla a vlezla si pod sprchu. Pustila jsem si teplou vodu, ale po chvíli jsem kohoutkem otočila na opačnou stranu.
Ledové kapky probouzeli moje tělo…
(Flashback)
„No tak Anette“ ozval se hlas, ale já nemohla rozeznat tvář.
„Musíme jí dát do pořádku než se vrátí naši“ ozval se hlas mojí sestry, ale nikde jsem nemohla rozeznat její tvář. Moje tělo obklopila nepříjemně bodavá studená voda.
Všechno bylo ostřejší, ale moje nohy stále odmítali poslouchat. Pohledem jsem vyhledala moji sestru..
„Moje sestra“ vydechla jsem a snažila se vstřebat to co jsem právě viděla. Vzpomínala jsem si na to, moje první opravdová kocovina. Vzpomínala jsem si na ten moment pod sprchou, ale nevzpomínala jsem si na tváře, na jména, na nic co by mi mohlo pomoci. Pamatovala jsem si jenom pocity...
Zastavila jsem proud vody a zabalila se do ručníku. Ani jsem si neumyla vlasy šampónem ale bylo mi to jedno. Jen v ručníku jsem vyrazila do svýho pokoje vytáhla ještě jednu věc co jsem si koupila..
Otevřela jsem zápisník. Přišlo mi blbý si psát zápisky, jako by jsem byla důležitá historická postava, nebo jednoduše někdo na kom záleží. Bylo to moje místo, kam můžu napsat všechno a nikdo ho nesmí najít .
Milý deníčku, …
Ani neíte, jak moc si ten příběh užívám :DDD
Prosím VOTE!! a COMM, vážně mi to pomáhá když mi napíšete názor! :D Ať dobrej nebo kritiku! :)
