Catrina Salvatore-The Vampire Diaries

20.

Takový hlad jsem snad ještě nikdy neměla.
Ten parchant mě tady chce snad mučit hlady, ale jestli si myslí že mě takhle k něčemu donutí, tak to je na obrovským omylu.
Jsem tu necelý týden a za tu dobu mě můj vztek opustil, ale cítím že zase vrací a to hodně velký.
To právě potvrzuje postel, kterou právě celou roztřískala.

,,Co je tu za randál?" Ptá se blondýna, která už mě štve dobrý dva dny.

,, Tobě a odpovědět??" Zeptala jsem s pobavením v hlase.

,,Je mi jedno jaké plány s tebou má můj milý bratříček.Nenechám si tady nadávat od nějakého malého Salvatorovic dítěte." Řekla a následně vylomila mříž a poté se na mě samozřejmě vrhla.

Tento boj už jsem měla jasně prohraný, ale nějak už se konečně zabavit musím i když mi právě láme skoro všechny kosti v mém těle.
I to mě nebrání od toho abych se smála jak nějaký blázen.

,,Au, to bolí, " stěžuji si ,,takhle by se přece s dětmi zacházet nemělo." Dodala jsem sarkasticky.

,, Spíše jsem tě typovala na Stefana, ale podoba padá jasně na Damona." Řekla a poté se na mě znovu vrhla.

Ze všech svých sil jsem ji odhodila stranou a co nejrychleji jsem zdrhla.
Teda pokusila, protože její nejmladší bratříček mě zastavil v obýváku a odhodil mě takovou silou o zeď, že kdybych byla člověk, tak už je dávno po mě.

,,Myslela jsi že zdrhneš??" Zeptal se mě sarkasticky, ale zlost v jeho hlase byla taky poznat.

,,No.....dost jsem v tom doufala," na svou sarkastickou otázku dostal sarkastickou odpověď.

,, Takový šprýmař," usmál se na mě a zkazil mou snahu se postavit na nohy když mě hodil přes celou místnost a že byla velká.

,,Takhle se chováte k hostům??Tak to se nedivím že nemáte žádné přátele," jo, přímo jsem si škemrala o smrt.

,, Víš drahoušku, docela mi tě je líto," zamyslel se když se ke mě pomalu blížil.

,, Opravdu?"

,,Jo, mám totiž špatnou náladu." Řekl a mířil si to rovnou ke mě, ale to už se mu před cestu postavil Klaus.

To je poprvé co ho tak trochu ráda vidím.

,,Kole, co to tu provádíš?" Zeptal se ho klidně.

,, Chtěla ti utéct a tak jsem ji v tom zabránil, mimochodem za to bys mi mohl ještě poděkovat a už jsem ti řekl jak je drzá?" Zeptal se ho a zamračil se na mě.

,, Tohle mi říkat nikdo nemusí, ale každopádně jí potřebuji živou k tomu rituálu." A s těmi slovy odešel a Kol mě za loket a vytáhl mě na nohy a tentokrát mě nehodil do té špinavé místnosti ve sklepě, ale do nějakého menšího pokoje a beze slov odešel.
Samozřejmě zamkl dveře.

Co to mlel o rituálu.
To mě chce ten parchant obětovat nebo co?

,,Catrino?Co tady děláš?"

,,Eleno?Pane bože, Eleno," hned jsem se za ní rozběhla.

,,Co tady děláš?" Zopakovala ještě jednou otázku, na kterou jsem ji neodpověděla.

,,Taky bych chtěla znát odpověd, ale možná tuším co se mnou chce udělat,"

,,Co?"

,,Chce mě taky použít v tom pitomém rituálu."

****************

Úplněk je už zítra a já musím nějak vymyslet jak se odsuď dostaneme.
Mám už šílený hlad a jsem překvapená že se dokážu tak ovládat v blízkosti Eleny, ale nevím jak dlouho to ještě vydržím.

,, Oběd!" A s těmi to slovy vešla ta bloncka do pokoje.
Nesla tác a na něm měla talíř s hranolkami a dva pytlíky s krví.
Ten následně položila na stůl a odešla.

Hned jsem se k tácku vrhla a už jsem cítila tu železnou chuť v puse.
Za to Elena si nevzala ani jednu blbou hranolku.

,, Eleno, něco by jsi měla sníst." Řekla jsem mu jako nějaká starostlivá matka.

,,Jo jasně, "

,, Promiň, ale kdyby to nebylo tak akutní tak jsi to taky od nich nevezmu.Bohužel je, protože nevím jak dlouho bych to vydržela v tvé blízkosti."

,, Chápu, ale radši bych se nechala zabít od tebe než od toho parchanata!!!!!" Poslední slova zakřičela.

,, Křičet nemusíš, protože by tě slyšel i kdyby si to zašeptala."