Catrina Salvatore-The Vampire Diaries

21.

Za chvíli jsi pro nás přijde a ještě jsme nic pořádného nevymysleli.
Nemůžu přece dovolit aby se to tomu parchantovi podařilo.
Elena tvrdě spala.
Její odhodlání nejít spát zřejmě nevyšlo.
Já byla vlastně taky docela unavená, ale rozhodně nemůžu jít spát.
Místo toho jsem si dala zbytek jídla co tu Elena nechala.
To taky mimochodem nevydržela a po hodině hladovění se pustila do jídla.
Abych byla upřímná, tak se bojím.
Bojím se o Elenu , bojím se jak to všechno dopadne, bojím s že Klaus kletbu zlomí a bude neporazitelný jak si myslí a bojím se že opravdu umřu.
Jsem na světě docela dlouho, ale umřít nechci, protože se tady cítím zase jako doma, po tolika letech.
A on?On mi to chce vzít? To teda nemůžu dovolit, protože tohle je můj život a ne jeho.
To stejný i Elena, není jí ani osmnáct let a už je objetí nějakýho posranýho rituálu.

,,Ahoj," tak už je Elena vzhůru.

,,Ahoj," pozdravila jsem ji nazpět a přesunula jsem se k ní.

,, Vypadáš... hrozně," řekla trochu zamýšleně.

,, Děkuji," zasmála jsem se.

,,Chci říct, jsi v pořádku?"

,, Chtěla bych říct jo, jsem v pořádku, ale pravda je taková, že nejsem. Chci brečet, ale zároveň nechci ukázat že jsem slabá. Taky se bojím, ale nechci to dávat najevo, protože nechci ukázat jaký jsem ve skutečnosti zbabělec." Řekla jsem a na konci věty se mi hlas zlomil.
Elena si na zem vedle mě a objala mě kolem ramen.

,,Catrino, to že se ti chce brečet z tebe nedělá žádného slabého, nebo zbabělého člověka. Jsi silná a odvážná.
Taky ti chci říct, že to vzdát nesmíme, protože v žádném případě neumřeme.  Rozumíš?"

,,Tak když to říkáš," pousmála jsem se.

,, Říkám, ale teď pro mě něco uděláš," řekla rozhodně.

,,Co?" Nechápala jsem.

,, Musíš se napít mé krve," odpověděla mi.

,,To neudělám," odmítla jsem okamžitě.

,,Ale ano, uděláš a hned teď. Věř mi , prosím. Musíš být silná a oni už ti žádnou krev nedají."

,,Eleno..."

,,Ne, žádný Eleno prostě to udělej." Přerušila mě a k mým ústům dala své zápěstí.

,,Jestli se to dozví Damon, tak mě.."

,,Ten to ví," řekla a tím už mě po druhý přerušila.

,,Co?"

,,Neptej se už a dělej," trvala na tom.

Poslechla jsem ji a učinila.
Zakousla jsem se do jejího zápěstí a kovová chuť krve se mi rozlila do úst.
Ten zdroj horké tekutiny mi do žil rozléval energii a větší než bych čekala.
Byl to příjemný pocit, ale přestala jsem jakmile jsem si vzpomněla kdo je zdroj krve.

Otřela jsem si ústa a podívala jsem se na Elenu abych se ujistila že jí nic není.
Ta se na mě jen usmála.
Ještě chvíli jsme tam jen tiše seděli, ale ne na dlouho, protože nás Klaus potěšil svou návštěvou po boku své otravné blonďaté sestřičky.
S Elenou jsme si vyměnili pohled.
Byl čas.

Omlouvám se že jste čekali, tak dlouho.
Dnes kratší kapitola.
Nechci vám slibovat, že už to bude lepší a kapitola vyjde brzy, protože sama nevím kdy budu mít zase na psaní čas.
Snad tady ještě nějaký ten čtenář příběhu zbyl 😃
Jak jsi užíváte polední víkend prázdnin? A vůbec, těšíte se do školy?
Já upřímně moc ne 😭
Hezké čtení a příjemný zbytek prázdnin 😍😍💞😃