Catrina Salvatore-The Vampire Diaries

33.

Skoro celý mrazák.  Skoro celý mrazák naplněný zásoby krve. Přesně takový hlad jsem měla.  Ještě chvíli a bude ze mě rozparovač.  Doma nikdo nebyl, a tak jsem si sedla na gauč a čekala.  Čekala jsem několik hodin a furt nic.

,,Co to má znamenat sakra!" Křknu naštvaně, protože čekání mně přestává bavit. 

V tu ránu se dveře otevřou a na mě kouká Damon. Je celý pokrytý krví a v očích má neutrální výraz. Tedy do té doby než spatří mě. Vrhne se na mě a div mě nerozdrtí.

,,Chceš mi tu hlavu utrhnout?" Podaří se mi říct.

,,Esther řekla, že tě zabila. Tebe i Bennettovou." Poví a konečně mě pustí z jeho sevření.

,,Ne. Poslala nás do nějakého světa, kde nikdo nebyl. Pořád dokola se tam opakoval jeden a ten samí den." Vysvětlím mu zkráceně.

,,Jak se vám podařilo se z toho světa dostat?" 

,,To...to necháme na později. Proč si od krve a kde je Stefan?" Prohlídnu si ho. V jeho očích spatřím bezmoc. Je zvláštní kolik toho člověk může z jednoho jediného pohledu poznat. Jenže u Damona to není zvykem, takže se muselo stát něco hrozného.

,,Damone mluv." Přikážu mu.

,, Esther řekla Klausovi jak stvořit hybrida. Elenina krev je hlavní přísadou." Ušklíbne se. Jen Damon dokáže v situacích, ve kterých se nevtipkuje vtipkovat. Jen se zamračím a on znovu pokračuje.

,,Nezabil jí,  ale ztratila spoustu krve. Naštěstí jsem to stihl a dal jsem jí svojí krev. Jenže Esther ovládá všechny hybridy a ty na nás zautočili." 

,,Kde? Oni byli tady?"

,,Ne. Se Stefanem jsme tě šli hledat. Šli jsme rovnou za ní, ale už byla připravená. Vrhli se na nás a pokousali nás. Stefana furt mají. "

,,Nechal jsi ho tam!" Z očí mi musí šlehat blesky.

,,Musel jsem. Chtějí Elenu a pokud jím ji do 48 hodin nepředám, tak Stefena zabijí." Vysvětlí mi celou situaci.

,, Já to nechápu. Jak dlouho jsme tu nebyly?" Zeptám se.

,,Týden?" Odpoví otázkou. Mně to přišlo, jakoby jsme tam byly den a on to byl týden. Promnu si spánky. Ne že by mě bolely, ale je to spíše takový zvyk.

,,Co budeme dělat?" Podívám se na něj a doufám, že už má nějaký plán. Že tam jen vtrhneme a Stefana zachráníme, ale podle výrazu Damona mi je jasné, že bych měla chtít radši, aby žádný plán neměl.

,,Plán už, tak trochu běží." Přimouří oči.

,, Tak trochu? " Tázavě se na něj podívám.

,, Byla to jediná možnost. Museli jsme, tak trochu zkazit hlavní přísadu." Ty je jeho sarkastický řeči, když jde do tuhého, tak nesnáším.

,, Můžeš mluvit, tak aby to odpovídalo situaci. Nebaví mně poslouchat ty tvé vtipy, když jde o vážnou věc."

,, Bez lidské krve nemůže měnit další hybridy." Dívá se na mě a nejspíš čeká na moji reakci. Abych pravdu řekla, tak nějak nevím, jak reagovat.

,,Ne," vydechnu jen a podívám se na něj s výrazem, který ho prosí, aby to byl vtip. Zrovna teď, bych ho klidně uvítala.

,, Rozhodla se sama," řekne, než ho začnu z něčeho obviňovat.

,, Ale proč? Na něco by jsme přišly. Vždycky na něco příjdeme," zoufale prohodím rukama.

,, Jo? Stefan má na sobě několik vlkodlačích kousnutí, takže se omlouvám, že jsme si nedaly na čas," řekne trošku naštvaně.

Nevím, jak to vstřebat. Myšlenka, že je Elena upír je taková divná. Neumím si představit, jaké to pro ní musí být. Vždycky snila o tom, jak si založí rodinu a jak zestárne a teď? O všechno přišla. Modlím se, aby nepřišla i o svou lidskost, protože ta jí dělá takovou jaká je. Bez ní to bude druhá Katherine. Na Damonovi cítím únavu, což k jeho stavu odpovídá. Vždyť je taky pokousaný a já tu něj ječím, proto ho chytím za ruku. Vlkodlačí kousnutí je přece jen magická záležitost, takže by mělo jít vysát taky. Lehké šimrání na dlaních a příjemné teplo, jen dokazuje, že to funguje. I na Damonovi to jde znát, protože už není, tak bledý a hlavně z něj necítím něco, co mi připomínalo smrt.

,,Jak?" Nedokáže doříct svou otázku, ale já přesně vím na co se chce zeptat.

,,Vlkodlačí kousnutí je magie a jelikož jsem přímo vysavač na magii," pokrčím rameny a dál nepokračuju, protože je zřejmě jasné co tím chci říct.

,,Tak a teď jdeme pro ostatní," řekne Damon a má pravdu. Není na co čekat. Stefan je čím dál více slabý a čím dál více na pokraji života.

,,A jdeme si pro našeho bratra." Dokončím.

Po hodně dlouhé době menší kapitola. Opravdu se všem čtenářům moc omlouvám, ale když není vaše psychika v pohodě, tak se bohužel nedá nic psát. Není žádná fantazie. Doufám, že mi psaní už vydrží a konečně dopíšu tento příběh a další, které mám rozepsané. Přece jenom, už toho moc nezbývá a bude konec. Hezké čtení a poklidné prázdniny.