Nezkrotná láska

* 1. *

V den kdy se začal zaznamenávat můj příběh jsem chodila na střední školu.
Byla jsem v posledním ročníku a doufala, že co nejrychleji opustím tento ústav, který si říkal škola.

Byla jsem jiná než ostatní dívky. Oblékala jsem si to, co se mi líbilo a bylo mi jedno, že to zrovna nefrčí. Chovala jsem se vyspěleji než půlka holek ve škole. I kvůli tomu jsem nebyla oblíbená a ani jsem o to nestála. Byla jsem svá a to bylo pro mě to nejdůležitější.

Bydlela jsem Nashvillu se svojí mámou. Bez táty. Ten se na mě a mámu vykašlal. Rozvedli se a táta se přestěhoval do Londýna. Nikdy nezavolal. Nenapsal. Nic. Nenáviděla jsem ho. Nechal moji mámu samotnou s malým dítětem. To se nedá odpustit.

,,Haló? Jsi tam?" vytrhl mě z mých myšlenek hlas mé nejlepší kamarádky Ráchel.
S Ráchel se známe už od dětství. Moje máma se seznámila s tou její na dovolené, když nám bylo pět. Teď už jsme o dvanáct let starší a snad trochu rozumnější.

,,Promiň jen jsem se zamyslela."

,,Tak se rychle vzpamatuj, protože k nám míří Vanessa," jen co tyto slova dořekla už ta třídní nána stála před námi.

,,Naše třídní chudinky tu sedí sami, kde máte kamarády?" její hlas mnou projel jako cirkulárka dřevem, ,,já zapomněla, vy žádné nemáte," nejen ona, ale i Míla a její poskoci se začali smát.

Podívala jsem se na ni a měla chuť ji něco říct, ale věděla jsem, že se to celé obrátí proti mě. Ona je typ člověka, který má svoji pravdu. Vše co řeknete umí otočit proti vám.

****

Když jsme konečně došli ke mně, dali jsme si lehkou svačinku a hned vyrazili do útulku Mistik, kde máme brigádu.

Přiznávám, že jsem vždycky měla ráda psy, u kterých taky trávím nejvíce času, a když jsou neklidní, tak jim zpívám.

Ten den mě slyšel zpívat i zaměstnanec útulku Martin. Byl to velký trapas, protože jsem si ho všimla, ale zkusila jsem dělat, že ho nevidím. Nešlo to, začala jsem zpívat falešně, a jak! Tak jsem se radši sebrala a šla nenápadně na WC.

Tato práce není nijak těžká, ale zároveň musíte být obeznámeni s pravidlu útulku, které se musí dodržovat. Ke každému zvířeti musíme přistupovat jinak. Kazdé si prošlo něčím jiným. Jsou zranitelná a nemusí vám hned věřit. Nemohou za sebe mluvit.

****

Když jsem dorazila domů, náš dům byl prázdný. Jako vždy, řekla jsem si nahlas, vzala ovocnou misku z lednice a namířila si to rovnou do svého pokoje.

Vyšla jsem těch několik schodů, které mě zavedli až ke dveřím od pokoje. Rovnou jsé vešla a uviděla jsem na stole tři dopisy. Nemusela jsem se do nich koukat a věděla co v nich je. Můj strýc se snaží, abych šla ve šlépějích své mámy. Chce, abych zpívala jako kdysi ona, ale nikdo mě neposlouchá, že to prostě nedokážu. Nejsem jako ona.

---

Ráno jsem vstala do prázdného domu. Opět, řekla jsem, vzala si batoh a namířila si to zase do toho ústavu.

Dnes byl opravdu povedený den. Nejdřív si zapomenu vzít svačinu. Pak několikrát narazím na tu nánu. V hodinách mi myšlenky létali všude možně. Byla jsem opravdu myšlenkami úplně jinde. Nevnímala jsem nic kolem sebe, ale procitla jsem když sem se ocitla na zemi. Snažila jsem se rychle vzpamatovala a všimla si, že jsem vrazila do nejhezčího kluka na škole jménem Peter. A co by to byl za trapas kdyby u toho nebyla Vanessa, která si to hned musela vyfotit a následně s elegancí utekla.

,,Z toho si nic nedělej. Budeme mít aspoň hezkou fotku," usmál se na mě a pomohl mi vstát. Nevěřila jsem vlastním očím a uším. Byla jsem jak v jiné dimenzi. Peter nikdy na mě nepromluvil, i když jsme spolu ve třídě. Ano. I já byla do něj zamilovaná, ale kdo by taky nebyl. Měl krásně oříškové oči a když se na vás podíval topolu jste se v nich. Ale dost, pomyslela jsem si, zatřásla jsem hlavou a rychle se vzpamatovala, protože jsem měla sraz s Ráchel.
Přiznám se, že mi to nedalo a musela jsem se jí všechno říct. I jí se líbil Peter, ale obě jsme věděli, že on je jiná liga.

****

,,Ahoj Emmičko, volal ti táta a poslal letenku, aby si s ním strávila tyto prázdniny," oznámila mi máma.

,,Cože? A o co se jako snaží?" nechápala jsem o co jde. Několik let o něm nevím a nejednou se začne cpát do mojí rodiny? Ať si zůstane kde je, ,,nikam nepoletím. Mám plány s Ráchel. Už jsem ti to říkala."

,,Já na to úplně zapomněla drahoušku. Budeš to muset odvolat. Řekla jsem totiž tvému otci, že přijedeš."

,,Jak. Jak můžeš rozhodovat za mě? Proč mě najednou cpeš k tomu chlapovi?"

,,Takhle semnou nemluv. Je to pořád tvůj otec. Takže pojedeš," jen co to máma dořekla, vyběhla jsem schody a namířila si to do svého pokoje. Zachumlala jsem se pod peřinu. Nechápu to. Nikdy jsme o něm nemluvili a najednou mě k němu cpe?

___________________________________

☘️ A je to venku. Moje úplně první prvotina, kterou jsem napsala mimo WP, když mi bylo šestnáct let. Je to z prostředí náctiletých, tak doufám, že si i tento příběh najde své čtenáře.
☘️ Příběh mladé dívky Emmy, která žila bezstarostný život ze svoji matkou. Jediné co řešila byla škola a první láska, ale co se stane, když ji do života vstoupí muž, kterého neviděla řádku let, a kterého ze srdce nenávidí?