Nezkrotná láska

* 42. *

Je to už několik měsíců, co bydlíme v novém domě. Nebo spíš ve dvou nových domech. Táta s mámou nám chtěli dát prostor a tak u domu je menší budova, ve které bydlíme zase my, ale stejně jsme všichni jak tomu říká táta v hlavní budově.

Jednoho krásného zimního dne jsem seděla u okna a pročítala svoji oblíbenou knihu. Zamyslela jsem se nad vlastním životem a upřela svůj pohled na padající sníh. Začínaly vánoční svátky a čas plný nadějí a lásky. Dům byl provoněný cukrovým a v rádiích hrály samé koledy.

Uvědomovala jsem si, že tento čas, by mohl zasáhnout Dee s Alexem. První vánoce a budou je slavit bez své mámy. Bylo mi jich líto, že jediní a k tomu nepřímí rodinný kruh, jsme my. Srdce se mi rozbušilo a hrudník se mi sevřel úzkostí. Nedovedu si představit, že bych neměla v tomto čase u sebe svou mámu či tátu. Chci, aby to pro ně byly příjemné a nezapomenutelné svátky.

Ten čas tak rychle utekl  a Dee slaví zítra narozeniny. Nechápu, co Alexe napadlo vydat se s kapelou na vánoční turné a jedině v co doufám, že se stihne vrátit na její narozeniny. Tohle by mu Dee nikdy neodpustila. Už teď je z toho smutná.

***

Už ani nevím, kolik uběhlo času, co jsem jen tak seděla u okna a pozorovala padající sníh. Tohle období jsem neměla moc ráda. Zimu sama o sobě moc nemám v lásce a vždy se těším na jaro a následně léto.

„Emm, Emm," vletěla mi Rachel do pokoje, ,,poběž rychle," chytla mě za ruku.

„Co se děje?" vyběhli jsme z pokoje a běželi k našim.

„Tvůj táta se vyjádřil," řekla mi zadychana Rachel.

„Vyjádřil? Cože on se vyjádřil, konečně, bylo načase," vběhli jsem do domu a já viděla mámu v tátově objetí.

„Tati, mami."

„Emm," podívali se oba na mě, ,,právě jsme upřesnili datum. Budeme se brát příští rok na jaře."

„To je tak úžasné, konečně se vezmete a budu moct jít za družičku," vyjekla Rachel a všichni v místnost se začali smát.

Chtěla jsem to s mámou a tátou oslavit, ale máma tohle zamítla. Byla pro ni důležitá oslava narozenin Dee, a tak chtěla využít, že půjde ven a začala obvolavat vše, co se dalo.

S Ráchel jsme vytáhly výzdobu, kterou jsme začaly věšet na zahradě. Ano. Zahrada. Dee si toho určitě nevšimne...

Všichni jsme Makalu jak jen se dalo, abychom vše stihli do příchodu Dee, ale štěstěna stala při nás. Máma informovala všechny, že se naše Dee rozhodla spát u kamarádky, což bylo plus pro nás. Nemuseli jsme se bát, že zahradní výzdobu objeví.

,,Ozval se ti Alex?" přišla za mnou máma na zahradu s hrnikem horké čokolády.

,,Celé turné se neozval," podívala jsem se na hrneček, který jsem před pár lety dostala od Ráchel.

,,Zkoušela jsi mu volat?"

,,Několikrát, ale nikdy to nevzal a ani nezavolal zpět," měla jsem strach, že se něco děje. Nechápala jsem, proč když má ode mě zmeškaný hovor, tak nezavolá nazpět.
V hlavě se mi honili různé myšlenky, nejčastější byla ta, že ho oslnila nějaká dívka a stalo se něco mezi nimi a on neví, jak mi to říct.

,,Určitě toho má moc. Přeci jen je tam jiné časové pásmo," snažila se mě uklidnit máma.

,,Já nevím mami. Co když je v tom jiná holka?" nechtěla jsem před mámou tajit to, co mě trápí.