Nezkrotná láska

* 38. *

Dorazil jsem domů a těšil se na Emm. Celý den nevidět její úžasný úsměv, mě přivádělo k šílenství.
Já se zamiloval až po uši, pomyslel jsem si a musel se nad tím vším pousmát. Nikdy jsem nevěřil, že najdu dívku, která mi ukradne srdce. Dívky, se kterými jsem předtím chodil byly povrchní a namyšlené. Popravdě ani nevím, proč jsem s nimi byl. V minulosti jsem musel být pořádný debil.

Zaparkoval jsem u domu, kde opět bydlím a hned si to namířil ke vchodovým dveřím.
Rychle jsem chytnul za kliku a vešel dovnitř. Domem se nesl pláč, a tak jsem si to rychle namířil tam, odkud vychází.

Vešel jsem do obývacího pokoje, kde seděli všichni.
Teta Sára měla obličej v dlaních a plakala. Strejda Don ji utěšoval a ostatní se tvářili, jako by někdo umřel.

,,Co se stalo?" zeptal jsem se a všechny oči z místnosti se na mě podívaly. Rozhlídl jsem se, ale Emm jsem nikde neviděl, ,,kde je Emm?" jen co jsem to dořekl, Sára propukla ještě větší pláč. Při pohledu na ni, jsem začal cítit zvláštní pocit.

,,Emma odešla," řekl její otec.

,,Jak odešla?" nechápavě jsem se na něj podíval. Neřekl ani půl slova, jen mi podal mobil. Vzal jsem si ho a uviděl otevřenou zprávu.

15:06 Je toho na mě moc. Potřebuji klid. Bude lepší když na nějakou dobu odejdu a budu přemýšlet. Čau Emma.

Přečetl jsem si jednou, dvakrát, třikrát.
Zvedl jsem pohled a podíval se na ostatní.

,,Tohle nepsala Emm," řekl jsem a byl si tím jistý.

,,Alexi je to poslané z jejího číslo," promluvila Ráchel.

,,Vy to v té zprávě nevidíte?"

,,O čem to mluvíš Alexi?" promluvila teta a utřela si slzy.

,,Emm nikdy nepíše čau. Tohle nepsala ona."

,,Alexi,"chystala se říct něco teta.

,,Ne, on má pravdu," přerušila ji Rachel, ,,tohle slovo nikdy nepsala."

,,Zavolám policii," vyjekla teta, ale Don ji zastavil.

,,Sáro, počkej."

,,Na co? Na to, až se jí něco stane?"

,,Co jim řekneš. Že tvoje plnoletá dcera poslala zprávu a odešla z domu?" povzdech si, ,,vysmějí se ti a stejně se musí počkat aspoň den, než mohou neco začít dělat. Počkáme do večera a pak začneme něco dělat."

,,Done, já nevím jestli to vydržím," řekla uplakaná Sára.

,,Zvládneš. Vím, že to zvládneš," utěšoval ji Don. Strýc měl.sice pravdu. Policie teď nebude dělat vůbec nic, ale já nehodlám jen tak sedět a nic nedělat. Sebral jsem se proto si svého pokoje, kde jsem cítil vůní Emm. Pořádně jsem se nadechl, vzal do ruky mobil a napsal Benovi. Mému hodně dobrému kamarádovi ajťákovi.
Ve zprávě jsem uvedl, co se stalo, a že potřebuji najít polohu jednoho telefonu. Telefonu Emm.
Na odpověď jsem dlouho nemusel čekat. Věděl jsem, tento pro mě udělá rád.

Procitla jsem s ukrutnou bolestí hlavy, rozhlédla jsem se, ale moc jsem toho neviděla. Vše jsem měla rozmazané.

,,Už jsi konečně vzhůru," ozval se hlas a já namířila hlavu jeho směrem.

,,Davide? Kde to jsem?" chytla jsem se za třeštící hlavu.

,,Jsi v mém autě, kopretinko. Jedeme na výlet."

,,Cože?" vyjekla jsem a hlava mě rozborka ještě vic, ,,co to děláš? Ty snad nejsi normální."

,,Jsem naprosto v pořádku. Ty jen musíš pochopit, že jsme si souzeni. Ty a já musíme být spolu."

,,Jsi úplně mimo. Podváděl jsi mě a myslíš, že ti skočím kolem krku?" křičela jsem po něm a bylo mi jedno že mě bolí hlava.

,,Ona byla jen chvilkové poblouznění. Nic víc."

,,Ty nejsi v pořádku. Okamžitě mi zastav," ječela jsem na něj, ale on se jen smál, ,,sakra zastav."

,,Drž hubu."

Nevěděla jsem co dělat. Z Davida šel strach, ale jediné co jsem věděla bylo to, že pokud něco rychle nevymyslim, bude pozdě.

Rozhlížela jsem se kolem sebe. Snažila jsem se přijít na to, jak se odsud dostat. Jak ho přesvědčíte, že to nemá cenu, ale nic mě nenapadlo.

,,Konečně jen ty a já. Bylo na čase," promluvil na mě, ale já ho ignoroval, ,,ten idiot, který se ti už určitě dostal do kalhotek nemá šanci. Vím, že miluješ jen mě,"

,,Alexe si neber do huby," nevydržela jsem a musel po těm zařvat, ,,je stokrát lepší chlap bez ty."

,,Ty si koledujes o výprask," podíval se na mě šibalský.

,,Jsi odporný prase."

Rychle Emmo, přemýšlej, řekla jsem si v duchu a snažila se něco vymyslet.

Nic mě nenapadlo. Cítila jsem beznaděj. Ale, pomyslela jsem si.
Vím, že mě tak lehko nenechá odejít. Je úplně mimo a jediná cesta uniku... Musím to udělat. Musím.

Nadechla jsem se a prudce chytla volant. Trhla jsem s ním tak silno, že jsme vyjeli do protisměru.

,,Pusť," křikl a dál jsme se rvali o volant, ,,sakra pusť ten volat," držela jsem ho pevně, jak jen to šlo, ale měl sílu.

Sebrala jsem poslední svoji energii, která ve mě ještě kolovala a plnou silou škubla volantem, ,,ty děvko. Co to děláš," byla poslední věta co jsem uslyšela.

___________________

☘️ Dnešní krátká kapitola.
☘️ Alex se vrací domů a zjišťuje, že Emm odešla z domu, ale Alexovi se nezdá zpráva, kterou poslala.
☘️ Emma se probrala v Davidově autě s bolesti hlavy.
☘️Má to ten kluk v hlavě v pořádku?