Nezkrotná láska

* 16. *

Nemám ráda ranní vstávání do školy. Poslední dobou špatně spím, vstávám s divným pocitem, kterého se nemůžu zbavit.

Konečně jsem vylezla ze svého pokoje a namířila si to rovnou do kuchyně.

„Ahoj Ráchel," pozdravila jsem svoji nejlepší kamarádku, která už se ládovala snídani. Je totiž úterý a každé úterý toto stvoření snídá u nás.

„Dobré Emmy. Dnes jsem nemohla vůbec dospat. Jsem nervózní ze zkoušek."

,,Tak proto se tak láduješ,"uchechtla jsem se a přisedla si k ní.

„No co, nervy jsou nervy."

***

Seděla jsem v jídelně u stolu a četla si knihu, kterou dočetla Dee. Chtěla jsem  ji trochu poznat.

„Milí žáci..." ozvalo se v rozhlase. „Je mi líto, ale zároveň i ctí vám oznámit, že profesorka Hudson letos u nás končí. Paní profesorka se v brzké době stane maminkou..."  oznámila ředitelka a na mé tváři se vykouzlil úsměv. Tato profesorka už mě učí čtyři roky a celou dobu se s manželem snažili o miminko. Čtyři roky. Už mi ji bylo líto. Šlo na ni vidět jak moc se snaží o to snaží.

,,Emmy."

,,Copak Rachel. Tvaříš se ustaraně," přiběhla ke mně.

,,Volala mi tvá máma. Nemůže se ti dovolat," podívala jsem se na mobil a opravdu jsem měla pár zmeškaných hovorů od mámo.

,,Vůbec jsem si toho nevšimla."

,,To nevadí. Mám ti vzkázat, že máš přijít ze školy rovnou domů.

„Co? Proč?" vyjekla jsem.

,,To mi tvá neřekla."
Zajímalo by mě, co má máma v plánu.
Celou dobu mi to vrtalo hlavou, co se asi děje, že mám hned dorazit domů.

Jak mi Rachel vyřídila, tak jsem poslechla a po škole jsem si to namířila rovnou domů, ale nešla jsem sama. Radši jsem si sebou vzala Ráchel, kdybych něco provedla.

Otevřela jsem dveře a v domě bylo ticho.

,,Jsou vůbec doma?" podívala jsem se na Rachel, která mi naznačila, že nemá ani tušení.

Zezula jsem si boty a spolu jsme vešli do obýváku.

„Ahoj kopretinko," ozval se Davidův hlas.

,,T-ty už jsi tady?" vykoktala jsem ze sebe a hned ho objala. 
Už při jeho objetí jsem citila, že se něco děje. Jeho stisk byl jiný. Takový zvláštní.

,,Malé překvapení," pousmál se, ,,bohužel tu můžeme být jen čtrnáct dní."

„Můzete?" vyšlo z Rachel.

,,John přijel semnou, ale zdržel se na hotelu.

Všimla jsem si, jak se Ráchel rozzařil obličej. Vypadala jako by právě měla vybuchnout štěstím.

„Dobrý den," vešla Dee do obýváku.

„Ahoj Dee, pojď, představím tě. Tohle je David. Přijel z Londýna, kde jsme s Ráchel trávili prázdniny."

„Těšíme, já jsem Deeter. Jestli vám to nevadí, půjdu s Molly na vyjížďku. Brácha nemůže tak půjdu já," šlo vidět, že chce co nejrychleji odejít.

„V pořádku Dee, ale nebuď s ní dlouho venku, a kdyby něco tak zavolej."

„Dobře teto."

„Kde je vůbec Alex?" bez přemýšlení vyšlo z mých úst.

„Nevím, měl dnes jenom dvě přednášky," pousmála se máma, ,,půjdu do kuchyne dodělat oběd," jen co máma odešla se ke mně David nahnul a prohlížel si mě.

„Kdo je Alex?" vyšlo po pár minutách z jeho úst.

„Alex je bratr Dee. Pár dnů tu s námi budou bydlet," věnovala jsem mu úsměv, ale bez reakce.

„Co to je za týpka?" začal se vyptávat.

„Normální kluk. Co je s tebou?"

,,Nic. Je. Se zajímám. Měl bych už vyrazit. Potřebuji si zařídit ještě par věcí. Ozvu se a dáme sraz," s těmito slovy odešel. Bez rozloučení, bez polibku.

,,Ráchel, něco se děje. David je jiný. Mám pocit, že je něco v nepořádku," promluvila jsem na ni hned, co on odešel.

„Jak to myslíš? Jako, že je nějak nemocný a nechce ti to říct?"

„Ještě nevím, ale zjistím to."

***

Když u nás David s Johnem byli už třetí den. Rozhodla jsem se zjistit na vlastní pěst, co se děje. Pořad mi to vrtalo hlavou a i jeho chování se změnilo. Skoro mě nepolíbil neobjal. Rozhodla jsem se, že začnu Davida sledovat. Připadala jsem si jako žárlivá manželka, ale musela jsem zjistit co je.

Dlouho mi to nevydrželo, protože jsem nic nezjistila. Všimla jsem si teda, že často telefonuje a píše esemesky, ale nejspíš se věnuje práci.

,,Ahoj Emmo, představ si s čím přišla Laura," vešla Ráchel do mého pokoje, ,,přemýšlela, že bysme mohli paní profesorce Hudson udělat večírek na rozloučenou, když už tu nebude na náš pleš."

„Tak to je první věc, která za něco stojí," uchechtla jsem se a Ráchel se ke mně přidala, ,,na kdy se to chystá?"

„Za dva dny, takže v pátek."

„Už v pátek? To se stihne všechno tak rychle připravit?" koukala jsem udiveně.

„Podle ní ano a skoro všichni přiložíme ruku k dílu."

Blíží se večer a podle zprávy od John, pro nás ti dva zachvilku přijedou. U této příležitosti bych se mohla Davida zeptat, jestli by semnou šel na ten večírek.

________________________________

☘️ Emmu s Ráchel čekají zkoušky, které rozhodnou o jejich budoucnosti.
☘️ David s Johnem přijeli dřív a připravili tak holkám překvapení.
☘️ Je Emma paranoidní nebo se s Davidem něco děje?