Nezkrotná láska

* 24. *

Procházeli jsme mlčky mezi stromy a já nevěděla, zda se mám Alexe zeptat na to, co jsem viděla. Pořád to nemůžu dostat z hlavy a můj mozek si žádá vysvětlení. Dost Emmo, nic ti do toho není, okřikla jsem samu seba.

,,Tak už se zeptej. Jinak mě to ticho zabije," přerušil to ticho mezi námi.

,,To je dobrý. Je to tvoje věc," snažila jsem se znít přesvědčivě.

,,Tomu se mi nechce věřit, ale když to říkáš," pousmál se a věnoval se naši túře. Já s ním srovnala krok, ale můj mozek mě nechtěl nechat být.

,, Dobře," vyhrkla jsem po chvíli ze sebe, ,,zajímá mě to, ale nechci vyzvídat."

,,Myslel jsem si," uchechtl se, ,,co tě zajímá?"

,,Jak? Co se stalo, že máš takovou jizvu?"

,,To je moje minulost, která není moc příjemná," podívala jsem se na něj nechápavě, ,,vím, že ti tato odpověď nestačila. Před dvěma lety jsem dělal blbosti. Naši semnou měli samé starosti. Hodně jsem pil, sem tam si skusil nějakou drogu a jednou jsem se dost opil a sedl za volant. Měl jsem autonehodu, při které jsem se dost zranil. Málem jsem to nepřežil. Kupodivu jsem se z toho dostal a zůstala mi ta jizva, kterou jsi viděla," zastavil se a chytil mě za ruku, ,,Emm to není vše. Jsem v podmínce. V mém rebelském období jsem se dost popral a vyvázl s podmínkou."

,,Jak dlouho jsi v podmínce?"

,,Zbyvaji mi tři měsíce do konce."

,,A to tetování?" zajímalo mě, jestli má nějaký význam.

,,Nejdřív jsem chtěl tetování co zakryje tu jizvu. Proto vzniklo to tetování, které mělo pokračovat, ale časem mě to přešlo. Tak mám jizvu. Zaplatil jsem za svoji chybu," nadechovala jsem se, že něco řeknu, ale jeho ruka mě zastavila, ,,vím, že teď na mě budeš koukat jinak. Dělá to každý."

,,Nemám důvod se na tebe dívat jinak," snažila jsem se ho ujistit, že je pro mě pořád ten Alex, kterého znám.

,,A co ty Emm. Nějaké rebelské období," ušklíbl se ba mě.

,,Já? Ne. Já jsem byla vždy nudná a zaprděná," pousmála jsem se, protože jsem si vzpomněla na čas strávený s Danielem.

,,Emm, ty mi kecáš."

,,Co? Jak?" dívala jsme se na něj nechápavě.

,,Tvůj úsměv tě prozradil. Tak copak jsi provedla."

,,Dobře, ale nesmíš to nikomu říct," podívala jsem se na něj a on s úsměvem na rtech přikývl, ,,jak jsem byla u taty v Londýně, vyspala jsem se s jeho řidičem," zvedla jsem pohled, abych uviděla Alexův výraz, ,,celou tu dobu byl semnou a bral mě takovou jaká jsem. Byl na mě hodnej a nevím jak se to stalo, ale začala jsem k němu něco cítit. Teď si o mě budeš myslet jaká jsem děvka," vložila jsem hlavu do dlaní.

,,Nemám důvod tě nějak soudit Emm. Každý má tajemství," uslyšela jsem jeho kroky. Zvedla jsem pohled a viděla Alexe jít dál, ,,nezaostávej," zavolal na mě a já se rozběhla jeho směrem.

,,Má tato procházka nějaký cíl," přiběhla jsem k němu s těmito slovy.

,,Podívej," ukázal prstem před sebe a já se podívala kam ukazuje.

,,Jak jsme se dostali zpět k chatce?" koukala jsem na něj nechápavě.

,,Šla jsi pořád zamnou a nevnímala kudy jdeme. Tak pojď, udělám něco k snědku," nenamítala jsem a šla rovnou za ním k chatce.
Těsně u dveří jsem mu řekla, že zalezu rovnou do sprchy, a tak jsem i udělala.

***

Dnes byla krásná teplá noc a my jsme opět seděli venku a koukali na hvězdy. Tentokrát to ale bylo jiné. Nesedeli jsme každý někdy jinde, ale u sebe. Já měla hlavu opřenou o jeho hruď a poslouchala jak mu bije srdce.

,,Na co myslíš?" pohladil mě po zádech.

,,Na vše možné, ale nejvíc asi na to, že už se budeme muset vrátit do civilizace. Nejradši bych tady zůstala. Už vidím ty jejich litostné pohledy a to mi moc nepomáhá."

,,Já vím Emm, ale oni to nemyslí zle. Mají jen o tebe starost."

,,Nejspíš máš pravdu," lehce jsem sebou zachrula, ,,musíš mě takto unášet častěji."

,,Mile rád," vtiskl mi pusu do vlasů a já zavřela oči. Vnímala jsem tlukot jeho srdce a zrychlený dech, který mě uklidňoval.

***

,,Vstávej ospalče. No tak vstávej."

,,C-co se děje?" posadila jsem se na postel a uviděla Alexe.

,,Je čas vyrazit, tak vstávej," pořádně jsem si protřela oči a uviděla rozcuchaného Alexe.

,,Ty mě taky naháníš a sám ještě nejsi učesaný," ušklíbla jsem se na něj.

,,Já dnes preferuji style ala vrabčí hnízdo," mrknul na mě a zmizel z mého pokoje. Nechtěně jsem tedy vstala a zaplula do koupelny, kde jsem se, ze sebe snažila udělat člověka, když se vracíme do města.

Jen co jsem byla převlečení a sbalená. Pomohla jsem Alexovi poklidit a pak nebránilo nic, abychom vyrazili zpět domů.

Celá cesta probíhala celkem v klidu. Alex se věnoval řízení a já si zahrála na DJe. Docela jsem se divila, že mě nechal vybírat hudbu a vůbec nenamítal.

,,Už jsme tu," spomaloval až zaparkoval před domem, ,,neboj bude dobře," položil mi ruku na koleno. Podívala jsem se a vůbec nenamítala a jen se usmívala.

,,Nejraději bych se vrátila."

,,Ještě tě tam vezmu, neboj," pohladil mě po noze, ,,pojď, půjdeme dovnitř," poslechla jsem ho a spolu jsme vystoupili a namířili si to rovnou dovnitř.

Otevřeli jsme dveře a v domě bylo naprosté ticho. V hale jsme se na sebe naposledy podívali a každý z nás šel do svého pokoje.
Pomalu jsem chytla za kliku a otevřela dveře. Ještě jsem ani nevešla pořádně dovnitř a už se na mě spustil hurikán v podobě Ráchel a Dee.

,,Konečně jsi tu. Už jsme mysleli, že nepřijedete. Tak co, jaké to bylo? Co Alex? Chodíte spolu? Měli jste spolu něco? No tak tam nestůj a pojď dovnitř," vzala mě Dee za ruku a táhla dovnitř, ,,tak už povídej," nezmohla jsem se na nic jiné než na úsměv od ucha k uchu.

__________________________

☘️ Víkend strávený s Alexem Emm moc pomohl. Přišla na jiné myšlenky a to ji hodně prospělo.
☘️ Alex prozradil své tajemství, které zná jen jeho rodina a dost ho překvapilo, že na něj Emm nezměnila názor.
☘️ Bude návrat domů pro Emm opět spouštěčem deprese?