Nezkrotná láska

* 33. *

Čekala jsem doma na příchod Alexe. Na policejní stanici říkali, že to nějakou dobu potrvá. Chtěla jsem tam zůstat, ale John mě přemluvil, abych šla domů, že Alexe potom přiveze. Chvíli jsem namítala, ale podle Johnova výrazu, jsem neměla navybranou.

Seděla jsem v obýváku a koukala na hodiny, které ukazovaly přesně půlnoc. V domě bylo naprosté ticho, které mě docela znervózňovat. Všichni tady už spali a jedině já čekala. Nemohla jsem jít spát. Musela jsem ho ještě dnes vidět. Obejmout ho a pokud mi to dovolí, tak ho políbit.

Mám strach. Bojím se bolesti. Nechci si už zažít to, co s Davidem, ale city k Alexovi jsou silnější a já se jim nechci bránit.

Alex

Vyšel jsem z policejní stanice a uviděl Johna stát u auta.

,,Jak jsi mě dostal ven?" přišel jsem k němu.

,,Já v tom prsty nemzam. Kdyby mi to neřekla Emma, nevěděl bych, že tě zavřeli."

,,Emm?" díval jsem se na nej překvapeně. Jak ona se to dozvěděla?

,,Ano kámo. Trochu chytla pod krkem Davida a díky tomu jsi venku, ale teď nastup. Mám tě dovést domů," ukázal prstem na auto, ale já dost váhal.

,,Já nevím Johne."

,,Co nevíš?"

,,Neměl bych se doma ukazovat. Přeci jen se ve mě probudil Alex, kterým jsem kdysi byl. Nemůžu teď jít domů a podívat se Emm do očí. To nejde."

,,Kámo, ty jsi zamilovaný až po uši," uchechtl se, ,,myslím si, že je to Emmě úplně jedno. Chce tě mít doma. Ani bych se nedivil, kdyby byla v tuhle dobu ještě vzhůru a čekala na tebe," vydechl jsem a bez námitek nastoupil do auta.

John má nejspíš pravdu. Když jsem Emm řekl, co jsem vyváděl, koukala na mě pořád stejně. Neodsoudila mě za mé chyby. Ona je prostě anděl, díky kterému mám chuť zase fungovat.

Nebýt ji, Dee by se pořád utápěla v depresi. Nebýt ji, nezvládl bych smrt své mami. To ona je světlo v našich životech. Nedovedu si představit, že bych Emm už neviděl, nebo že by se vrátila k tomu bastardovi. To bych nepřežil.

***

,,Tak jsme tu Alexi. Chceš doprovodit až ke dveřím nebo to zvládneš sám," ušklíbl se na mě.

,,Ty jsi vážně debil," musel jsem se začít smát, protože on vždy něco plácne a mě přijde, že nad tím někdy vůbec nepřemýšlí.

,,Já vím, a proto mě máš rád," nevydržel jsem a musel se zase začít smát. On mě vždy dokázal rozesmát, i přesto, že se neznámé dlouho, mi ten kluk přirostli k srdci, ,,tak pojď. Dovedu tě ke dveřím."

,,Opovaž se. Dojdu tam sám," dal jsem oči vsloup a rovnou vystoupil z auta, ,,díky Johne," dodal jsem a zavřel za sebou dveře.

Pořádně jsem se nadechla a namířil si to ke vchodovým dveřím, kde jsem se ještě pořádně nadechl a vešel dovnitř.

Všude bylo ticho a tma. I Emm už určitě spala.
Šel jsem rovnou do kuchyně, protože můj žaludek křičel hlady.

Otevřel jsem lednici a uviděl nějaký koláč. Hned jsem na něj zaútočil.

,,A-alexi?" zavřel jsem dvířka od lednice a uviděl svého anděla, ,,jsi to ty," na její tváři se objevil úsměv a hned na to mi skočila kolem krku.

,,Emm," řekl jsem přidušeně, ,,zlobilko, dusíš mě," odtáhla se ode mě.

,,Promiň, jsem jen šťastná, že už jsi doma," dívala se mi do očí a já měl chuť ji zase políbit, ,,musím s tebou mluvit."

,,Emm, já," nestačil jsem nic říct a její rty mě umlčely.

,,Moc mluvíš," úsměv, který jsem viděl, mě dostal do kolen. Přitáhl jsem si ji k sobě blíž a už nechtěl pustit.

,,Zlobilko moje," políbil jsem ji na krk a cítil jak se otřásla, ,,je už pozdě. Měla bys už spinkat," pohladil jsem ji po tváři, na které byl pořád zářivý úsměv.

,,Přála bych si zaspat v tvé náruči."

,,To ti rád splním," položil jsem koláč na linku, chytil ji za ruku a vedl nahoru.

Otevřel jsem dveře od svého pokoje a hned za námi zavřel.

,,Dám ti něco na sebe, ať se ti leží pohodlně," natáhl jsem se do skříně pro jedno z mých triček, které jsem ji podal a následně si i já jedno vytáhl.

Otočil jsem se na ni a viděl, že se vůbec nestydí. Stála přede mnou polonahá krásná žena, které mě přitahovala už při našem prvním setkání.

Na ten den nikdy nezapomenu. Seděla na patníku, celá zmrzlá, ale byla roztomilá. Nevím, co mě to napadlo ji oslovit a vzít ji rovnou do svého pokoje, ale nelituji toho. Potkal jsem anděla. Dívku, která mi stojí za to porušit podmínku.

,,Alexi?" přistoupil ke mně anděl, ,,co se ti honí hlavou?"

,,Ty. Tebe mám už dlouho v hlavě. A jsem rád, že teď tu s tebou můžu stát," položil jsem ji ruce na její boky, ,,děkuji ti Emm. John mi řekl, že jsi nějakým způsobem zařídila mé propuštění. Jak? Řekni mi. Jak jsi to dokázala?"

,,Jen jsem Davidovi řekla, že ho udám pokud nestáhne obvinění proti tobě. Věděla jsem, že to ano něj zabere."

,,Děkuji. Jsi můj anděl," políbil jsem ji na rty, které bych líbal pořád a pořad, ,,pojď, zalezeme do postele," zadrhl jsem se, ,,já. Myslel jsem to jinak. Jako. Jako že se natáhne a budeme si třeba povídat, než usneme," snažil jsem se nějak vysvětlit to, že jsem nemyslel, že ji chci hned do postele.

,,Jsi roztomilý," vzala mě za ruku a táhla k posteli, kde jsme se spolu natáhli.

Hlavu si položila na mou hruď a já ji hned zakryl peřinou.
Cítil jsem její dech a srdce ji příjemně tlouklo. Pořád jsem nemohl uvěřit tomu, že ta dívka, která mi ukradla srdce, tu je semnou.
Mohl jsem se jí dotýkat a cítit její vůni, která byla tak příjemná. Nechtěl jsem, aby někdy odešla z tohoto pokoje.

,,Miluji tě Emm," promluvil jsem po chvilce ticha, které vládlo v pokoji. Ucítil jsem Emmin pohyb. Zvedla hlavu, podívala se na mě svýma krásnýma očima, které jako by viděly až do samého nitra mé duše.

,,I já tebe Alexi."

________________________

☘️ Emm netrpělivě čekala na příchod kluka, který i přes svoji podmínku bránil její čest.
☘️ John zase vtipkuje, ale myslí to dobře.
☘️ Alex a Emma v tváří tvář. Projev citů na sebe nenechal dlouho čekat, ale vydrží jim to?