Nezkrotná láska

* 25. *

Po výletu s Alexem jsem byla úplně vyměněna. Byla jsem ráda, že mi o sobě trochu řekl a zároveň jsem měla i já čas přemýšlet. Uspořádat jsem si myšlenky a uvědomila si, že nemá cenu se utápět v depresi. David za to nestojí.

Vyšla jsem z koupelny a všimla si Dee, která seděla na posteli a prohlížela si fotky.

,,Copak, že nespíš?"

​„Nemůžu spát. Přemýšlím," odpověděla mi Dee a dál žmoulala v ruce nějakou fotku.

​„Jestli to není tajné, sveříš se mi?" přisedla jsem k ní na postel.

​„Vůbec nevím, kam půjdu po škole. Vždyť nemám žádný talent," vyhrkla ze sebe.

,,Ale prosím tě. Ty máš určitě talent."

​„Alex je dobrej kytarista a svoji práci miluje. V čem můžu být dobrá já?"

,,Dee, nesmíš se porovnávat s ostatními. Ty máš určitě talent a já si jsem jistá, že spolu ho zjistíme," snažila jsem se jí ujistit, ,,teď jdi spát. Ráno moudřejší večera,"
​
​„Jsi první člověk, co je na mě tak hodný."

​„Nejsem první. Co tvoji rodiče. Ti tě mají moc rádi."

,,Kdyby měli, tak se nerozvádí."

​„Víš, někdy to mezi ženou a mužem neklape, jak by si přáli. Vzali se, milovali, měli děti, ale po letech zjistí, že to není takové jako na začátku. Rozhodnou se tedy, že se rozvedou a zkusí to jinak. Podívej se na mě a na mé rodiče," usmála jsem se.

​„Co je s nimi," zeptala se slzami v očích.

​„Máma s tátou se rozvedli, když jsem byla ještě maličká. Tátu jsem viděla jenom na fotce. Nejezdil za mnou, nepsal mi, nepřijel ani na narozeniny."

​„Ale je tu?"

​„Ano. Teď ano, ale nebude tu pořád. Jeho život je v Londýně, ale co tím chci říct. I přesto všechno se k sobě rodiče chovají pěkně a oba mi ukazují jak moc mě mají rádi a tvý rodiče zase mají rádi tebe a teď už běž spát," kývla na mě a zalezlapod peřinu.
​

***

Ráno jsem vstala tak potichu, že bych ani mrtvého neprobudila. Šla jsem do kuchyně a vůbec jsem nečekala, že tak brzo bude vzhůru i Alex.

„Dobré ráno. Copak, že jsi tak brzo vzhůru?" sedla jsem si ke kuchyňské lince.

„Ahoj, ale nemohl jsem už spát. Mám plnou hlavu věci," podíval se na mě a postavil přede mě skleničku jablečného džusu, ,,můžu nabídnout snídani?"

,,Ano prosím. Mám hlad jako vlk," nečekala jsem dlouho a už na stole stál obložený talíř, na kterém byli různé mňamky.

,,Emm?" při zmíňce mého jména, mnou projela příjemná husina, ,,přemýšlel jsem, ale jestli nechceš tak," vůbec jsem nevěděla o čem to mluví.

„Nad čím jsi přemýšlel?" chtěla jsem, aby šel rovnou k věci.

„Napadlo mě, jak budete mít tu akci. Rozlučku... no tak... jestli bys chtěla, mohl bych jít s tebou. Jako tvůj doprovod."

„Ty bys vážně šel?" koukala jsem na něj a on přikývl, ,,budu ráda," mojí tvář zdobil upřímný úsměv, ,,to mi připomíná, že jsem včera měla rozhovor s Dee."

„Zase něco provedla? Jestli jo, tak neboj doml..."

„Buď v klidu, nic neudělala. Jen si myslí, že není talentovaná. Hodně s její psychikou cloumat ten rozvod."