Nezkrotná láska

* 4. *

První den v Londýně jsem strávila s Danielem. Provedl mě městem a ukázal mi ty nejkrásnější místa. I když je to otcův zaměstnanec, uměl se bavit a byla s ním šílená sranda. S ním jsem měla takový zvláštní pocit, který se těžko popisuje.

Když jsem se na něj dívala, neřešila jsem, že jsem v Londýně s chlapem, který si po letech chce hrát na mého otce.

„Tak slečno. Dnes jsem s vámi prožil krásný den a doufám, že to někdy zopakujeme," přerušil tok mých myšlenek.

„I mně se dnešek moc líbil a budu moc ráda, když ještě někam zajdeme," pomalu jsme vjížděli k restauraci, ve které jsem se měla potkat s otcem.

Po příjezdu mi Daniel jako gentleman otevřel dveře a doprovodil až ke dveřím restaurace, do které už jsem vešla sama.

„Ahoj myšičko," hned se ozval mužský hlas. Podívala jsem se směrem, odkud vycházel a uviděla ho a pár dalších lidi, ,,toto je můj společník Pablo Lemon a jeho manželka Kerstin a syn John."

„Dobrý večer," pozdravila jsem slušně a posadila se na volné místo.

„Drahoušku, já a Pablo máme nějakou práci. Nebude ti vadit, když tě tu nechám s Johnem," podívala jsem se na něj se zdviženým obočím. To snad myslí vážně? To jsem rovnou mohla jet domů a nemusela tu hrát nějakou šaškárnu.

„Ne, nevadí," neměla jsem náladu dělat nějakou scénu a tak jsem ho nechala jít. Podívala jsem se na kluka, který semnou zůstal. Byl dost pěkný, ale panovalo mezi námi trapné ticho, které mě znervózňovalo.

„Chceš si něco objednat?" Nejspíš si všiml mé nervozity. Pohlédla jsem na něj a zadívala se do jeho očí.

„Něco bych si dala, docela mi vyhládlo," pokusila jsem se o úsměv. On na nic nečekal a mávl na číšnici, na kterou jsme dlouho nemuseli čekat.

„Dobrý večer, pro dnešek budu vaše servírka. Tady máte jídelní lístek."

„Děkujeme," poděkoval za nás oba, když servírka odešla, připadala jsem si tak divně. Nikdy jsem nebyla v tak luxusní restauraci.

„Už sis něco vybrala?" promluvil po chvilce na mě.

„A-ano," vykoktala jsem ze sebe, ,,zkusím ochutnat lososa a ty?"

„No, právě se rozhoduji, ale myslím, že si dám zapékané nudle s oblohou," John zavolal servírku a řekl ji naši objednávku. Vnímala jsem každý jeho pohyb, gesto a pohled. Nepřipadal mi nijak špatný, ale přeci jen jsem ho vůbec neznala. Není možné, abych se do tohoto kluka, co se na mě culí, zamilovala, ,,tak ty jsi dcera nejbohatšího podnikatele," napil se ze svého pohárku, ,,už delší dobu tě chci poznat."

„Vážně? A proč? Nepřipadám si sama sobě zvláštní."

„Tvůj otec o tobě skoro pořád mluvil," to se musel splést. On? A mluvit o mně? Nemožné.

„Tak to musel zmínit, že mě nechal deset let sám a nikdy se neukázal."

„Jsi asi na něho moc naštvaná!!"

„Jasně, že jsem," odpověděla jsem mrzutě.

***

Nikdy jsem nejedla nic tak dobrého. Lososa jsem sice jedla poprvé, ale chutnal mi.

,,Podle tvého výrazu usuzuji, že ti chutnalo. Tady vaří nejlépe," informoval mě John.

Natahovala jsem se pro skleničku, když v tom mi začal zvonit mobil. Podívala jsem se na displej, kdo jiný mi volal než Ráchel.