Nezkrotná láska

* 44. *

Ležela jsem vedle Alexe a hladila ho po tváři. On se mi přitom díval do očí a měl ten nejroztomilejší úsměv co znám. Jeho vlasy byly ala vrabčák.

,,Jsi krásná zlobilko," chytil mi ruku, kterou jsem ho hladila, ,,jsem rád, že tu můžu ležet s tebou."

,,Kdo by to byl řekl, že záchrana holky na patníku mě přivede k muži, kterého miluji."

,,I já tomu nemůžu uvěřit a občas si říkám, že je to sen, ze kterého se probudím, ale pak přijdeš a políbíš mě a já zjistím, že to sen není," políbila jsem ho a ujistila, že nic z toho co se mezi námi děje, není sen.

***

Seděli jsme na vnitřní terase a povídali si. Užívali jsme si, jak venku sněží i to, že jsme konečně jedna velká šťastná rodina, i když nám tu chybí Hannah která se vrátila domů. Pořád patří do rodiny.

,,Ráchel, tak už Johna nech, ať se může napít a najíst," ušklíbla jsem se na ni protože celou dobu, co tam sedíme, ho pořád škádlila.

,,To bych mohla," mrkla na nás, ale její výraz mluvil za vše. Neměla v plánu skončit.

Ucítila jsem Alexovi ruce, které se obmotali kolem mého pasu. Otočila jsem se na něj.

,,Jsem až moc přítulný," zašeptal mi do ucha a já se nad tím začala smát.

,,Co vy si tam šeptáte," promluvil na nás John.

,,To je přísně tajné. Vláda nám o tom zakázala mluvit," vyšlo z Alexových úst a hned po tom, jsme se všichni začali smát.

***

Můj táta byl muž, kterého jsem nenáviděla za to, co provedl mé mámě a mě, ale teď je to jiné. Snažil se. Kdo by to do něj řekl, že se vrátí z Londýna a bude si chtít vzít znovu moji mámu. Změnil se a popravdě jsem za to ráda.

Když jsem se vrátila z Londýna, vše se náhle změnilo.
Zjistila jsem, že jsem adoptovaná, a že moje nejlepší kamarádka je moje sestra. Byla jsem na svou mámu a tátu naštvaná a nenáviděla je, že mi tohle zatajili, ale postupně jsem si uvědomila, že i přesto mám milující rodiče a sestru, která je moje nejlepší kamarádka. Mám přátelé, kteří vás mají rádi a pomohou v každé situaci.

Uvědomila jsem si, že můj život není peříčko, a když chceš něco dokázat, musíš bojovat, ať to stojí, co to stojí. Je jedno, jestli jsi chudý – bohatý, mladý – starý, holka – kluk nebo bez rodičů. Všichni máme právo bojovat. Člověk se jen nesmí vzdávat hned u prvního neúspěchu.

Říkám vám tu svůj příběh o svém životě a určitě se vám zdá, že jsem si žila jako v paláci. Vím, že je na světě plno lidí, kteří to tak nemají. Něco se v rodině stane a najednou se vše změní. Zjistíte, že vaše rodina už není to, co bývala, a že byste nejraději utekli co nejdál, ale tím se nic nevyřeší. Nejlepší je, se tomu postavit čelem a vyřešit to – pokud to jde. Někdy se může stát, že to nejde, ale zkoušet se to musí a já vím, že když budete trpělivý, že se vám to podaří.

***

Děkuji, že jste si vyslechli můj životní příběh a doufám, že jestli máte nějaké problémy, že je brzo vyřešíte. Třeba o nich napište příběh, ať o tom ví klidně celý svět. Ať se poučí a neudělají stejnou chybu.

_______________________

☘️ Poslední kratičká kapitola tohoto příběhu. Emma se konečně cítí šťastná. Má milující rodiče, sestru a může, který ji milují

☘️ Nezapomeňte, že příběh Nezkrotná láska má i své pokračování s názvem Zázračné pouto

☘️ Děkuji, že jste s tímto příběhem vydrželi až do konce.

Vaše Miška 💜