Strážkyně✔

~23~

BRIAN

S jednou rukou nataženou nad jejím tělem, seděla na zemi vedle ní, a s úšklebkem zavřela oči. 

„Jen abys věděl," začala. „Možná zjistím, co s ní je, ale nemohu slíbit, že to zvládnu vyléčit. Přeci jenom to není člověk." Měla kamenný výraz a čekala na jeho vyjádření.

„Musíš to zkusit, Eithnes," zavrčel s pohledem fixovaným na bezvládném dívčím těle. Vypadala tak bledě.

„Fajn," pokrčila ledabyle rameny čarodějka, nadechla se a z úst se jí začala linout neznámá slova. Následně se okolo jejích prstů začalo tvořit modré světlo. Ihned, jak to však udělala, Drase strhl její ruku. 

„Co tentokrát, Briane? Hm?!" obořila se na něj a otevřela naštvaně oči. „Musíš se rozho-" zarazila se. Její pohled padl na ruce Arii, kde se mezi jejími prsty začaly pomalu tvořit načervenalé plamínky. Objevovaly se a stáčely různě mezi prsty, jako jazyky pradávných netvorů.

„To jsi nezpůsobila ty," konstatoval unešeně a přitom dál pozoroval, jak přidávají na sytosti rudé barvy.

*

ARIA

Zhluboka jsem se nadechla a trochu se přitom zakuckala. Když se mé oči otevřely, uviděla jsem nade mnou dvě známé tváře, které mě uvedly zpět do reality.

„Bolí mě hlava," zasténala jsem a jednou rukou se dotkla spánku. Sykla jsem.

„Máš ji zpět," žasla Eithnes a nijak ji nezajímalo, že jsem se znovu probrala. Připadala jsem si jako živoucí mrtvola, pokud už jsem tedy mrtvá nebyla.

„Jak dlouho jsem byla mimo?" zeptala jsem se směrem na Drase, který jako by se v sobě snažil potlačit všechny emoce, které se mu leskly v očích.

„Pět minut, možná šest," řekl a mé ušní bubínky ihned pohladil jeho dokonalý hlas.

„Promluvila ke mně Agnes," prozradila jsem a opatrně se začala zvedat do sedu. Drase mi pomohl a já se na něj vděčně usmála.

„Agnes? Promluvila k tobě? Jak je to možné?" ptala se zvědavě Eithnes a zvedala se na nohy.

„Vysvětlila mi spoustu věcí a já musela zase jí. Nakonec usoudila, že propůjčení moci Strážkyň jsem hodna."

„Tak proto jsi byla úplně levá," zasmála se, jako by vyřešila záhadu století.

„To mě trochu uráží," zažertovala jsem a potom se pokusila taktéž vstát. „Proč se mi tolik točí hlava? Praštila jsem se do ní, nebo...?" zeptala jsem se a rukou se zapřela o Drase, který sebou mírně trhl. „Promiň," omluvila jsem se a hned jak jsem se postavila na nohy, ruku jsem z něho sundala.

„Neokysličoval se ti dostatečně mozek. Měla jsi slabý tep, pomalý dech. Buď ráda, že je to jen tohle," vysvětlila Eithnes. „Takže předpokládám, že výuka je u konce. Máš zpět svou moc, já splatila svůj dluh a jsme si kvit," usmívala se vesele cestou do kuchyně a začala si pobrukovat.

„Eithnes, prosím." Vykročila jsem směrem k ní, ale cítila jsem se, jako kdyby mé tělo uběhlo dlouhý maraton. Veškeré svaly v těle mě bolely a kdyby vedle mě nestál Drase, který měl dostatečně rychlé reflexy nato, aby mě chytil, ležela bych v ten den již podruhé na zemi.

„Nechápu to," hlesla jsem. „Neměla bych být teď plná energie? Ve filmech dostanou nějakou moc a ihned jsou silní, mocní a nevím co ještě," zaúpěla jsem a cítila jeho ruce obepínající můj pas. Bylo divné při něm stát tak blízko. Z jeho těla šel žár a přesto při pohledu na něj jsem z něj cítila jen chlad. Naopak mé tělo ale reagoval zcela nepřiměřeně. Protože jeho dotek mi přiváděl příjemné brnění a horkost, rozlévající se mi v pod bříšku. Nasucho jsem polkla.