Martinus's POV
O tom dnu nepsal už nic. Jen to, že pak ráno tam přišli jeho rodiče a seřvali ho a že se modlí, abych to někomu neřekl.
Ve škole ani nikde v Trofors jsem ho neviděl, takže jsem deník četl mnohem rychleji. Strašně mi chyběl a já už jsem chtěl vědět, proč odešel.
22.6.2019
Byla neděle, takže jsem nic nedělal a nudil se. Rodiče byli někde pryč, takže jsem měl celej barák pro sebe. Byl jsem nervní, protože mě Tinus včera pozval k nim na večeři. Je to poprvý, co takhle někam půjdu, takže mám nervy celkem. Doufám, že nic neposeru.
Teď jsem se vrátil od Gunnarsenů, takže sem hezky napíšu, jak to probíhalo.
Přišel jsem tam, seznámil se s nima a tak. Pak přinesli jídlo. Jéžiš, to zní, jak kdybych popisoval nějakou významnou událost xD Tinusovi rodiče tam začali říkat, že Tinus nikdy neměl moc kamarádů. Takže když se dozvěděli, že má kámoše, tak ho chtěli poznat.
Přikyvoval jsem jim, jakože to chápu a bylo vidět, že Martinusovi to je celkem nepříjemný.
Potom to dal i najevo, že je taky u stolu, tak ať mlčej. Pak ta jeho ségra Emma tam začala mít narážky na Martinuse. To se jeho tátovi moc nelíbilo a celkem sprdnul Marcuse, ať ji nenavádí.
Musim se přiznat, že když pan Gunnarsen zvednul hlas, radši jsem dělal, že tam nejsem. Sice mi Emmy připomínky přišly vtipný, ale i tak jsem se jen uchechtnul a dělal, že jsem vzduch.
Byla to taková divná a nezvyklá situace. Hned jak jsme s Martinusem dojedli, vypařili jsme se k němu do pokoje. A musím říct, že jeho mamka skvěle vaří.
Okamžitě se začal omlouvat za to v kuchyni, že ho to mrzí a tak. A prostě takovýhle kecy. Bylo hustý vidět, že to někde chodí jinak než jako u nás.
No... nakonec to dopadlo tak, že jsem mu řekl, že jsem z děcáku. Byl celkem překvapenej a ani se mu nedivim. Přišlo mi, jak jsem mu to řekl, že to víc pochopil.
Nebo jako že chápe, jakej je to pro mě nezvyk. Hlavně když máme doma takovou domluvu, že když budu dělat bordel, že mě vrátěj do děcáku. Je to kravina, vim to. Jenom mi tim vyhrožovali, když jsem byl menší, ale teď vim, že by si na to netroufli. Přece oni jsou tak hodný lidi, který zachránili malýho kluka před děcákem tím, že si ho adoptovali. Bylo by malinko nelogický, kdyby mě dali zpátky. To by jim totiž zničilo reputaci. Co by si pak o nich ostatní pomysleli?
Řekl jsem to teda Martinusovi a on s tim byl v pohodě, což jsem teda vůbec nečekal. Myslel jsem, že se hned začne vyptávat, nebo se mi smát, nebo já nevim, ale nic takovýho se nestalo.
Ze začátku byl zticha, pak se mě zeptal, jeszli to myslím vážně.V tu chvíli jsem se cítil trapně a ani nevim proč. Možná proto, že to byl první člověk, kterej to věděl prostě jsem se bál, jak bude reagovat.
V podstatě mi řekl, že za to nemůžu a že to je v pohodě. To jsem se hodně divil. Protože sakra! Já se k němu chovám jako totální debil, mlátin ho, pak mu řeknu jedno z mých největších tajemství a on mi řekne, že se nic neděje. Já vejt jim, tak se mi normálně vysměju. Celou dobu jsem si z něj dělal prdel, protože je buzna. Teď mi to mohl oplatit, ale on to prostě neudělal. A to je hodně divný.
Jen doufám, že to nikde nebude rozhlašovat, to bych byl v prdeli. Sice tomu moc nevěřím, ale i tak se toho trochu bojim. Jediný co mě jakž takž uklidňovalo bylo, že se mi nevysmál a proto neměl důvod to rozhlašovat. No nic. Hlavně musim doufat.
24.6.2019
Sice je 24.6., ale jdu sem napsat, co se stalo včera. Všechno začalo včera (logicky), když v noci otec přišel ztřískanej jak hovado. Hned na mě začal řvát, proč když se v soboru vrátili, cejtili chlast. Bylo mi hned jasný, že to je z Tinuse.
To jsem jim samozřejmě říct nemohl. Takže jsem řekl, ať se nediví, že máme dům nasáklej chlastem, když furt pije.
To ho strašně moc nasralo a strašně mě seřval a zmlátil. A to jako celkem dost. Nebo jako spíš zkopal, protože do mě spíš kope, než aby mi dal pěstí.To je pro mě malinko výhodnější. Přece jenom ksicht vidí každej, kdo kolem mě projde. Zatímco když mam modřiny na těle, tak ty jen tak někdo nevidí. A když se na ně jednou za čas nějaká štětka zeptá, tak ji řeknu, že to mám z tréninku.
Sice jako párkrát to můj obličej schytá taky a to se vymluvim, že jsem se porval. Pak už jsou všichni zticha a nevyptávaj se. Vědí totiž, že se celkem hodně rvu. Nebo spíš pokaždý, co mě někdo ňák urazí, tak ho zbušim.
Zase jsem se zakecal. Nebo jako nevim, jestli zakecal, když to píšu. Nebo jsem se zapsal? Ne, to zní moc debilně. Prostě jsem se zase zakecal, takže zpátky k tématu.
Zmlátil mě a já už na to prostě neměl nervy, takže jsem prostě odešel. Nebo jsem se spíš odbelhal ven a na první lavičce čekal, dokud to nepřestane trochu bolet.
Po několika hodinách jsem už došel do baru, kam s klukama chodíme vážně často. Byli tam. Přesně jak jsem čekal. Strávil jsem tam s nima noc. Moc jsem toho nevypil, což bylo divný, ale prostě jsem neměl náladu.
Nakonec mě kluci překecali, abych si vzal na cestu flašku s vodkou. Nemohl jsem s tim přijít domů a kdybych to vyhodil, bylo by mi toho líto, takže jsem to vypil.
Pak si už toho moc nepamatuju. Jen to, že jsem byl takovej veselej a furt se tlemil. Pak se tam nějak vzal Martinus a něco říkal.
Dál si pamatuju jen, jak jsem doma řvu na něj, že je to jen ubohej buzerant. A že s takovym buzerantem se bavit nebudu a beztak se jen vsadil, že mě ojede.
Teď když na to vzpomínám, tak se za sebe strašně stydim. Bylo to ode mě pěkně hnusný.
Nechápu, jak jsem to mohl takhle zesrat. Ještě k tomu tím, že jsem mlel totální sračky. Nechápu, jak jsem mu něco takovýho mohl říct. Navíc jsem se s nim párkrát líbal, takže bych se možná dal považovat za buzeranta. I když jsem hetero.A kdybych neměl kocovinku, tak bych se mu možná šel i omluvit. Ale taky nevim, co se všechno dělo a co přesně jsem mu řekl. Takže jsem se na to vysral. Nedá se nic dělat. Jen doufám, že nebude nějakej nasranej, protože to je vážne fajn člověk a mrzelo by mě, že se na mě vysral.
Moment. Právě jsem o něm napsal, že je fajn. Tak to je divný. Ale je fajn, to jo. Celkem i nechápu, proč jsem ho tak týral, když jsem ho pořádně neznal. Asi to bude tim, že jsem debil. Jo. To bude tim.
To, jak napsal, že jsem fajn, mě potěšilo. Zároveň mě ale štvalo, že to řekl (je mi jedno, že byl opitý). V tu chvíli mě to prostě zamrzelo.
Zároveň je ale vtipný, jak si furt myslí, že je hetero. Přiznejme si. Hetero člověk by se nechoval tak, jak se choval on.
Alooha!❤💜
Tak za týden do školy😵
Nevím, jak vy, ale já (Niki) se tam vůbec netěším 😫 ještě k tomu si teď předepisuji tři knížky a dopisujeme tuhle 😅💜
Nepočítejme to, že nás (mě a Mayu) budou čekat přijímačky🤣😓😭
.
Takže až bude škola, tak kapitoly zřejmě nebudou vycházet tak často 😶😅 pokud ji do konce prázdnin nedopíšeme 🤣💜
.
☆ a 💬 potěší 😊😍
.
Maya&Niki 💕💖
LOVE YOU ALL 💙
ČTEŠ
Happier 🌈 //ff Martinus Gunnarsen
FanfictionMartinus Gunnarsen, sedmnáctiletý kluk z Norska. Jeho blízci si, už od Martinusových čtrnácti let, začali všímat, že je s Martinusem něco jinak. Nezajímal se o holky, jako jeho dvojče Marcus a ostatní kluci v jeho věku. Místo chození do klubů, či hr...