Happier 🌈 //ff Martinus Gunnarsen

30💜

Martinus' POV

Tamten zápis změnil můj pohled na Noela. Už mi připadal víc zranitelný než kdy jindy. Prostě normální kluk, který se skrývá za maskou tvrďáka, aby se chránil před ostatními. Od tamtoho zápisu jsem četl každý den více stránek než normálně. Byl jsem možná za půlkou celého bloku. Taky aby ne, když se pomalu blížil konec prázdnin. Každým dnem jsem byl nervóznější a nervóznější, jestli ho pak potkám ve škole.

S přicházejícím zařím se přibližoval i fotbalový zápas, na kterým jsem byl donucen s Macem jít. Vůbec ale vůbec se mi tam nechtělo. Jenže já s tím bohužel nic neudělám. 

Aby se neřeklo, začal jsem více komunikovat s rodinou a na rodičích už bylo vidět, že byli o poznatek šťastnější. Jayden neustále zářil, když jsem byl v jeho přítomnosti. Popravdě se mu ani moc nedivím. Já bych taky zářil, kdybych mohl trávit čas s Noelem, který byl stále někde pryč mimo Trofors. 

Četl jsem tu část, která se pomalu ale jistě blížila k mému útěku. Zrovna na tuhle jsem se těšil nejvíce. Měla odhalit, co si o mně myslí a co ke mně cítí. Nebo to jsem si alespoň myslel. Den mého útěku nastal a já se pořádně začetl.

9.6.2019 

Dnešek byl vážně hooodně divnej. A to bez prdele. Nejenže jsem měl blbou náladu už od rána, ale ještě celej den všichni otravovali. Byl jsem prostě obzvlášť nepříjemnej. Když jsem Martinusovi vylil vodu na učebnici (nechápu, proč jsem to udělal. Když teď na to tak vzpomínám, byla to vážně kravina), řekl něco ve smyslu, že jsem vážně debil. Sice měl pravdu, ale i tak mě tim vytočil a měl jsem chuť mu rozbít držku. Taky jsem to plánoval udělat. Na další hodinu jsem mu hodil do lavice papírek se vzkazem, že ho pak zmlátim. Šel na záchod a už se nevrátil. Asi se mě hodně bál. 

Po škole jsem byl s ostatníma v parku. Ostatní se tam spolu bavili a já čuměl do blba. Pak jsem uviděl buznu s ňákou malou holkou. Asi jeho sestra, protože pochybuju, že je pedofil. Šel jsem za nima a on na ni něco křičel, ale nevim co. Trochu jsem ho provokoval. Už si ani nevzpomínám, co přesně jsem mu řikal.  

Byl vážně hodně nasranej. A to až tak, že mi vrazil. Pořádně jsme se porvali a musim říct, že má celkem sílu. Sice jsme oba skončili dobitý, ale přepral mě. Nevim, kde se naučil se rvát, ale je v tom vážně dobrej. Nechápu, proč se nebrání i normálně, když by mě přepral. Chvíli jsem tam ještě ležel. Musel jsem to pořádně rozdejchat. Bolel mě celej ksicht. Taky aby ne, když mi dal víc, než mi většinou dává otec. A to je, co říct.

Doma se mi pak ještě vysmáli, že se neumim rvát. Otec mi ještě vrazil se slovy: ,,Tady máš, aby ses naučil taky rvát. Přece nejseš žádná bábovka." 

Radši jsem se na všechno vysral s tim, že do rána budu tady v lese na posedu. 

10.6.2019

Naše buzna se za celej den v Trofors neukázala a mně to bylo u prdele. Nezajímal jsem se o něj. Sice jsem už neměl boxovací pytel, ale co sedá dělat. Všichni se mě ve škole ptali, kdy se mi to stalo (naráželi na ty modřiny od Martinuse), kdo mi to udělal, jestli jsem v pohodě a tak dále. 

Zase jsem šel do lesa, protože doma jsem nechtěl trávit ani minutu. Narazil jsem tam na Martinuse. Celkem mě to překvapilo. Mlel něco o tom, že mě tam ráno viděl brečet a já se to snažil jakkoliv zakecat, jen aby si nemyslel, že má pravdu (i když ji měl). Ještě se mi "vysmál", protože mi nevěřil, a tak jsem mu prostě jednu vrazil. On jen naštvaně odcupital pryč.

Šel jsem na posed a když jsem tam vylezl, byl tam on. Nebyl jsem z toho nějakej nadšenej. Měl jsem na něj nějaký připomínky, ale jinak jsme se normálně bavili. Hned zase vytáhl to, že jsem ráno brečel na louce, ale já ho celkem dobře setřel. Trochu jsme pokecali a já už odešel domů, abych se aspoň vyspal. Lepší  bejt doma v posteli než s Martinusem na tvrdym posedu. Doma sice byli rodičem ale nějak jsem to přežil. 

°°°

13.6.2019

Všechno dneska bylo stejný jako včera a ten den předtím. Ve škole mě všechno iritovalo a doma na mě jen řvali. Jak jsem řekl; stejný jako včera. Jelikož dneska byl už pátek, měl jsem jasno, co budu dělat. Šel jsem zase na posed za Martinusem. Když to řeknu takhle, zní to vážně divně. Ale musim to takhle říct. Prostě tam jdu, protože je to moje oblíbený místo a on se tam ubytoval. Prostě tam nejdu jen kvůli němu.

Když jsem tam šel, zaslechl jsem ho zpívat. Tu písničku jsem neznal a jak se později ukázalo, byla smyšlená. Ale jeho hlas byl nádhernej. Měl vážně talent. 

Vylezl jsem za nim a malinko jsme pokecali o tý písničce a tak. Zdál se mi ale takovej smutnej. Za celou dobu se pořádně neusmál a to, co zpíval, taky nebylo nejveselejší. 

Pokusil jsem se ho rozveselit takovou tou kravinou s názvem Pravda nebo úkol. Hned na začátku mi řekl, že mi nevykouří. Ptal se mě, proč ho šikanuju. V tu chvíli jsem byl v prdeli. Nemohl jsem mu říct pravdu (to, co jsem napsal do tohohle deníku, že si na něm jen vybíjim zlost. Radši jsem řekl, že nevim a on naštěstí pokračoval. 

Zajímalo by mě, co by se stalo, kdyby se dozvěděl pravdu o tom, proč ho šikanuju. Určitě by to bylo blbý, ale asi by s tim nic nezmohl. Taky ani neměl způsob, jakym by se to mohl dozvědět. Ten důvod jsem napsal jedině sem (a pak jsem ho měl samozřejmě i v hlavě). Takže by se to mohl dozvědět tak, že by si tohle přečetl (já bych mu to totiž neřekl). A on si nemá, jak tohle přečíst. Takže se ten důvod naštěstí nikdy nedozví.

Za úkol jsem mu dal, ať mi vyhoní. Bylo mi jasný, že to zakecá, nebo na rovinu řekne, že to dělat nebude. Zakecával to, jak jsem čekal. Dopadlo to tak, že jsem mu vysvětloval rozdíl mezi kouřenim a honěnim. 

Bylo mi jasný, že ví, jakej je mezi tim rozdíl, ale potřeboval jsem ho rozesmát. Úplně z toho zrudnul. To jsem viděl i přes tmu. Byl strašně rudej a musim uznat, že byl celkem roztomilej. Fuj, co jsem to sem napsal. Teď to zní, jako  bych byl buzerant (což  nejsem).

Zakončeme to tak, že jsem heterák a jen dokážu uznat, když to klukům sluší, jsou pěkný, nebo vypadaj roztomile. Takže prostě TEPLEJ NEJSEM.

Dál jsme se jen tak provokovali a dělali si ze sebe srandu. A nakonec se přece jen zasmál. Mise splněna! 

Zase jsem se divil tomu, co jsem přečetl. Vůbec jsem si nemyslel, že mám až takovou sílu, jak napsal. Bylo mi ho líto. Ještě když pak dostal doma. A zase musím říct, že pokud jsem mu dal víc než pan Joekins, tak pan Joekins se vážně moc neumí prát. Nebo se já peru až moc dobře, ale to je nelogické.

Bylo od něj celkem hnusné, že na rovinu řekl, že jsem jen jeho boxovací pytel. To mě trochu ranilo u srdíčka. Ale přece to psal, když mě ještě šikanoval, takže bych mu neměl nic vyčítat.

Na druhou stranu bylo hezké, že o mně napsal, že umím zpívat. A taky to, jak řekl, že jsem roztomilej. Sice se pak začal obhajovat, že není gay, ale já vím svoje. 

Deník už jsem pro dnešek nechal stranou. Bylo už pozdě večer a navíc Jayden zrovna odjížděl a já se s ním musel rozloučit. 

Byl smutný, že už musel odjet, ale slíbil, že za námi někdy zase přijede.Nebyl jsem moc nadšený, že se hodlá vrátit, ale byl jsem rád, že konečně vypadne. Tak tohle ode mě bylo hnusné. Ale je to pravda.

Pak už jsem si šel lehnout. Měl jsem blbou náladu z toho, že můj jediný kamarád, nepočítám Maca, odjel a mně tu nezbyl nikdo. Měl bych si najít kamarády. Ale ten problém je,že nevím jak. Navíc jsem celkem stydlivý typ. A kdo by se chtěl bavit s introvertním gayem?

Radši jsem toho myšlení nechal a pokusil se usnout. Už si musím zase zvykat, jít spát dřív. Škola už za týden začíná a až potkám Noela (pokud ho ve škole potkám), tak nechci vypadat jako chodící mrtvola.

Alooha!😍🤤 v dnešní kapitole se objevují scénky z prvních kapitol (když byl Tinus ještě v lese), ale jsou z pohledu Noela 😃😋
Víme, že je to o ničem, ale co se dá dělat😅🤗
.
Jinak vám chceme neskutečně moc poděkovat za 5k zhlédnutí! 💝💖 je to neskutečný!💛 strašně děkujeme 💜
.
Můžete nás podpořit nějakým pěkným komentářem nebo hlasováním ❤💛
A u další kapitoly🤗💛
Maya&Niki 💙💫
LOVE YOU ALL💙